"Ahoj Sab, jak je ti?" podívá se na mě Carly soucitně a já se vyděsím k smrti. Drew jí to přeci nemohl tak rychle vyklopit, teď jsem přišla z koupelny!
"Cože?!" vyjeknu pisklavě a vykulím na ní oči a ona mi můj vykulený pohled opětuje nechápavým.
"No..." zvedne ruku a ukáže si na obličej. Jo aha!
"Jo tohle," dotknu se své tváře a syknu.
"Ujde to," mávnu rukou a spadne mi kámen ze srdce. Jsem paranoidní, Drew vážně neměl šanci to nikomu vyklopit. A já tak nějak vím, že to ani neudělá i když těch šancí bude kvantum.
Až teď si ale všimnu Victorie, která na své
posteli sedí podezřele tiše a kouká do mobilu. Ani mě ale nenapadne ji zdravit první. Neměla mě mlátit, kráva.
"Jdeš na snídani?" otočím se místo toho na Carly, která směr mého pohledu nervózně sleduje a tak se uvolněně usměje, když slyší můj dotaz.
"Jasně, hned," kývne a zapne kosmetickou taštičku, jejíž obsah měla doteď rozházený po posteli. Chytne mě za ruku a společně vyjdeme z pokoje.
"Uff, chvilku jsem myslela, že po ní skočíš," oddechne si na chodbě a já se zasměju.
"Tak to mě očividně ještě moc neznáš," mávnu nad tím rukou a ona se usměje.
"To jsem ráda, že máš rozum," mrkne na mě a vejdeme do jídelny, ve které je už nastoupený plný počet všech kluků.
"Jak to, že vstávají na poslední chvíli ale tady jsou vždycky první?" pronesu dotaz nad kterým Carly zakoulí očima a potom mávne rukou.
"To je protože jsme krásní přirozeně a nemusíme na sebe patlat ty chemie!" objasní mi to Wesley s plnou pusou ale já jenom povytáhnu obočí. Jediná "chemie", kterou používám, je zubní pasta a mýdlo, takže bych s ním na tohle téma mohla hlasitě diskutovat, ale on už se věnuje Carly.
Naberu si něco málo k snídani a zasednu vedle Patricka, který je zabrán do horečné konverzace s Tobym a Keatsem a tak si mě ani nevšimne. Zvednu hlavu a všimnu si Drewa sedícího naproti mě. Naše pohledy se střetnou ve stejnou chvíli a oba dva se na sebe usmějeme a vzápětí pohledy uhneme.
"Ale ale ale, co to bylo?" zahuláká Wesley a všichni se na něj podíváme.
"Že by na nedobytnou Sab zabralo Drewovo včerejší hrdinské gesto?" povytáhne Wes obočí a oba si nás měří zpytavým pohledem. Je mi jasné, že červenám ale to je jen kvůli tomu, že na mě všichni koukají. Nebo ne?
"Starej se o svý, nebo ti vymáchám fasádu ve snídani," odešle ho Drew do patřičných končin a všichni se zasmějou a dál se věnujou svým snídaním. Já jen nenápadně kopnu Drewa pod stolem a když se na mě podívá, věnuju mu nádherný úsměv. Teda, aspoň doufám, že on ho tak vnímá, já se moc usmívat neumím. Drew mi úsměv opětuje a Wesleyho, který se znovu nadechuje, aby řekl nějakou ze svých úžasných poznámek, rovnou praští.
"Au!" vzmůže se Wes na chabý odpor a všichni se zasmějou. Najednou se ale otevřou dveře a v nich stojí Victoria. Všichni ztichnou a koukají na ní. Nikdo se ani nehne. Až na Drewa. Ten se zvedne a hrozivě se před ní postaví.
"Ty jsi ještě tady?!"
Další díl je zde, snad se tak nějak líbí a mimochodem od dnešního dne až do pátku jsem oficiálně sirota, jelikož EmBee si užívá někde na horách, takže už mám jen vás :OO Ne, dělám si srandu, až tek opuštěná nejsem ale když mi dáte hóódně lajků a napíšete svoje názory, budu ještě míň opuštěnější než teď :D Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Tohle je fakt super a vtipnej díl! :) honem piš další když tu teď EmBee není...
OdpovědětVymazat