"A jsme tady!" rozrazí dveře do jídelny a já se zase zachichotám. Ok, už je to docela trapný, uznávám.
"Co si dáš lady?" zeptá se mě, když mě posadí k prvnímu ze stolů a ignoruje pobavené pohledy kuchařek, které nám sice asi nerozumí ani slovo, ale i tak jim minimálně Drewovo chování musí připadat dost zábavné.
"Něco hodně." odpovím naprosto nesmyslně a Drew se zasměje.
"Ok, donesu ti něco hodně." Mrkne na mě a zamíří ke kuchařkám, které se začnou chichotat jako já před chvílí. Jestli zním taky takhle strašně, vážně bych s tím měla přestat.
Najednou se rozrazí dveře a dovnitř vpadne
Wesley. "Jídlooo!" zařve a vrhne se k výdejovému pultu jako by nejedl celé roky. Je následován i zbytkem celé skupiny a tak je v jídelně během chvíle šum jako v úlu.
"Jé, ty už jsi se vyspala!" zařve znovu Wesley, když si jako první přisedne naproti mně a já jen pokrčím rameny.
"Neječ," zavrčí Drew a postaví přede mě tác, který přetéká jídlem. A to doslova, tohle nejsem schopná sníst.
"Klid, to je i pro mě, nechtěli se mi nosit dva tácy," zasměje se, když si všimne mého výrazu a Keatsovi, který si chtěl sednout vedle mě, položí ruku na rameno.
"Co děláš?" zeptá se ho a Keaton se jen zašklebí, ale sedne si jinam.
"Ale, ale, co to tu vidím?" nechá se Wesley pochopitelně slyšet a my se na něj jen pobaveně podíváme.
"Společnej tác, úsměvy jak měsíčci na hnoji... hmm?" propaluje nás pohledem a já opět jen pokrčím rameny. Nějak nemám potřebu mu to vysvětlovat. Když už ticho trvá moc dlouho a ani jeden z nás se stále nemá k nějaké smysluplné odpovědi, Drew do mě pod stolem drkne. Překvapeně se na něj podívám, ale jediný, co vidím, jsou jeho modré oči podezřele blízko před mým obličejem. A potom mě přede všemi políbí.
"Woooow!" zakřičí všichni a začnou tleskat. Zrudnu a opatrně se po všech podívám. Není mi to nepříjemný, naopak, je to milý. Drew se spokojeně usměje a vezme mě kolem ramen.
"Že vám to trvalo." Promluví konečně někdo jiný než Wes a já se na Keatse usměju. Mně se to zdá naopak strašně rychlý, ještě před pár dny jsem Drewa nesnášela a teď? Co k němu vlastně cítím teď?
"Náhodou ji ukecal celkem rychle." Vyjádří se opět Wesley a vzápětí se otočí na Carly, která sedí vedle něho a šťastně se usmívá. Když k ní ale natáhne ruku s otevřenou dlaní a zamne prstama, Carly protočí oči a sáhne si do kapsy.
"No davaj davaj, ty jsi mi nevěřila!" Zasměje se, když mu s očividnou nechutí podává pětidolarovou bankovku a já šokovaně vykulím oči.
"Carly jak jsi mohla?" vykřiknu, ale pak se začnu smát. Lidi si na mě vsázejí... Bezva, už vím, jak se cítí dostihový kůň.
"Přemluvil mě." Pokrčí omluvně rameny a já nad ní zavrtím hlavou. Musím uznat, že my s Drewem jsme byli taková dvojice, že bych si s chutí vsadila i já.
"O co jste se vlastně vsadili?" zeptá se Drew a všechna pozornost se obrátí znovu na tenhle povedený páreček.
"Já jsem vám dával týden, Carly říkala, že se do sebe zamilujete, ale že se nikdy nedáte do kupy." obeznámí nás Wesley ochotně a mezi ostatními to zahučí.
"Tak to bylo jasný, že skončí spolu." Začnou se ostatní dohadovat, ale já otočím svoji pozornost zpět k Drewovi.
"Tak co, jsi zamilovaná?" mrkne na mě laškovně, ale dřív, než stihnu odpovědět, dostanu další sladký polibek.
No... měli byste být rády, že v tomhle dílu nikdo neumřel, jelikož jsem se konečně odhodlala si poslechnout písničku "If you say so", kterou jak jistě víte napsala Lea Michele pro Coryho a... To je... To se nedá popsat... Za lajky a komentáře moc děkuji, dělají mi radost. Mějte se krásně! :/
Peace and Love,
LoTé
krásna časť :3 fakt nádherná ;) len tak ďalej :))
OdpovědětVymazat