Girl next door

LoTé

"Claudie, to nemyslíš vážně!" vletí do mého pokoje Nora bez zaklepání a rovnou mi vrazí záhlavec a vytrhne mi dalekohled z ruky. 
"Co je?" zeptám se nevinně a nenápadným gestem shodím deník, ležící na kraji stolu na zem, a pak ho kopnu pod postel. 
"Co je to?" zeptá se Nora se zájmem a já se zděsím. Očividně to tak nenápadné nebylo. 
"Nic!" vykřiknu ale to už se kamarádka ohýbá a zvedá můj pozorovatelský deník, jak jsem ho nazvala. Tohle nedopadne dobře. 
"Claudie!" otevře Nora prvně šokovaně pusu a potom se rozesměje. 
"Ty by ses měla jít léčit!" poklepe mi na čelo a prohlíží si moje zápisky. 
"OMG, tahle," rozesměje se a přistrčí mi
deník až k nosu. 
"Schválně ji přečti nahlas," poručí mi a já ji nejdřív přejedu očima. Je tam napsáno: 
22. července
Keaton dneska hledal na zahradě Zuniho a tak jsem ho pozorovala celou půl hodinu! Jednu chvilku mě málem zahlídl ale já se schovala za závěs. Bože on je tak pěknej!!
"No, přečti to nahlas aby sis uvědomila, jak šíleně to zní," šťouchne do mě a já deník rychle zaklapnu a schovám do šuplíku. 
"Hele Noro, některý věci bys měla prostě nechat na pokoji a nestrkat do nich nos," řeknu jí a k deníku přidám i malý dalekohled, kterým sousední barák každý den sleduju. Kvůli své kamarádce se teď cejtím trochu jako blázen. 
"Claudie, jako tvoje nejlepší kamarádka ti říkám, nech to bejt! Bratři Strombergové jsou ti nejnamyšlenější stvoření, který znám," začne mi Nora třást s rameny a já ji odstrčím. 
"Nech toho," řeknu už otráveně a sednu si na postel. Někdy mě dokáže vytočit skutečně na maximum. Nora jen něco zamumlá a sedne na postel vedle mě. Nemám to srdce ji vyhodit a tak tam chvilku sedíme v tichosti, dokud do mě Nora zase nešťouchne. Někdo by ji to měl vážně odnaučit. 
"Co budeme dělat?" šťouchne do mě znovu, když na první podnět nereaguji a já zpozorním. Ne ale kvůli Nořiným šťouchancům, nýbrž kvůli zvukům, který slyším z kuchyně v prvním patře. 
"Co je to?" zeptám se ale Nora se na mě nechápavě podívá. Mávnu nad ní rukou a seběhnu dolů po schodech. 
"Jé, máme návštěvu," sprásknu ruce, když uvidím kdo je za dveřmi na terasu a srdce mi poskočí nadšením. Keatnův Zuni! 
"Co je to?" použije Nora stejnou otázku jako já před chvíli, ale řekne ji úplně jiným, znechuceným, tónem. 
"Přeci Zuni!" vypísknu a pustím vypasenou kočku dovnitř. 
"Toho debila?" ožije najednou Nora a já se zamračím, ale nakonec kývnu. 
"Tak mu ho padej vrátit!" začne mě i s kocourem v náručí strkat ke dveřím, což se mi ale vůbec nelíbí. Zunimu taky ne, nutno podotknout.
"Proč?! Prostrčím ho pod plotem," navrhnu možnou variantu a Nora protočí oči. 
"Tam se nevejde, podívej jak je tlustej," píchne mu ukazováčkem do srsti a Zuni po ní sekne drápkem. 
"Fuj!" vyjekne Nora a tentokrát protočím oči já. 
"Jen mu ho hezky padej vrátit," postrkuje mě k jejich domu tak vehementně, že než si stačím něco uvědomit, už stojím před jejich brankou a Nora mačká zvonek a vzápětí zdrhá. 
"Zabiju tě!" je to jediné, co stihnu syknout, než se dveře otevřou a mezi nimi stojí Keatsův starší bratr Wesley. 
"Co je?" zavolá a ani nepozdraví. 
"Já... jsem našla kočku tvýho bráchy, tak jsem mu ji donesla," zaseknu se na chvilku a Wesley na mě nechápavě zírá. 
"Jasně... tak počkej," zabouchne dveře a nechá mě stát stále před brankou. Za chvilku se ale dveře znovu otevřou a z domu vyjde Keaton. Míří rovnou ke mně. Mám dojem že omdlím, ale jeho slova mě v tom zabraní. 
"Nazdar Zuni, kde ses toulal?" natáhne se po něm a mě ukázkově ignoruje. 
"Ehm," odkašlu si a on se na mě konečně podívá. 
"Ajo... tys ho přinesla... kde byl?" vezme mou maličkost na vědomí a já kývnu k naší zahradě. 
"U nás," řeknu jednoduše a Keaton se na mě zmateně podívá. 
"Ty tu bydlíš?" zeptá se mě jako bych byla mimozemšťan ale na odpověď ani nečeká. 
"No tak díky, příště ho stačí prostrčit pod plotem. Čau," rozloučí se a zaleze do domu, dřív než stihnu cokoli říct. Zmateně se otočím a vydám se zpět k našemu domu, před kterým na mě čeká Nora. 
"Tak co?" zeptá se, ale v jejích očích vidím spíš obavu o mě, než pohled, který by značil: Já jsem ti to říkala!
"Já tě nemít," povzdechnu si jen a obejmu ji. Potom spolu vyběhneme nahoru do pokoje, kde obřadně spálíme pozorovací deník a dalekohled si Nora vezme domů pro svého malého bratra. Nejlepší kamarádka je totiž to nejlepší, co si může holka v mém věku přát!

Takže jsem se konečně dokopala abych zpracovala návrh na ffku, který nám poslala čtenářka Kája. Tímto ti chci strašně moc poděkovat a taky se omluvit, že jsem to udělala trochu jinak, než jak jsi nám to napsala ty, ale já ty happy-endy prostě až tak nemusím a ani na ně nevěřím abych byla upřímná. Takže děkuju, omlouvám se a snad se ti to líbí :) Teda, snad se to líbí vám všem, lajky a komenty udělají radost :)

PS: Omlouvám se za neoriginální název ale tak nějak se mi to k tomu hodilo :D

PPS: Na konec jsem dala takový malý ponaučení, to jsem si nemohla odpustit. Jestli vás nějakej kluk momentálně sere, serte na něj víc. Nejlepší kámoška je totiž vážně ta nejlepší věc co vás může potkat :)

Peace and Love,

LoTé