"No tak počkej, počkej!" rozesměje se Drew po chvíli a lehce mě od sebe odstrčí.
"Nebuď tak nenažraná," mrkne na mě i když bych se vsadila, že se mu to líbí ještě víc než mě.
"Nenažraná? Já mám hlad!" vzpomenu si a Drew nade mnou zavrtí hlavou.
"Tu máš." Natáhne se pro tác a položí mi ho na klín.
"Co je to?" zaksichtím se jelikož obsah malé mističky hned nepoznám a Drew povytáhne obočí.
"Přeci gazpacho!" odpoví mi a já se plácnu do čela a vzápětí syknu. Monokl mě pořád bolí. Počkat... Tři dny? To musím být nádherně vybarvená... Do žluta, uvědomím si
kysele a Drew se vědoucně zasměje.
"Vsaď se, že vím na co myslíš?" brnkne mi do nosu a já se zašklebím.
"Nevíš." Mám chuť na něj vypláznout jazyk, ale to už bych se asi chovala jako pětiletý smrad. Proto se raději chopím lžíce a dám se do jídla. Je vážně výborný.
"Na to, jak strašně musíš vypadat." řekne Drew sebevědomě a já ho přejedu pohledem. Přemýšlím, jestli bych mu to měla přičíst k dobru, jako že mě tak dobře zná anebo mu dát pěstí za to, že si myslí, že vypadám hrozně... Dilema! Drew si všimne mého zamyšleného výrazu a vykulí oči.
"Ježiš tak jsem to nemyslel! Vypadáš skvěle Sab!" rozesměje se a já jsem se definitivně rozhodla. Dostane pěstí.
"Očividně mě chceš naštvat..." Chci ho oslovit příjmením ale zarazím se. Vždyť já nevím jeho příjmení! Ach můj bože, líbala jsem se s cizincem! Já neznám jeho příjmení!!
Můj výraz asi musí být dost děsivý, jelikož se Drew opatrně natáhne a šáhne mi na čelo.
"Jsi v pohodě?" zeptá se mě opatrně a já jeho ruku odstrčím.
"Já nevím tvoje příjmení." řeknu skoro plačtivě a v jeho očích se objeví ještě větší zmatek než v nich měl před chvílí.
"Jásně..." protáhne ale potom mi podá ruku. "Chadwick, těší mě," mrkne na mě a zřejmě se z toho všeho snaží udělat velký vtip, ale já to tak neberu. Jak jsem mohla být tak nezodpovědná a dát pusu klukovi, kterýho skoro neznám?!
"A ty zase nevíš moje!" skoro vykřiknu a jeho ruku nepřijmu. Asi mu začíná docházet, že to myslím vážně.
"Ale vím, slyšel jsem Petera mluvit s tvojí mamkou, jsi Mendová." Uklidní mě ale začne se pomalu zvedat z mé postele a bere si k sobě i svojí knížku o karmě. Asi má v plánu zdrhnout.
"Ty to nechápeš viď?" zeptám se ho zoufale a odstrčím tác s nedojedenou polívkou. Nějak mě přešla chuť.
"Nechápu no," přisvědčí trochu vyděšeně a sedne si na židli, abych mu to mohla vysvětlit.
"Vůbec se neznáme!" rozhodím rukama a pak je zase smutně složím do klína.
"Tak se poznáme ne?" navrhne Drew logicky, ale já zavrtím hlavou. To přeci takhle nejde.
"Ale já to tak nemyslím... jediný, co jsi věděl, bylo moje jméno a stejně si mě políbil... to je divný." Podívám se na něj jako by za všechno mohl on a on si jen povzdechne.
"Sab, tak to přeci není a ty to víš. Dobře, možná nevím datum tvýho narození a jméno tvýho oblíbenýho plyšáka, ale vím čím vším jsi si musela projít a ty zas víš něco osobního o mně... Jasně, možná to není dost na tvý poměry pro lidi, kterým dovolíš líbání, ale důležitý přeci je, že tě chci poznávat dál ne?" vezme mě za ruku a já posmrknu.
"Neodháněj mě od sebe zase. Prosím!"
No tak... nějak nevím co za vtipnou poznámku autorky bych jsem měla dodat, takže jen doufám, že se vám to líbilo a lajky a komenty moc potěší :) Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee