Drew zavře oči a já stisknu rty, abych se mu nezačala smát do obličeje. Po chvilce je zase otevře a zavrtí hlavou.
"Tohle se mi snad jen zdá." Cvrnkne mě do nosu a vykročí ke dveřím. Když už je u nich, otočí se zpět na mě.
"Co si naše princeznička dá?" mrkne na mě ale za mě mu odpoví můj žaludek, který hlasitě zakručí.
"Cokoliv a rychle." Hodím na něj štěněčí pohled a on kývne a vyjde z pokoje. Lehnu si zpátky na polštář a zadívám se na bílý strop pokoje. Doba, než Drew dojde až do jídelny, vezme něco k snědku a pak zase vyjde nahoru, nějakou chvilku zabere a na mě se začíná projevovat několikadenní ležení. Jsem
přeležená a mám chuť okamžitě vyskočit a něco dělat, ale jak už vím, moje slabé nohy by mě neunesly ani na záchod, natož někam dál.
Ale co teď, nahlodává mě moje hyperaktivní část a já se jen zoufale rozhlédnu po skromně zařízeném pokoji. Je tu pouze postel, stolek, židle a malá skříňka v protějším rohu, ke které se ale stoprocentně nedostanu.
"Achjo," zamumlám, ale vtom mi zrak padne na Drewovu rozečtenou knížku. Tak copak se dozvím o svém ubohém životě, pomyslím si a pro knížku se natáhnu. Jen ji v rychlosti prolistuji, aby mě s ní nenačapal Drew a přitom si všimnu, že má v celé knížce zvýrazňovačem podtrhané části, s kterými nejspíš souhlasil, nebo se mu nejvíc líbily. Mě ale nejvíc zaujme jedna myšlenka, která je až úplně na konci, ale podtržená není, Drew se k ní nejspíš ještě nedostal.
Všechny těžkosti, jež nás v životě potkávají, jsou vzácným darem, protože jejich překonání je jedinou cestou, jak se oprostit od k zemi poutající karmy. Podaří-li se nám to, pak zachráníme svého nesmrtelného ducha před příchodem konce Posledního soudu.
Zírám na tu větu i když slyším otevírání dveří a pak i Drewa, pokládající tác na stolek vedle mě. Když si beze slova sedne zpátky na židli a já ucítím, jak upřeně na mě kouká, teprve pak zvednu oči k němu. Nevidím ale vůbec nic, jelikož se mi z očí hrnou slzy jako hrachy. Rychle si je utřu a pak mu knížku podám. Mlčky si ji vezme a stále na mě kouká.
"Myslíš, že je to pravda?" zeptám se ho i když on nemůže tušit, která část mě tak vyvedla z míry.
"Pravděpodobně ano, ale kterou část máš na mysli?" odpoví mi vážným tónem a já se zhluboka nadechnu.
"To, že když překonáme všechny těžkosti, které se nám v životě stanou, osvobodíme svého ducha a bude nám líp," přeformuluju myšlenku z knihy do svých slov a Drew mě mimoděk chytne za ruku.
"Sab, ale tohle přeci už dávno víš, jen si to nechceš připustit," připomene mi něžně a já se zprudka nadechnu.
"Ale..." zaprotestuju a on se na mě upřímně zadívá.
"Když já mám strach." Oči se mi opět zalijí slzami, které rychle vyklouznou na povrch a stékají mi po tvářích jako dva osamělé potůčky.
"Vždyť to je úplně normální se bát. Kdo by se po tom, co jsi prožila nebál, ale víš co?" nakloní se ke mně trochu blíž a mě se zrychlí tep.
"Víš, jak musí být úžasné, když všechno zlé překonáš a užíváš si to dobré? Já vím, že to sama nedokážeš ale je tu kupa lidí, kteří tě mají rádi a kdyby jsi je od sebe pořád neodháněla, moc rádi by ti pomohli," naléhavě mi stiskne ruku a já se zhluboka nadechnu. Je tak blízko, kdybych se trochu víc pohnula směrem k němu... pomyslím si a vzápětí to udělám. Drew je překvapenější než já, ale neprotestuje, spíš naopak, s radostí začne spolupracovat. Otevře svoje hebké rty a já jeho jazyk navzdory jeho třídennímu strništi, škrábajícím mě po celé tváři, pustím dovnitř. Líbání s ním je něžné a krásné s lehkým podtónem vášně, kterou se ale Drew snaží úspěšně krotit. Když se od sebe odpojíme, zůstaneme o sebe opření čely a lapáme po dechu.
"To byl souhlas s pomocí?" zeptá se mě laškovně Drew a já si ho místo odpovědi znovu přitáhnu k sobě.
No jó já vím, že jsem nechtěla aby se dali dokupy tak brzo ale když oni budou tak pěknej pár a mě to tam tak sedělo, že to prostě nešlo :D No nic, doufám, že se vám tenhle díl líbí, protože mě jo a chci vás přesměrovat ke dvou jednodílovkám, jestli jste je náhodou ještě nečetli. Jedna se jmenuje Zavřená tělocvična a je to 15+ kterou jsme psali s EmBee a se speciálním hostem Rory a moc by nás zajímal váš názor. Druhou napsala Annabellka a mě málem kleplo jak je to dokonale originální, až se člověku chce umřít :D Mimochodem, já dostala nápad na další jednodílovku, takže jí zítra dopoledne snad nějak sesmolím a objeví se tady ;) Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
dalšiuuu :D
OdpovědětVymazat