Life Full of Fear 9.díl - Chytli ho?

EmBee

"Otevři oči. Probuď se Jasmine, no tak," slyšela jsem v hlavě nějaké hlasy. Těžko říct komu patřily.
"Jasmine, nejsi přeci mrtvá, tak otevři oči," naléhal dál, ale víčka jsem měla tak ztěžklé, že i kdybych chtěla nemohla bych. Nakonec jsem se přemohla a oči přece jen otevřela. Místnost byla však, tak moc osvětlená, že jsem toho stejně nic moc neviděla. Jen nějakého člověka rozvaleného v křesle vedle mé postele. Snažila jsem se zvednout hlavu, abych na něj viděla lépe, ale moje rozležené tělo, mi ani tento malinký pohyb nedovolil. Ian však zaznamenal i ten nejmenší pohyb, který jsem zvládla a natáhl se ke mě.
"Iane," vzdychla jsem nahlas. Těžká víčka
opět zavřená. Tuto odezvu jsem však nečekala.
"Ehm, já nejsem Ian," okamžitě jsem se zvedla do sedu, aniž bych zaznamenala nějakou bolest. Teda jo zaznamenala, ale až potom. Když jsem uviděla Keatona, trošku jsem se uklidnila, ale byla bych radši kdyby tu byl se mnou můj bratr Ian.
"Keatone!" Vyštěkla jsem. Ten se však ani nehnul a díval se na mě jak na svatý obrázek. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Teprve po pár vteřinách trapného zírání si do očí jsem si všimla, že jsem mu celou dobu svírala ruku. Okamžitě jsem ji pustila a snažila se zírat jinam než na něho.
"To je v pohodě," usměje se a přisedne si na postel.
"Jak se cítíš?" 
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptám se ho místo toho abych mu odpověděla, když si vzpomenu na otupující bolest v každičkém milimetru mého těla, a nahlas syknu.
"Necelý dva dny," odpoví mi s klidem a pomůže mi si opět lehnout. Necelý dva dny? Cítím se jak hadrová panenka. S vděčností se na něj usměji a raději opět odvrátím zrak, což ho opět pobaví.
"Nechce..." nenechala jsem ho ani nic doříct a skočila mu do řeči.
"Kde je Ian?" Hned jak jsem se ho na to zeptala, zmizel mu úsměv na tváři. Nechápala jsem to, ale ani jsem to nemínila řešit.
"Myslíš toho se kterým jezdíváš do školy?" Přikývla jsem.
"Ten si šel skočit něco pro..." vtrhl mu do řeči Ian.
"Jasmine," okamžitě se ke mě vrhl a dal mi pusu na čelo. Smrdí dámským parfémem!
"Díky, kámo," otočil se Ian ke Keatsovi, který se chtěl nenápadně vypařit z místnosti.
"Jasně," přikývl Keaton a ještě než odešel, zamával mi.
"Ani nevíš, jak moc jsem šťastný, že ti nic není," sedl si brácha na postel.
"Neuvěříš, co se stalo," vyhrkl nadšeně. Usmála jsem se, ale stejně mi vrtalo hlavou odkud má tu dámskou vůni.
"Chytli Benjamina," vytřeštila jsem na bratra oči. Srdce mi bylo jako o závod.
"Kdy? Jak?" vychrlila jsem na něj ihned.
"Po tom požáru ve škole," řekl a oči mu zářily, jak nikdy předtím. Mě to však nedávalo smysl. Proč by se nechal jen tak lehce chytit? Co má za lubem?

Ahoj:) omlouvám se, že dlouho nepřibyl žádný díl...
chtěla bych jen ještě připomenout TÉMATICKÉ OBDOBÍ... zítra je vlastně poslední den, kdy můžete posílat vaše výtvory tentokrát na téma VÁLKA... tímto vás moc prosím:) zapojte se do toho taky... snažíme se přidávat, co nejvíc ff-ek (dobře já to "trošku" flákám:D), ale samy to prostě nezvládneme... my vám za každý výtvor budeme vděčné... a pokud se máte strach, že je to nějakým způsobem blbě napsaný nebo tak něco... nebojte se;) nějak se začít musí... a my nekoušeme;)

EmBee♥