School of Wizards 4.díl

Annabellka

V pokoji byla šílená tma. Nechápala jsem, jak může být ve čtyři hodiny odpoledne, navíc v Kalifornii, taková tma. Zase to bude nějaký pošahaný kouzlo.
Ten člověk, který mě vtáhl dovnitř, mě přirazil k zemi a chytl mě za ruce. Teď mě popadl opravdu velký strach a ten ještě vzrostl, když jsem zaslechla klapnutí zámku.
„Kdo tu je?“ položila jsem otázku.
Odpovědi se mi ale nedostalo. Za to ale bylo slyšet škrtnutí zápalky a následně někdo zapálil svíčku. Světlo ze svíčky osvítilo část pokoje, takže jsem zahlédla ty 3 kluky z covenu, Keatona, Wesleyho a Drewa.
„Vy?!“ vyjekla jsem zděšeně a zároveň i naštvaně.
Wesley něco chystal u stolu, jen se na mě otočil a drze se usmál. Měla jsem chuť ho zabít. Drew si sedl vedle
mě na zem a na dřevěné parkety začal černou křídou kreslit tangram.
„Co po mně chcete?“
„No,“ přestal kreslit Drew. „původně jsme tě chtěli zabít, ale Keaton byl proti“
Drew začal znova kreslit a já jen překvapeně koukala do stropu. Keaton? Zrovna Keaton?
„Každopádně, jestli jsi to ještě nepochopila, srdíčko, budeš součástí našeho rituálu“ naklonil se nade mě Keaton.
Když Drew konečně dokreslil ten tangram, postavil doprostřed něj hořící svíčku. Wesley přišel k nám a v ruce držel pohárek z mědi a v druhé, panebože-to-si-ze-mě-děláš-prdel, nůž.
Začala jsem se pod silnýma rukama Keatona kroutit, abych se vysvobodila z tohoto šílenýho pokoje.
„Přestaň, nebo tě vážně zabijem“ řekl se zaťatými zuby Wesley.
„No to si zkusíš jednou, brácho“ vykřikl Keaton a podíval se na něj s příšerně naštvaným výrazem ve tváři.
Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval, panebože on má fakt nádhernej úsměv a ty jeho nádherné oči, asi omdlím.
„Dej pokoj, Keatone, Ještě před chvilkou jsi tvrdil, že Angee je kráva“
Keaton ho opět zpražil šíleným pohledem, který jasně vyjadřoval, že má držet hubu nebo mu do ní jednu nasolí pěstičkou. Wes okamžitě zvednul ruce do obranného gesta a pustil se do rituálu.
Postavil pohárek vedle svíčky a začal říkat nějaké kouzlo. V pohárku se začal tvořit šedý dým s fialovými jiskrami. Když kouzlo dořekl, podíval se na mé zápěstí a říznul mě do něj. Náhle jsem ucítila šílenou bolest a z rány začala okamžitě téct temně rudá krev. Pomalu odtékala do pohárku a mísila se s šedivým dýmem.
Když se pohárek zaplnil, zbarvila se všechna krev do barvy toho dýmu a z něho lítaly ty samé jiskřičky, vypadalo to jak prskavka.
Keatonův stisk povolil, nahnul se nade mě a zašeptal: „Strašně se omlouvám. Nechtěl jsem to“ usmál se znova.
Já si jen povzdechla a dál se koukala do stropu.
„No, nebudem tě dál zatěžovat, můžeš jít“ ukázal Drew ke dveřím, ale pak se podíval na mé zápěstí. „Jo ještě ti to zavážu“ otevřel šuplík, vytáhl z něho obvaz a ovázal mi zápěstí.
Keaton mě pustil a já s jeho pomocí zvedla. Přišel se mnou ke dveřím a odemkl je.
Já je otevřela, vešla ven a zabouchla jsem, jak nejvíc jsem mohla.
„Debilové“ křikla jsem přes zavřené dveře.
„Cos to řekla?“ slyšela jsem Wesleyho hlas a rychlé kroky směřující ke dvěřím. Rychle jsem se rozplynula v mlhu a objevila jsem se v našem pokoji. Sandie pořád seděla u stolu u notebooku.
„Co máš se zápěstím, Angee?“ řekla vyděšeně, když se otočila.
Já se nezmohla jenom na pláč a skácení se na postel

Pozn. autorky: Děvčátka, po hrozně dlouhé době (opět) je tu nový díl. Upřímně děkuju Rice Brodzianske (sorry, nevim, jak se to skloňuje :DD), která mě dokopala k novému dílu svými vykřičníky v kometáři, děkuju ti :DD Co jinak holky? Co Valentýn? Svěřte se Annabellce :D U nás se svátek podobný Valentýnu slaví až 24. takže já si ještě počkám :D Zatim se mějte a užívejte života ;)) Annabellka