Opožděné setkání

Kája

"Mamí," volala na mě Holly, "můžu si vzít do L.A. skejt?" Doslova se přiřítila ze schodů, div do mě nevrazila a hodila na mě svůj typický štěněčí pohled. "Dobře, ale vezmeš s chrániče!" Povolila jsem své patnáctileté dceři, která byla z našeho výletu do Los Angeles nadšená už týdny. Já jsem měla spíš cestovní horečku. Ale když cestujete s pubertální dcerou a manželem z Dallasu do L.A., můžete si to dovolit.
"Tak vyrazíme?" Prohodil s úsměvem můj manžel Anthony, kvůli kterému tam vlastně jedeme. Musí tam pracovně a jak Holly slyšela něco o cestě do Los Angeles...
Rychle jsem zkontrolovala jestli máme vše, Anthony nám pomohl s kufry do auta a už jsme
vyrazili na letiště. 

V hotelu v L.A.:
Po letu jsem byla tak unavená, že jsem padla do postele a jediné, co jsem chtěla bylo spát. To ale pro Holly neplatilo. Právě telefonovala se svojí nejlepší kamarádkou Meg a vykládala jí, jak je to tu zatím úžasné.
"Můžeš se trochu ztišit?" napomenula jsem jí, ale ona nevnímala. "Ok, zavolám ti potom, pá!" Holly zavěsila a s jiskřičkami v očích se na mě podívala. "Mami, musíme jít někam ven! Vždyť jsme v L.A.!" Řekla to jako kdyby to bylo nějaké posvátné místo. "Jsme v L.A., ale já jsem unavená. Můžeš jít do toho parku před hotelem, ale nikam dál nechoď! Potom mě můžeš přijít vzbudit. Táta se vrátí ze schůze až večer tak zkus vymyslet, co budeme do té doby dělat." Navrhla jsem jí a zavrtala se do postele. Holly popadla svůj skateboard a už otvírala dveře, když jsem z polštářů zaskuhrala jedno slovo: "Chrániče?" Ona se s naoko naštvaným výrazem otočila, vzala si chrániče a vyběhla za dveří. Asi abych jí ještě něco nepřikázala. Ale nad tím už se mi nechtělo přemýšlet a upadla jsem do krásného spánku.
Vstááávej!" Zakřičela mi moje dcera do ucha. "C-c-co je?" Zmateně jsem se začala zvedat z postele. "V tom parku jsou i rampy a tam jsem se seznámila s pár lidma, kteří mi ukázali obrovskej nákupák za rohem." Vychrlila ze sebe nadšeně, že nemohla popadnout dech. "Můžeme tam jít? Prosím!" Zase ten štěněčí pohled! "Jasně..." Souhlasila jsem rozespale a podívala se na hodinky. Bylo 16:52. "Ale nečekej, že ti tam koupím hromadu věcí, nebudeme tam dlouho! A počkej než se trochu opláchnu abych vypadala k světu." "Ok." Ozvala se jednoslovná odpověď od Holly, která si sedla na postel a začala něco dělat na mobilu. Asi píše Meg o těch lidech, co potkala.
Netrvalo mi to dlouho a už jsme vycházeli z hotelu. Holly mi vyprávěla o všem, co už poznala a když jsme procházeli parkem, pozdravila partičku skládající se z dvou holek a tří kluků. Oni jí pozdravili zpět a nemohla jsem si nevšimnout jak se jeden z kluků na ni zářivě usmál. 
Jak jsme zahnuli za roh, viděla jsem proti nám jít muže o pár let staršího než já, který vedl asi šestiletého kloučka za ruku. Byl mi hrozně povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud ho znám. Pak mě to napadlo. "Drew?" Vyhrkla jsem. "Ano?" Hned zareagoval a rozhlížel se. Začala jsem se cítit jako 'crazy fangirl' a zrychlil se mi tep. "Ty jsi ten Drew z Emblem3?" On nás našel pohledem, protože jsme byli jediné, které v proudu lidí do a z obchodu stojí. Přišel blíž a pomalu přikývl. Cítila jsem jak rudnu - tohle setkání jsem si představovala, co jsem je viděla v XFactoru. "Od doby, kdy kapela skončila nás už moc lidí nepoznává" Vysvětlil svoje překvapení. Usmála jsem se: "Opravdový Emblem nikdy nezapomene." Holly to celé pozorovala s pobaveným výrazem. "Jsem rád za fanoušky, jako jste vy." Pak, jako by si vzpomněl, že mu na ruce visí dítě. "Tohle je malý Malcolm." Klouček se na mě podíval velkýma modrýma očima po tatínkovi a usmál se. Zamávala jsem mu a Drewovi jsem řekla: "Pamatuji si jak jsem čekala na tvůj tweet, když se měl narodit. Vždycky jsem vás chtěla potkat, ale rodiče mi nechtěli dovolit jet na koncert, tak jsem ráda, že tě vidím a máš se dobře" Drew se na mě s úsměvem podíval, jako by chtěl něco říct, ale Malcolm ho zatahal za rukáv. "Půjdeme už?" Zeptal se otce. "Omlouvám se, jestli jsme vás zdrželi." Omluvila jsem se rychle. "Rád jsem tě poznal,..." "Amy" Doplnila jsem ho.
"Doufám, že se ještě někdy uvidíme" Řekl a odešel. Ještě jsem se za ním chvíli dívala, a když už jsem chtěla také odejít, Malcolm se otočil a zamával mi. 
Otočila jsem se na Holly, která vypadala, že za chvíli pořádně vyprskne smíchy. "Jdeme?" Vyzvala jsem jí s klidem. Vešli jsme v tichosti do obchodu a tam mě Holly zastavila: "Co to bylo?" "To byla moje láska v tvém věku."

Pozn. autorky: Tak tohle je moje první ff-ka celá napsaná mnou. Vím, že tam kluci moc nejsou, ale mě se ten nápad celkem líbil. Každopádně doufám, že vám se alespoň trochu líbí a za liky a komenty budu vděčná.