Poznámka: Pusťte si k tomu tohle, jestli můžu radit. Příjemné čtení :)
"Bianco! No tak Bi, vstávej!" drbne do mě Drew hlavou, ale já jenom něco zamulmám a ani se nehnu. Určitě má v plánu zase jednu z těch svých úžasných túr po okolní přírodě, když je sobota.
"Drew, mně se dneska nikam nechce," zakňučím, když nepřestává otravovat a můj milovaný přítel se zasměje.
"To se ti ale nechce nikdy, takže žádné vychýlení z oběžné dráhy." pronese vědecky a já ho plácnu do ramene, ale zasměju se s ním. Má pravdu, jsem líná jako veš, ale jsem na to pyšná. Tedy, byla bych, kdyby mě Drew pokaždý někam nevytáhl. Stejně jako teď.
"Fakt je to nutný?" zašklebím se, ale aspoň konečně otevřu oči a z pod víček na něj mžourám.
"Uvidíš, že se ti to bude líbit." Usměje se na mě a
posune se trochu blíž, aby zastínil slunce, které mi jako na potvoru svítí přesně do obličeje. Vypadá to, jakoby se s Drewem domluvili.
"Vypadáš jako Ježíšek," zasměju se, když si všimnu svatozáře, kterou slunce vytvořilo okolo jeho hlavy a mimoděk se utvrdím v myšlence, že jsou to spojenci.
"Jako kdože cože?" podívá se na mě zmateně a potom se zamračí. Vím, že nemá rád, když do jeho rodného jazyka přimíchávám svoje české názvy, které mě jako malou učil dědeček - emigrant, a tak mu vrásku mezi obočím palcem vyhladím a začnu se zvedat.
"Ten v Česku přeci chodí místo Santy, už jsem ti to říkala," vysvětlím mu a zamířím do koupelny. Drew zamumlá něco, co neslyším a vlastně radši ani slyšet nechci.
"Uděláš mi snídani, prosím?" Zavolám na něj, abych změnila téma a on mě najednou zezadu obejme. Leknutím pustím kartáček na zem a vyjeknu.
"Drew ty chodíš jako duch," vynadám mu a rychle zvednu kartáček ze země. Pravidlo tří vteřin.
"Už ji tam máš," odpoví mi na předešlou prosbu a znovu si mě k sobě přitáhne. Krk mi začne zasypávat droboučkými polibky a jeho třídenní strniště mě při tom škrábe na rameni.
"Já nechápu, proč vždycky po ránu jsi nadrženej jako pes při novoročním přípitku," zavrtím nad ním hlavou a on se, zabořenej kdesi u mé klíční kosti, pobaveně uchechtne.
"Já zas nechápu, jak můžeš bejt po ránu tak zatraceně sexy." Zajede mi rukou pod triko a svaly se mu napnou, když si zjistí, že na sobě nemám žádnou podprsenku.
"Po ránu když nejsem namalovaná, učesaná a z pusy mi smrdí jako skunkovi..." přeformuluju jeho lichotku a pokrčím rameny. "Ok, každý máme jiné úchylky, že jo," vydedukuju a Drew se začne smát.
"Ty jsi pako," shrne lem mého trika zpět na místo a dá mi pusu na čelo.
"Dělej, za chvilku vyrážíme," plácne mě po zadku a potom odpluje pryč z koupelny.
"Dreeew, zastav, já už nemůůůůůžu!" volám na něj zoufale, ale on mě ukázkově ignoruje a šlape do strmého kopce jako by si šel po rovince pro rohlíky.
"To dáš, Bi, já ti věřím," zavolá na mě posměšně a přitom ani neotočí hlavu. Dostanu na něj šílenej vztek a tak si sednu na první kámen, který uvidím, a pohodlně se opřu o kmen stromu.
"Já tady končím, vyzvedni si mě cestou dolů," zavolám na něj a tím ho konečně přiměju otočit se. Dokonce se vydá zpátky ke mně.
"To si děláš srandu?" povzdechne si když mě, chudinku malou zničenou, uvidí na kameni sedět jako vyschlou ropuchu. Vsadím se, že teď už mu tak sexy nepřijdu. I když se až tak nevzdaluji od jeho představy ideální dívky - namalovaná nejsem, vlasy určitě vypadají, jako bych právě prolezla buší a dech? Funím jako hrošice při porodu a v puse mám jako na Sahaře.
"Dej mi napít," zakňučím a Drew mi podá láhev vody. Hltavě se napiji a pak mu ji dám zpátky.
"Tak jdeme?" ani se nenapije a chce zase pokračovat. Zavrtím hlavou.
"Klidně jdi, já tady na tebe počkám," řeknu naprosto vážně a v tu ránu mě Drew čapne a přehodí si mě přes rameno. Ani se nenaděju a Drew znovu zařadí svoje vražedné tempo a míří na vrchol kopce, který pro dnešek určil jako náš cíl.
"Drew co to děláš? Zbláznil jsi se? Dej mě dolů! Vždyť se ti něco stane!" Ani mě tak nerozčiluje, že mě nese, to ostatně dělá dost často, ale v tomhle horku může klepnout i takovýho machra jako je on.
"A půjdeš sama?" zeptá se mě a já si povzdechnu. Co mám dělat, když nechci, aby se mi sedřel?
"Jo." Vzdám to a on mě postaví na zem.
"Malíčková přísaha?" použije na mě stejnou metodu, jako používám já na něho a já se rozesměju.
"Malíčková přísaha." zopakuji a chytnu ho za malíček. Slib zpečetíme sladkým polibkem.
"Spokojenej?" podívám se na něho a vyfouknu poslední vzduch, který se mi drží v plicích, když konečně, po více než dvou hodinách od naší přísahy, stojíme na vrcholku kopce.
"Naprosto." odbroukne Drew jako malé dítě a já se proto chci otočit a jít zase dolů, ale on mě nepustí.
"Počkej, počkej, počkej, chci ti něco ukázat," chytne mě za ruku a vede mě někam k okraji vrcholu. Jsem tak vyšťavená, že zapomenu na svůj strach z výšek a slepě ho následuji. Ostatně, vzdorovat se mi stejně nikdy nepodaří.
Když ale dojdeme až k okraji, zapomenu na všechny svoje připomínky a odmlouvání a koukám na tu krásu s otevřenou pusou.
"Hezký viď?" zašeptá Drew, jako by mě nechtěl rušit a já beze slov přikývnu. Sleduju písčitou pláž, kterou omývá průzračné moře, třpytící se pod náporem slunečních paprsků. Vidím i ptáky, poletující si na nebi bez mráčků a usedající na větve stromů, jimiž jsme obklopení. Je to, jako bychom nechali všechnu špínu a hluk města za tímhle kopcem a tady se koukali na čistou přírodu. Je to krása.
Když se trochu vzpamatuju a podívám se na Drewa, leknu se znovu, protože ho nikde nevidím. Nechal mě tu? Uklidním se, když si všimnu, že přede mnou klečí, ale klid netrvá dlouho, když uvidím, jak cosi hledá v kapse.
"Bianco, vezmeš si mě?" zeptá se mě dřív, než stihnu cokoli říct a já vykulím oči. Já? Jeho? No jasně!
"Ano!" vypísknu a nechám si natáhnout prstýnek s jednoduchým ale přesto krásným kamínkem. Svět je tak úžasnej!
Já vím, že by dneska měl být frajer, ale poslední dobou tu přibývá jen on a já se kvůli tomu cejtím dost trapně, ale zase jsem nechtěla, aby jste přišli o pravidelnou dávku povídek, takže jsem konečně sesmolila už dlouho slibovanou jednodílovku o Drewovi (v tomhle týdnu vás mimochodem čeá ještě jedna ;D). Snad bych to ani nebyla já, kdyby v tý povídce nebylo nějaký spešl poselství, který je zrovna tady myslím víc než zřejmí :D No, tak doufám, že se vám tahle jednodílovka líbila, já jsem s ní spokojená takže asi tak a za komenty a lajky budu moc vděčná, fakt, dělají mi radost, díky :) Mějte se krásně!
PS: Frajer bude zejtra ;)
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee