Stará láska nerezaví...

EmBee

Mezi Andreinými věcmi najdu kožený deník svázaný koženým provázkem se srdíčkem na konci, který jsem ji dal po maturitě, jako důkaz neodlučitelného přátelství. Její deník... Vzdychnu si. Dlouho váhám jestli ho otevřít nebo ne, ale nakonec ho otevřu s nadějí, že se dozvím něco, co jsem přehlídl a ublížil ji tím...

15th July, 2017

"Andreo! Ahoj, dlouho jsme se neviděli, zlato." obejme mě můj spolužák ze střední a já ho s radostí obejmu také.
"Wesley! Jak ráda tě vidím," zamumlám mu do ramene a prohlídnu si ho, přece jenom od střední už uběhlo pěkných 6 let. Musím říct, že mu to teď sekne ještě víc než dřív. I přes tričko mu jde vidět
pěkně vypracované bříško. Kousnu se do rtu a chci se ho na pár věcí optat, ale přeruší mě hlas nějaké blondýnky ťapkající k němu.

"Wesley, miláčku," volá přes celý park, až mi chtějí prasknout ušní bubínky. Wes se jen neochotně odvrátí a podívá se směrem k blondýnce. Je vyšší jak já, zatímco já jsem Wesleymu jen po ramena, ona je stejně vysoká jak on. Vyfintěná je taky dost a na ksichtu musí mít snad tunu make-upu. Tfuj. Když mě zpozoruje, zahákne se Wesleymu ihned kolem krku a začne ho vášnivě líbat, jako bych jí ho snad chtěla sebrat. No ikdyž, stará láska nerezaví.
"Shelby?! Andrea, má spolužačka ze střední. Andreo? Shelby, má fiancee." představí nás krátce. Řekl právě fiancee? Zhrozím se, ale snažím se nedát svoji nechuť najevo. Tím u mě Wesley celkem poklesl. Musím říct, že na střední měl o mnohem lepší vkus.
"Jo, ty jsi ta Andrea. Wesley o tobě furt mluvil," spustí opět tím svým pisklavým hláskem a vyvede mě ze svého myšlení. Vážně?! Mluvil o mě? Křečovitě se usměju na bloncku a překvapeně se podívám Wesleymu do očí. Jen pokrčí rameny. Ach jak moc mi chybí školní léta.
"Ráda jsem tě poznala, Shelby," zalžu jí do očí a podívám se opět na Wesleyho "ráda jsem tě po dlouhý době viděla, ale už musím zase letět. Mějte se." dořeknu a ihned se otáčím na podpatcích pryč.
"Ozvi se taky někdy," uslyším za sebou ještě a usměju se sama pro sebe. I tak se nezměnil.

15th July,2019 

Po dlouhé době jsem se opět setkala s Wesleym a domluvili jsme se na večeři.
"Dobrý večer, slečno," uvítá mě usměvavý číšník a doprovodí mě ke stolu.
"Přejete si něco?" zeptá se mě ještě než odejde.
"Ne, děkuji, počkám," odpovím mu mile a on odejde obsluhovat další hosty. Jsem tu o deset minut dřív. Klídek on přijde. Snažím se uklidnit sama sebe, ale mám takový divný pocit.
"Andreo. Moc se ti omlouvám. Promiň. Shelby někam odešla a nechala mi Sophie. Měl jsem ti zavolat nebo," dorazí po více než hodinovém zpoždění Wesley se svým malým miminkem.
"To je dobrý," přeruším ho. Popravdě to moc dobrý není. Mám pocit, jako by to ta jeho bloncka udělala naschvál. Chtěla jsem si se svým kamarádem po dlouhý době popovídat, ne dělat kašpařiny v luxusní restauraci, kvůli nějakýmu malými miminu.
"Promiň Wesley, ale Logan už na mě čeká, ráda jsem tě viděla," vymluvím se na svého přítele, protože už to vážně nemůžu snést, "a Sophie taky," dodám po chvíli a už se zvedám. Nechám chudáka Wesleyho v restauraci s ročním miminem a odcházím domů za svým přítelem, u kterého si nejsem jistá proč s ním jsem. Možná proto, že jsem chtěla ukázat Wesleymu, že i já se umím zařídit...

15th July, 2020

Právě jsem u svých rodičů doma a bavíme se o mém rozchodu s Loganem, když mi zazvoní mobil. Neznámé číslo. Normálně bych to típla, ale jelikož už nechci se svými rodiči rozebírat můj milostný život, s radostí to zvednu.
"Jonesonová," řeknu automaticky a odcházím od stolu.
"Andreo," ozve se z druhé strany, ale já furt nemám páru, kdo to je.
"Kdo volá," zeptám se tedy a nervózně přešlapuju v předsíni sem a tam.
"Andreo, tady Wesley," zavzlyká a já celá ztuhnu. Vážně mi Wesley volá? Nemůžu tomu stále uvěřit.
"Co se děje Wesley?" starám se ihned. Měla bych přestat. Okříknu se.
"Prosím, přijeď prosím..." zavzlyká se znova. Bez zaváhání ihned sáhnu po klíčkách a bez nějakého oznámení rodičům odcházím z domu k autu.
"Kde jsi?" zeptám se ještě než dojdu k autu. Nadiktuje mi adresu a mířím k němu. Proč mi na něm ještě tak moc záleží? Zeptám se sama sebe, ale přesto nepřestávám v řízení.
Když dojedu k jeho luxusní vile, uvidím rozvalené dveře dokořán. Rychle vejdu dovnitř. Po zemi se válí dopité flašky vína a piva. Kopu do dalších a dalších lahví, jen abych si prorazila cestu k rozvalenému Wesleymu na zemi.
"Wesley," běžím ihned k němu. On jen odlepí hlavu ze země a podívá se na mě.
"Přijela si," vydá ze sebe a mě málem švihne po jeho dechu.
"Jasně, že jsem přijela," snažím se potlačit nevolnost a znechucení.
"Můžeš mi říct, co to vyvádíš?" zeptám se ho, když se snažím zvednout kopku svalů ze země a dovlést ho do postele.
"Chybíš mi, strašně moc." cápá se po mě.
"Ach Wesley," vzdychnu nahlas, "a co Shelby?" zeptám se ho a přitom se rozhlížím po ložnici. na komodě má jeden jediný rámeček. Na fotce je on se Sophie, jeho holčičkou, ale jinak tu nic není, teda až na špinavé prádlo pohozené všude po zemi. Skříně i šuplíky jsou všechny prázdné. Po Shelby ani stopa.
"Ta si teď užívá někde s jiným," odpoví mi hořce. Poté si však sedne na postel, jako by nebyl  vůbec opilý. Chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Zíráme si vzájemně do očí a jsme čím dál tím blíž k sobě.
"Udělal jsem chybu, že jsem tě nechal jen tak jít. Tebe miluju už od prvního dne, co jsem tě potkal a nikdy jsem milovat nepřestal." Jen co to řekne, srdce se mi rozbuší o sto šest. Jeho rty se jemně dotknou těch mých. Nikdo a nic už mi v tom nebrání. Miluju ho...

15th July, 2021

"Ahoj Sophie," úvítám ji s úsměvem a dokonce se obejmu s Shelby, která pokládá malý kufřík na práh domu.
"Tati! Andreo!" utíká k nám z auta malý blonďatý špuntík v šatičkách.
"No nazdár," vezme si ji Wes do náručí, V tátově náručí vypadá velmi šťastně.
"Moc se k vám těšila," usměje se Shelby a už se vrací opět k autu, kde na ni čeká její přítel. Všichni tři jim pak s úsměvem zamáváme a odebereme se zpátky do domu.
"Kdy budete mít ty s tátou miminko?" Zeptá se mě Sophie, když ji ukládám do postýlky.
"Chtěla bys sestřičku nebo bratříčka?" odpovím ji na otázku také otázkou. Jen přikývne na souhlas a já ji políbím na čelo. Chystám se odejít, když si všimnu Wesleyho stojícího ve dveřích, jak na nás kouká. Dojdu k němu a on mě políbí také na čelo. Popřejeme malé Sophie dobrou noc a odebereme se do naší ložnice.

"A ty by jsi chtěla dítě?" zeptá se mě hned jak se zaklapnou dveře a s rukama na mých bocích si mě k sobě přitáhne. Podívám se mu do očí a on i bez toho, aniž bych něco řekla, pozná odpověď. Začne mě vášnivě líbat a přimáčkne mě ke stěně...

15th July, 2022

Ani teď se nám nedaří počít miminko. Wesley i já jsme z toho zklamaní. Nechci jít k lékaři, protože mám strach, že je problém ve mě.
"Tak co?" zeptá se mě Wesley ihned jak dojdu z koupelny do ložnice. Bezeslova mu podám těhotenský test a kydnu sebou na postel vedle něho. Po tváři mi stéká slzička, která se i přes mé úsilí ji zadržet, najde cestičku. Jak já ji za to nenávidím. Wesley mě ihned obejme a políbí na čelo.
"Já vím, že nechceš, ale možná bychom měli zajít k tomu doktorovi, třeba by nám nějak pomohl," poví mi do vlasů, zatímco to se zadržováním slz úplně vzdám. Nakonec přikývnu, doktor vždy pomůže a pokud to doopravdy nepůjde adoptujeme si dítě :)

Když dočtu její poslední slova, které stihla napsat, už pomalu přes závoj slz nevidím. Tak moc mi chybí... Vystřihnu ještě článek z novin a vložím ho do deníku.

16th July, 2022

Další princezna Diana?

Dnešní dopoledne se nepovídalo o ničem jiném než o ranní autonehodě, při které zemřela Andrea Jones.

Přítelkyně slavného zpěváka Wesleyho Stromberga z Emblem3 měla dnes nehodu, při které hned na místě přišla o život. Podle informací měla namířeno do nemocnice na vyšetření, kvůli miminku o které se se zpěvákem dlouho snažili.

Všichni jsou z celé události zdrceni. Nejen Wesley a rodina, ale také milion dalších fanoušků a fanynek skupiny Emblem3 a další známí zpěváci, kteří měli Andreu vážně rádi.

Odpočívej v pokoji Andreo... 

"Pojď tati!" volá na mě má malá princeznička.
"Ty jsi, ale pomalej!" poskakuje vedle mě, zatímco já se snažím popadnout dech. Už nejsem tak rychlý ani silný jako, když jsem tu byl prve. Střední... to jsou časy.
"Sem si chodil s Andreou?" zeptá se mě, když si oba leháme na trávu a zíráme na krásně modrou oblohu.
"Jo," odpovím ji krátce a na chvíli zavřu oči.
"A chybí ti?" podívá se mě.
"Jo," odpovím ji zase jednoduše jedním slovem. Sophie pozná, že by bylo fajn se o tom už nebavit, položí si hlavu na mou hruď, utrhne si stéblo trávy a strčí si ji do pusy.
"Mě taky..."

Okay lidi... musím vám moooc poděkovat, že jste vydrželi a dočetli až sem:D já vím trošku víc delší to je, no...
Jsem nedávno viděla film One Day s Anne Hathaway:3 a prostě jsem musela:D tak jsem napsala ffku inspirovanou tím filmem ↑
Doufám, že se vám to aspoň trošičku líbilo:) komenty potěší....

EmBee♥