"Kámo kašli na to," zatahá ho Wesley za rukáv ale Drew se ani nehne.
"A kde bych jako měla bejt?" zarazí se Victoria ale Drewovi se do očí nepodívá. Nedivím se jí, musí vypadat zlověstně.
"Řekl bych, že někde v polovině letu odsud do New Yorku," zašklebí se Drew ironicky ale Victoria najednou jakoby nabrala ztracené sebevědomí a pohlédne mu zpříma do očí.
"Tak to se pleteš chlapče. Já se nikam nechystám. A měl by sis dávat bacha na pusu, nebo odsud vyletíš dřív než bys řekl švec," sjede ho pohrdavým pohledem a Drewovi se napnou všechny svaly v těle.
"Máš štěstí, že holku bych v životě neuhodil, i když se chová jako největší kráva na světě,"
procedí skrz zuby a potom se otočí ke mně.
"Omluvila se ti?" zeptá se mě a já si mu nedovolím zalhat, i když by to teď asi bylo nejlepší. Jen lehce zavrtím hlavou a on se na Victorii vyčkávavě podívá.
"Sorry," vysloví ona ale snad každý v jídelně v tom slyší víc pohrdání než lítosti. Drew ztěžka polkne a potom rychle vyběhne z jídelny. Vím, že na tohle musel vypotřebovat všechny své síly a tak se rychle zvednu abych mohla jít za ním. Stejně pro nás za chvilku přijede Luke.
Najdu ho kousek od jídelny, jak vztekle kope do kusu hlíny.
"V pohodě?" zeptám se, ale pro jistotu zůstanu v bezpečné vzdálenosti několika metrů.
"Ne!" vykřikne vztekle a otočí se ke mně čelem.
"To je tak nefér, že nemusí odejít," kopne znovu do hrudky a mě na chvilku připomene spíš pětileté dítě, které nedostalo svoji oblíbenou hračku, než dvacetiletého kluka, který přijel do Peru pomáhat neziskové organizaci se zachraňováním domorodého obyvatelstva.
"To víš, jestli má známé na tom pravém místě," pokrčím rameny a uvědomím si, že korupce a protekce je vždy a všude, nezáleží jestli je to mezinárodní banka, nebo nezisková organizace patřící pod UNICEF.
"Ale... ublížila ti," uvědomí si, že teď nejde o něho a jeho ego, ale především o mě, a opatrně mě pohladí po tváři. Samotnou mě překvapí, že neuhnu. Drewa zřejmě taky a proto se na mě krásně usměje a na chvilku mě k sobě přitiskne a já se ani tentokrát neodtáhnu i když mi srdce bije jako o závod a mozek řve ať si od něho držím patřičný odstup.
"Děláš pokroky," cvrkne mě do nosu, když se ode mě odtáhne a já pokrčím rameny a zakryju tím oklepání, které celým mým tělem projede potom, co mě pustí a já tomu nemůžu nijak zabránit. Drew si toho díky bohu nevšimne a rozzáří se ještě víc po tom, co mu řeknu, že takové pokroky dělám jen s ním. Kdyby se mě pokusil obejmout třeba takový Keaton, asi vylítnu z kůže.
"Hele, Luke už jede!" ukáže Drew na příjezdovou cestu a já se plácnu do čela. Musím vzít ten foťák!
"Počkejte na mě jo?" ujistím se i když je mi jasný, že beze mě jet nemůžou a rozběhnu se zpátky do pokoje, kde popadnu foťák a letím zase zpátky.
"No tak poběž, kotě, Kamala už se určitě nemůže dočkat," natáhne Drew ruku aby mi pomohl do auta a vytáhne si mě téměř až na klín. Když z něj s rudými tvářemi slezu a sednu si vedle Luka, sjede mě nevěřícným pohledem.
"Co je?" usměji se nevinně ale on jen zavrtí hlavou a rozjede se.
Nazdárek lidi, tak doufám, že se vám tenhle díl líbí, nic moc novýho se nestalo ale co už :D Teď jdu konečně zpracovat jednodílovku na téma, které nám bylo zasláno od jedné z vás, za co bych jí upřímně snad líbala nohy :D Jestli máte taky nějaké nápady, tak neváhejte a posílejte: emblem3-ff@seznam.cz
Moc by mě potěšili názory na tenhle díl, jako fakt upřímný, co byste napsali jinak, co se vám naopak líbí atd.. Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
dokonalá časť :33 dalšiuu :))
OdpovědětVymazat