Kill or Save? Kill!

EmBee

"Okamžitě se schovejte! Přicházejí," řvala jsem na všechny, když se nad naší skrýší rozezněly výstřely. Američtí vojáci pročesávali okolí, ale byli tak blízko, že jsme museli něco udělat.

"Vy dva a vy, tady máte zbraně. Rozdělte se na pravý a levý křídlo já jdu ve středu. Všechno jasný?" ukážu na nejsilnější kluky, co by pravděpodobně mohli přežít. Hodím každému z nich zbraň, které jsme mrtvým američanům sebrali, a vydáváme se do boje.

Bylo jich sice jen pár, ale přestřelky byly kruté. Tři z našich
postřelili, ale i tak jsme tuto "bitku" vyhráli.

"Ani se o to nepokoušej, ZLATO," zdůrazním a odkopnu jednomu americkému klukovi zbraň z ruky.
"Stejnak vás najdou a pak zabijou," procedí skrz zuby. Sebere ještě své poslední síly, zvedne hlavu ze země a plivne mi na mé boty. Líbí se mi jeho kuráž a přiblble se nad ním usměju. To ho však vytočí natolik, že na mě vycení zuby, a přitom se snaží najít ještě nějaký předmět, kterým by mě sejmul. 

"Je normální mít strach," řeknu mu, ještě než mu vrazím jednu pěstí, abych ho omráčila. Obvážu mu ránu na břiše a chci ho odvléct do skrýše, když v tom mě zastaví jeden kluk, kterýmu jsem před chvílí hodila zbraň.
"Co to děláš? Chceš nás všechny zabít?" Syčí na mě, zatímco se ostatní zvedají ze země a odbavují amíky.

"Ne, právě naopak," syknu nazpět a jdu si dál svou cestou.
"A jak jako? Tím, že přivedeš červa? Bravo!" řve na celý les. Jeho kecy už mi vážně lezou krkem.
"Víš ty co Noahu, nebo kdo vlastně jsi, táhni někam. Pokud já vím, je to moje skrýš. Nelíbí se ti to? Najdi si svoji," řeknu mu s klidem a táhnu svého amíka do skrýše.

"Oh Camille, copak to děláš?" sepne stařenka ruce, když mě uvidí se zavěšeným americkým vojákem na zádech.
"Charlotte, on nám pomůže vyhrát válku, věř mi," chytnu ji za ruce a ujistím ji, že vím, co dělám.
"Jak myslíš, děvče," řekne stařenka a odejde se starat o zraněné.
Položila jsem amíka na svou postel a ošetřila mu ránu, přesně tak jak mě to Charlotte naučila.
Noah neustále stepoval vedle mé postele s nabitou zbraní, připravený střílet.
"Proč prostě neodejdeš?" zeptám se ho, zatímco dávám stranou část mého jídla pro amíka.
"Nemůžu vzít Hayley s sebou a nechat ji tady taky nemůžu," zastaví se na chvíli a sevře zbraň ještě pevněji.
"Hayley je tvá sestřička?" vzpomenu se na malé blonďaté děvčátko, které ve vedlejší místnosti bojuje statečně o život. Ubohé dítě. Válka je tak krutá... Další důvod proč amíka udržet naživu. Nedostane se mi žádná odpověď a tak hádám, že jsem se strefila.
Najednou se přede mnou objeví kupka napjatých svalů, která se však po chvílí opět zhroutí. Přece jenom nejsem kouzelník, abych ho zbavila bolesti. Za mnou už však Noah stojí v pozoru a zbraní míří na amíka.
"Noahu, to je v pořádku, věř mi," podívám se mu do očí, on nakonec po chvíli uposlechne, i když se mu do toho zrovna nechce.
"Proč si mě prostě nezabila?" Syčí na mě amík.
"Protože nejsem jako oni tam venku, a vím, že i ty takový nejsi," odpovím mu a opatrně mu položím ruku na paži. K mému překvapení jen nahlas vydechne a zavře oči. Že by to bylo tak jednoduché?
"Donutili mě. Zabili mi celou rodinu, jen aby mě dostali do armády," všimnu si, jak se mu z očí kutálí jedna obrovská slza.
"Pomož nám to zastavit. Pomož našim lidem a zároveň těm svým. Spolu můžeme zastavit tu krutou válku, kterou rozpoutali, jen aby si dokázali něco svýmu pitomýmu egu. Kvůli nim trpí přes tři sta milionů lidí..." 

"Jak?!" otevře oči a podívá se na mě. Noah už odešel, jelikož se Hayley probudila ve velké bolesti.
"To nevím," přiznám.
"Áhh," zařve amík, když se snaží zvednout do sedu. Nakloním se k němu, abych mu nějak pomohla, když v tom ucítím jen ostrou bolest v břichu. Ten zatracenej červ, měl někde schovaný nuž. Nechápu, jak jsem mohla být tak blbá. Bolestí se skácím na zem.
"Noahu!" Zařvu, co mi síly stačí. Noah se přiřítí i se zbraní a bez váhání ihned amíka zastřelí.
"Camille!" klekne si ke mě a položí si mou hlavu do klína.
"Měl si s ním pravdu," usměji se, ale bolest v břichu, mi to zrovna nedovoluje. 

"Slíbíš mi jednu věc?" podívám se na něj. Nikdy jsem si nevšimla jak je krásný, ani po tom roku a půl, co je ve skrýši. Přikývne a přitom mi odhrne neposlušné pramínky z obličeje.
"Slíbíš mi, že se o ně postaráš? Vezmeš každého, kdo bude žádat o pomoc nebo bude jakkoliv zraněný? Že zastavíš ten masakr?" Pohladím ho po tváři a on mě do dlaně políbí.
"Slibuji," usměje se i přes tu bolest, kterou mu vidím na očích. Políbí mě ještě na rty a já s balzámem na srdci a s úsměvem na tváři zavírám víčka.

Jak Noah slíbil, zastavil válku mezi Kanadou a Spojenými státy, sice za dalších pět let, ale zastavil ji. A zatímco tvrdě bojoval za spravedlnost, přijal každého do své "smečky", jak tomu rád říkal. A z malé Hayley se stala nádherná a hlavně silná dívka, která stála vždy po boku svého bratra.

Tak tady to je:) nic moc, no... ale doufám, že se vám to líbilo:) komenty a lajky potěší:)

EmBee♥