Life Full of Fear 6.díl - Bolestivé vzpomínky

EmBee

"Jasmine uteč!" uslyšela jsem náhle v té tmě. Ten hlas jsem znala a to mě děsilo ještě víc. Co tady dělá?
"Jas, dělej!" prosil mě dál, bloudila jsem v té tmě a snažila se ho najít alespoň po sluchu. Náhle jsem kopla do nějaké kovové tyče, která následně spadla s velkým řachnutím na zem. Kovový zvuk se rozléhal po celém skladu a mě naskočila husí kůže. To mě však nezastavilo. Ohmatávala jsem různé poličky a pomalu se posouvala dál, když jsem konečně ucítila dech té osoby. Byl mělký, jako by se bál, že když se nadechne víc, stane se něco strašného. Srdce se mu rozbušilo ještě více, když ucítil mou přítomnost, jako by to ještě šlo.
"Běž prosím." plakal už, ale už bylo příliš
pozdě, něco udělat. Jen jsem se dotkla jeho rozpálené hrudi, která mě pálila i přes jeho tričko, někdo mě rychlým chvatem odhodil daleko od něj na studenou zem. Pak se najednou s velkým bzučením rozsvítila všechna světla a bodala mě do očí. To však nebylo to nejhorší. Při pohledu na osobu, na které mi nejvíc záleželo, visící svázanou za ruce, se mi udělalo neskutečně blbě.
Před ním stál nejspíš ten zmetek co mě uhodil. Byl ke mě otočený zády. Nevěděla jsem o koho se jedná, ale byla jsem odhodlaná to zjistit. Rychle jsem se z té studené země zvedla a namířila si to k němu. Pohled na něj a zjištění, kdo to vlastně ve mě vyvolal neskutečný zmatek.
"B... Bene?" vzlykala jsem, ale zmatek rychle nahradila zklamání a zlost, a to není zrovna nejlepší kombinace. Vší silou jsem mu bušila do hrudi, ale oni se nepohnul. Podívala jsem se mu do očí. Byla v nich starostlivost, ale o co? Co to na mě hrál?
"Jasmine," vzdechl a udělal při tom krok ke mě.
"jen se tě snažím chránit," řekl a sklopil při tom zrak na zem. Jakoby si myslel, že mu tím na tu jeho hru skočím.
"A to jako před čím? Jediný před čím bys mě měl chránit si ty sám!" plivla jsem mu na nohy. To jsem však nejspíš dělat neměla. Ucítila jsem něčí ruce na pažích, jak mě pevně svírají. Snažila jsem se nějak vzepřít, ale byly příliš silné. Zatímco jsem se snažila vymanit ze sevření, Benjamin  v ruce držel zbraň a mířil přímo na...
"Nééé" řvala jsem z plných plic.
"Miluju tě Jasmine," šeptl ještě z posledních sil, než mu kulka z Benjaminovy zbraně vzala život.
"Ty vrahu!" řvala jsem na svého bratra. Světla ztemněla a já skončila na zemi.
"Můžeš si za to sama." špitl mi Ben do ucha a zbraň mi přitom zaryl do zátylku. Nezmohla jsem se na jediný pohyb. Seděla jsem a čekala dokud nezmáčkne spoušť, ale bratr se jen zvedl a odkráčel pryč. Nechal mě ležet v opuštěném skladu vedle svého přítele, kterého mi před očima zabil. Krev řinoucí se z jeho rány dál zvětšovala kaluž pod tělem, až se mi lepila na vlasy a na tvář.
"Jas! Jas probuď se," házel se mnou ze stranu na stranu Ian. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem jen Iana, klečícího vedle postele, jak si právě oddechl. Po tváři mi stékaly horké slzy, ale i přes to jaké tu bylo teplo jsem se klepala zimou. Ian si beze slova sedl ke mě na postel a objal mě.
"Zase?" zeptal se po chvíli. Rozbrečela jsem se ještě více. Ucítila jsem jak úplně ztuhl, ale vážně jsem neměla chuť zjišťovat, co se děje. Věděla jsem však, že toho člověka, který mi dneska "zachránil život", si nesmím pustit k tělu. I kdyby byl stejně dokonalý jako Jared, což ani nejde. Historie se nesmí opakovat.

Ahojky!:) tak jak jste se tu měli? Já se měla na horách báječně:3 až na to, že jsem furt padala z kotvy:D jsem holt šikovná no:D
máte tu další díl:) tak doufám, že se vám aspoň trošičku líbí:) každý komentík potěší...

EmBee♥