"Já jsem unavená." Protáhnu se a zívnu. Drew se pousměje a koutkem oka se podívá na hodinky.
"Se nedivím, proseděli jsme tu celej den." Vypne notebook a dá mi pusu na čelo.
"Drew?" oslovím ho a stáhnu ho zpátky k sobě, i když chtěl určitě jen odendat notebook, který mi příjemně hřál nohy.
"Co je?" zeptá se a když na mě skoro spadne, začne se smát.
"Moje oblíbená barva?" stisknu rty a on si povzdechne.
"Světle fialová jako šeřík." odpoví správně a já spokojeně kývnu.
"Datum narození?"
"17. května 1994, byl čtvrtek, slunečno, 18:00
tamějšího času. Tvoje máma neměla epidural protože nechtěla aby se jí narodilo zblblý dítě a tvůj otec jí do porodnice přinesl obrovskej pugét šeříků, což je mimochodem i tvoje oblíbená vůně, máš doma několik flakónů," odpoví mi Drew trochu znuděně a já se zamračím.
"Drew ty nechápeš jak je to pro mě důležitý?" drcnu do něj a ztěžka spolknu knedlík co se mi vytvořil v krku.
"Tvoje druhé jméno je Louise a když jsi byla malá, spadla jsi ze stromu a doteď máš pod kolenem jizvu." řekne jako stroj a já ho praštím do ramene.
"Děláš si srandu?" řeknu naštvaně a on se zasměje.
"Jasně že jo, chápu, že je to pro tebe důležitý, už budu hodnej," dá mi další pusu na čelo a přetáhne mě tak, abych ležela na něm a koukala se mu přímo do očí.
"Jsem těžká," ošiju se a chci z něj slézt, ale on mě nepustí.
"Nemel hovadiny, jsi jako pírko, vždyť už jsem se s tebou párkrát tahal," ujistí mě a já se zasměju. To je pravda, mohl by mi dělat osobního nosiče.
"Drew ona se ještě furt nevzbudila?!" vběhne najednou do pokoje Peter a já leknutím málem spadnu nejen z Drewa, ale i z postele. Naštěstí mě Drew chytne a pak se nevinně usměje na chudáka Petera, který je snad v ještě větším šoku než já.
"Co je?" zeptá se Drew jako by se nic nedělo a Peter nějak neví kam s očima, i když jsme oba dva oblečení a jediné, co se tu dělo, bylo, že jsem na něm ležela. Ok, z jinýho úhlu pohledu to mohlo vypadat trochu divně...
"Co je?! Slíbil jsi mi, že mi dáš vědět hned, jak se probudí!" nabude Peter rychle ztracené sebejistoty a ukáže na Drewa prstem. Když se Drew začne zvedat, Peter dá prst dolů, ale aspoň bojovně vystrčí bradu a Drew se zasměje.
"No tak sorry, jsme se trochu zakecali no," pokrčí rameny a strčí mu do ruky tác od mého oběda. To mi připomíná... Mám hlad!
"Co to je?" nepochopí Peter hned, ale když Drew lehce kývne ke dveřím, Peter poslušně vycouvá.
"Proč jsi na něj byl takovej?" zeptám se nechápavě a koukám na dveře, které za sebou Peter spořádaně zavřel.
"Nevíš co se tu dělo když jsi byla mimo," procedí Drew skrz zuby a vztekle zatne ruce v pěst.
"Tak mi to řekni," pobídnu ho a poposednu si, abych na něj měla lepší výhled.
"Nechtěl ti zavolat doktora, hajzl." řekne mi Drew a tvář mu zrudne vztekem. Mám pocit, že Drew má chuť odsud vyběhnout a nakopat Petera do zadku.
"Cože?! Proč?"
Well, snad se líbí :/ Asi je to slabší, ale mě bolí břicho, mám hlad a už několik dnů marně sháním 36 000 Kč, takže jestli někdo máte a nebudou vám chybět, s radostí je do mě můžete investovat :D Lajky a komenty potěší, díky moc za ně :) Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
super časť :))
OdpovědětVymazatPecka :D
OdpovědětVymazat