Frajer z deštnýho pralesa, 27.díl

LoTé

"Tak dobrou," řekne Drew už po několikáté a políbí mě. 
"Dobrou." zamumlám zpátky ale ruce z jeho pasu dolů nedám a ani on nevypadá, že by mě chtěl přestat objímat. 
"Dobrou," zopakuje a přitiskne mě k sobě ještě blíž. Napadne mě, jestli slabost v kolenou cítím kvůli nedávné infekci, nebo je to kvůli němu. 
"Hezky se vyspi," odpovím mu a zajedu mu rukama do vlasů. 
"Ty taky," popřeje mi a jeho ruce mi sjedou po zádech trochu níž. Bolestně syknu a Drew se ode mě konečně odtrhne. 
"Ublížil jsem ti?" zeptá se vyděšeně a pohladí mě po tváři. 
"Ne, jsem v pohodě." zavrtím hlavou a on stiskne rty. Dokonce už i pozná když lžu. 
"Teda, až si ty záda namažu, tak to bude ještě lepší." dodám a nervózně se ošiju. Bolest a nepříjemné svědění jsem cítila celý den, ale když jsem byla s Drewem, naplno jsem si to nepřipouštěla. Až po jeho, i když jemném, dotyku, jsem si uvědomila, že mám záda v jednom ohni. 
"Ty si je vždycky mažeš sama?" zeptá se Drew nevěřícně. Zřejmě mu došlo, že bych musela být hadí žena, abych si od nepříjemné bolesti pomohla úplně. 
"No vždycky tady." Pokrčím rameny a jen tak malý pohyb mě dohání k šílenství. "Doma mi je mazala mamka." Přiznám se a chci konečně vejít do pokoje, před kterým se už několik minut neúspěšně loučíme.
"Ale v tom případě se ti nikdy neuleví úplně ne?" Chytne mě Drew za ruku a přitáhne mě zpátky k sobě. 
"No, ale aspoň trochu," odpovím a znovu pokrčím rameny. Zabolí to, až slabě zakňučím a Drew mě pohladí po tváři. 
"Tebe to hodně bolí viď?" spíš konstatuje, než se zeptá, ale já i tak souhlasně kývnu. 
"Tak pojď, já ti to namažu," nabídne se automaticky a chce mě vzít za ruku, ale já se mu vysmeknu. 
"Ne, já nechci." řeknu tiše, ale tak rázně, že se na mě Drew překvapeně podívá. 
"Proč? Uleví se ti." Nechápe moje rozhodnutí, ale já neustoupím. 
"Já to zvládnu i sama Drew, nedělej si starosti," odmítnu ho znovu a beze slova vejdu do pokoje. Victoria chrápe jako starej chlap, ale Carly pořád kouká do mobilu. Když si všimne, že si beru pyžamo a kosmetickou taštičku, jelikož jsem se nestihla ještě ani vykoupat, vědoucně se na mě usměje. 
"Taky jsme se od sebe s Weselym nedokázali ze začátku odtrhnout." Řekne do ticha a já jen pokrčím rameny. Už zase. Au. 
Když vyjdu z pokoje, Drew už na chodbě není. Píchne mě u srdce. Ale vždyť jsem jeho pomoc nechtěla, tak o co mi jde. O to, že to vzdal tak rychle, odpovím si sama, ale zamířím do koupelny. Vždyť je to vlastně jedno. 
V koupelně se svítí a slyším tekoucí vodu. Když uvidím Drewovo oblečení usměji se. Napadá mě kulišárna, kterou bych možná udělala před pár dny, ale teď mě to skutečně jen tak napadlo. S menší námahou jelikož noha, ač poctivě rozchozená, stále bolí, vlezu do sprchy a rychle ze sebe smyju pot a špatný pocit z toho, že jsem posledních pár dnů jen tak proležela v posteli. Zvedne se mi žaludek, když uvidím šupiny kůže z mých zad odtékající do odtoku, ale překonám se. Záda se musí mazat každý den, jelikož se kůže stále odlupuje. Nechci vidět, jakou paseku mi na nich zanechali tři proležené dny. 
Protože už neslyším tekoucí vodu z vedlejší sprchy ani žádné jiné zvuky naznačující Drewovu přítomnost, rychle se utřu a kvůli namazání vyjdu ven k zrcadlům a ztuhnu. 
"Myslela jsi, že se mě zbavíš?" zeptá se Drew, ale v očích nemá ten typický škádlivý výraz, naopak, tváří se až děsivě vážně. 
Nejsem schopna slova a tak ke mně Drew přijde, stoupne si čelem k mým zádům a začne mi opatrně vyhrnovat triko směrem vzhůru. Když ucítím jeho první dotek na mých zničených zádech, z oka mi vyklouzne slza, následována kopou dalších. Je to pro mě horší, než kdyby mě viděl nahou. Drew nic neřekne, jen mi opatrně rozmaže mast po bolavých jizvách a já si úlevně vydechnu. Je to o moc lepší, o tom žádná, ale ta potupa, že mě Drew takhle viděl. 
"Vždyť už jsem tě jednou takhle viděl." promluví do ticha jakoby mi četl myšlenky a já si utřu slzy, díky kterým nevidím na krok před sebe. 
"Ale tohle je jiný." Pípnu tiše a Drew si povzdechne. Asi se mu z toho obrazu, co se mu naskytl, udělalo špatně. 
"Pro mě nejsi o nic míň krásnější." Políbí mě na temeno hlavy a odejde. 

Ták dneska je to teda trošku delší a trošku víc to hraje na city, ale zase jsem s tím jednou vážně spokojená :) Sice se cítím blbě, pač poslední dobou zas přibývá jenom moje vícedílovka, ale snad to ostatní autorky brzy napraví :) Za komenty a lajky moc děkuju, dělají mi radost :) Mějte se krásně! 

PS: Dneska jsem si udělala poznámky a někdy v týdnu bych se měla dostat k tomu točení prvního videa :) Nemůžu se dočkat, to mi věřte :D. Taky si sháním sponzora abych mohla vydat knížku, ale to se mi nepovede, takže je to v podstatě jedno, ani nevím proč to píšu, asi to někomu potřebuju říct :D

PPS: Ty PixWords je ale kravina co?! :P :D

Peace and Love,

LoTé