Špatné rozhodnutí

EmBee

"Grace, krásko moje." Objal mě zezadu a políbil mě na krk.

"Ethane, miláčku" při slově miláčku mi nějak zhořkla chuť v puse. Otočila jsem se k němu a oplatila mu polibek na tvář. Ale hádám, že mě prokoukl.

"Jsi připravená?" Zašeptal mi do ucha. Jen jsem tiše přikývla. Přitom jsem se ale celá klepala. Ten večer pro mě moc znamenal. Celý život jsem chtěla tvořit vlastní hudbu, a to hlavně bez tátovi pomoci. A dnes jsem byla nominována na nejlepší album roku. Co víc si přát?! Možná jen to, aby jeden z mých "soupeřů" nebyl můj bývalý kluk, kterého jsem opustila...

"Ty máš strach, že až ho uvidíš znovu se do
něj zamiluješ, že?" Těžce polkl a smutně se podíval na náš odraz v zrcadle. Začaly mě v očích pálit slzy.

"Ethane..." Chytla jsem ho za ruku. Ale jen ode mě odvrátil pohled.

"Ty to nechápeš..." Zlomil se mi hlas a z očí mi vyhrkly slzy.

"Tak mi to vysvětli" řekl zničeně a pustil mi ruku.

"Ethane..." Nedokázala jsem to. Každá vzpomínka na to léto mě bodalo u srdce.

"Grace... já... já už to dál nezvládnu. Otevřel jsem se ti. Jak to většinou páry dělají. Pověděl jsem ti všechno. Dokonce i to, jak jsem se pokakal do vany, když jsem byl malý" seděl teď v křesle s hlavou položenou v rukách. Při vzpomínce na svou příhodu z dětství se nahlas zasmál. Také jsem se usmála, ale zlomil mě jeho smutek, který jsem cítila v jeho smíchu.

"Prosím... chci ti pomoct...chci vědět, jestli pro tebe něco znamenám... Miluješ mě vůbec?" Zahnal mě přímo do kouta. Vážně jsem něvěděla co říct. Padla jsem na kolena přímo před Ethana. Uchopila jsem jeho hlavu do rukou. Měl rudé oči a slzy se mu kutálely po tváři. Nesnesla jsem pohled na to, jak mu ubližuju. Jak ubližuju dalšímu člověku, kterýmu na mě záleží, jako mě záleží na něm. Pevně jsem ho objala kolem krku. Zprvu byl zmatený, ale poté mi objetí pevně oplatil.

"Omlouvám se..." Zašeptala jsem mu do ucha a odtáhla se od něj. Opět jsem vzala jeho obličej do rukou a otřela mu smáčené líce.

"Miluju tě" špitla jsem. Měla jsem pocit, že mě Ethan nemohl ani slyšet. Ale jelikož mě obdařil sladkým polibkem, usoudila jsem, že mě slyšel. Sedla jsem si mu na klín a hlavu si opřela o křeslo hned vedle jeho hlavy. A pověděla mu vše. To co mi poté řekl, mě bodlo u srdce, ale zároveň potěšilo. Nikdy jsem nečekala tolik porozumění.

Přijeli jsme s Ethanem na místo konání Brits Award. Všude kolem milion novinářů. Celkem mi naháněli strach a proto jsem si s Ethanem propletla prsty a chytla se ho ještě druhou rukou za paži. Najednou jsem ho uviděla. Keaton vypadal jako, kdyby několik měsíců nejedl. Úsměv ho stál veliké úsilí, ale i přes to se nevzdával. Byli jsme tak blízko, že jsem slyšela jejich rozhovor.

"A poslední otázka, která by určitě zajímala všechny vaše fanoušky. Je někdo z vás zadaný?" Natáhla ta půvabná moderátorka ruku z mikrofonem k Drewovi.

"No podle toho, co mi tato krásná moderátorka řekne" pohladil ji hřbetem ruky po tváři a zakabonil se do kamery. Všichni se začali smát a já viděla jak se začala červenat.

"Já tu jsem jen pro vás" usmál se Wesley.

"Sorry holky, ale jsem zadaný se všemi našimi fanoušky." Ukázal kolem sebe s širokým úsměvem Keats. Ale když mě spatřil, nahradil jeho nádherný úsměv smutek a bolest. Všichni tři Wesley, Drew a Rita (ta moderátorka) se otočili směrem kam zíral nejmladší člen kapely, což znamenalo na mě. Sevřela jsem nervózně Ethanovi paži ještě pevněji.

"Grace..." Vydal ze sebe Keaton po chvíli.

"Grace, je to na tobě jak se rozhodneš. Ať si vybereš jeho nebo mě nic na tom, co k tobě cítím se nezmění." Sevřel se mi žaludek, v puse jsem měla děsně sucho a srdce mi tlouklo stokrát rychleji než normálně. Keats se pomalu přibližoval, a když ke mě konečně přišel, měla jsem jasno. Vrhla jsem se mu celá ubrečená kolem krku. Svíral mě tak pevně, že jsem se málem udusila, ale nechtěla jsem, aby povolil stisk. Uviděla jsem Ethana, jak se otočil na patě a chystal se odejít. Odtrhla jsem se od Keatse.

"Ethane?" Zakřičela jsem na něj přes ten rámus a on se zase pomaličku otočil ke mě. Zapomněla jsem, co jsem chtěla říct. Stála jsem tam a zírala bolestivě na něj. Jen se na mě usmál a přistoupil blíž.

"Až budeš příště potřebovat utěšit, víš kde mě najít." Usmál se ze široka a podíval se přitom na Keatse.

"Díky, že ses o ni postaral." Kývl Keaton na Ethana. Už se zase chystal odejít, když jsem ho zase zastavila.

"Ethane,..." Políbila jsem ho na tvář.

"...sbohem." Špitla jsem.

"Sbohem Grace." Usmál se naposledy a odešel.

Čauky:] tak je tu další jednodílná ffka:) Je to takový o ničem... ale když už jsem se s tím jednou patlala, tak jsem to nechtěla nechat jen tak na nic... tahle část byla dříve určena jako pokračování k Need You:D ale nevěděla jsem jak to spojit, s tím co už jsem měla, a tak jsem to hodila vedle... a dnes jsem to vylovila ze svých poznámek... tak jsem změnila jména a hodila vám to sem:D doufám že se nezlobíte nebo tak něco:) doufám že se to aspoň trošku líbilo:)

EmBee♥