Frajer z deštnýho pralesa, 20.díl

LoTé

"Sab co je?" vyděsí se Drew a začne třást mými rameny abych se probrala, jelikož jsem bolestí na chvilku omdlela. 
"Moje noha," vzlyknu. "To bolí!!" Všichni, co se kolem mě mezitím seběhli se podívají na moje pravé chodidlo a vyděšeně vykulí oči. 
"Co je?" zeptám se tiše Drewa, který mě mezitím vzal do náruče a svou hlavou mi brání ve výhledu na moji nohu. 
"Nic, to bude dobrý," odpoví mi ale jeho hlas nezní ani trochu přesvědčeně.
"Que debo hacer?" otočí se zoufale na muže stojící o kousek dál, kteří momentálně něco hledají ve vysoké trávě. 
"Eso!" vykřikne najednou jeden z nich a opatrně do ruky uchopí vzpouzejícího se
pavouka. Před očima se mi při pohledu na něj udělají mžitky a kdyby mě Drew nedržel v náručí, svezla bych se na zem znovu. 
"To mě kouslo?" vzlyknu a Drew zbledne a neochotně kývne.  
"Ono je to jedovatý viď?" zeptám se znovu ale tentokrát od Drewa žádnou odpověď nedostanu. 
"Que debo hacer?" vykřikne znovu a vtom k němu přiběhne Kamala se svou spěchající babičkou za zády. Ani jsem si nevšimla, že tu není, musela odběhnout když jsem byla mimo. 
"Polož ji na zem," přikáže Drewovi, když k ní její babička dojde a něco jí pošeptá do ucha.
"Distancia!" řekne žena tiše ale rázně a tak mě Drew skutečně posadí na zem a o kus odstoupí. Když uvidím svoje chodidlo, zamotá se mi hlava a nejradši bych znovu omdlela, což mi ale moje tělo nedovolí. Jsem proto donucena sledovat stařenčinu snahu zachránit moje zcela rudé a nateklé chodidlo, z kterého vytéká světle zelený hnis. Když Kamala uvidí můj vyděšený a bolestný výraz, přisedne si ke mně a chytne mě za ruku. 
"Umřu?" pípnu sklesle a jsem zcela připravena na kladnou odpověď, ale Kamala zavrtí hlavou. 
"Tenhle pavouk není jedovatej, jen to hodně bolí," vysvětlí mi a já mám pocit, že Drewovi stojícímu kousek ode mě se ulevilo mnohem víc než mě samotné. 
"A nerozšíří se to dál?" zeptám se znovu při pohledu na mou nateklou nohu, vedle které stařenka drtí pár listů na jakýsi prášek a následně mi ho na ránu přikládá. Zařvu bolestí a v tu ránu je Drew opět u mě a utírá mi slzy, které mi samovolně stékají po tvářích. 
"To bude dobrý," sřeknou se s Kamalou ale já jen zatnu zuby a snažím se vydržet téměř omračující nápor bolesti, který mi stařenka způsobuje silným hnětením nohy, zřejmě aby vymačkala všechen hnis. 
"Bože!" zavyju srdceryvně, když stařenka nepřestává a pod nohou už se mi tvoří malá kalužina této čiré a lehce zapáchající tekutiny. 
"Je to nutný?" zeptá se Drew zoufale, když mu poněkolikáté zmáčknu ruku stejně jako mě stařenka mačká nohu a Kamala smutně kývne. 
"Musíš to vydržet Sab, už jenom chvilku," pohladí mě po rameni a já sebou cuknu. Je mi strašná zima, chce se mi zvracet a mám pocit, že se celý svět houpe jako by si ze mě dělal srandu. 
"Vždyť ty celá hoříš!" vydechne Drew, když mi šáhne na čelo a já jenom něco zamumlám. Je mi tak špatně, že už ani nevnímám bolest kterou mi stařenka způsobuje. 
"Je mi zima," zadrkotám zuby a snažím se k němu přitulit co nejvíc ale on mi to nedovolí. To mě naštve, chci mu dát pěstí do ramene, ale nejsem ani schopná zvednout ruku. 
"Ona omdlévá!" Drewův zoufalý výkřik je to poslední, co zaslechnu, než se propadnu do milosrdného spánku.

Zdarec lidi, sorry že to sem dávám až dnes ale včera byl počítač někde v propadlišti dějin, jelikož jsem vyměňovali okna a tudíž tu vládl lehký chaos :D. Dneska nám pro změnu praskl kotel, takže už se nemůžu dočkat až se pudu koupat ve studený :DD No nic, teď máme s EmBee týden prázky, takže se tu možná o nějaké půlnoci objeví divná jednodílovka a ke konci týdne se možná zveřejni i naše první challenge video :OOO A nebo taky ne, who knows? :D No nic, doufám, že se vám tenhle díl líbil, lajky a komenty potěší a... mějte se krásně! ;)

Peace and Love,

LoTé