Need You (31)

EmBee

Seděla jsem na kraji zdejšího jezírka, tupě zírajíc na rybky, které si zvesela plavaly ve vodě. Musím říct, že to byl ten nejhorší nápad, který mě mohl napadnou. Ale nějak mě to netrápilo. Každá další minuta se táhla více a více. A já se čím dál více cítila jako hadrová panenka, kterou vláčeli celý den po zemi, potom ji vymáchali ve vodě a pohodili do tmy a chladu.

Nechápu jak nás mohli tak dlouho tahat za nos. Celých sedmnáct let! Máma to musela zjistit a… Začalo se mi těžce dýchat a hlava se mi točila jako na kolotoči. Zhluboka jsem se nadechla, ale ničemu to nepomohlo. Křečovitě jsem škubala trávu ze země. Proti mé vůli se mi zavírali víčka . Předtím než jsem
se zhroutila, jsem ještě ucítila něčí teplé dlaně na ramenou.
Probudila jsem se do zvuků různých přístrojů, pípajících kolem mě. Nemusela jsem ani otvírat oči a došlo mi, že se nacházím v nemocnici. Nějakou chvíli jsem držela víčka pevně sevřené, dokud ten člověk, který seděl vedle mé postele, neodešel s otravným pípáním svého mobilu. Jedinečná možnost se odtud dostat. Otevřela jsem prudce oči, tak že jsem nějakou chvíli myslela, že oslepnu. Vytrhla jsem si všechny trubičky co mi čouhali z rukou a postavila se bosýma nohama na studenou podlahu. Na pohovce naproti postele jsem spatřila své pečlivě poskládané oblečení, to které jsem měla naposledy na sobě. Byli suché a čisté, což mě celkem vykolejilo.
"Jak dlouho tu vlastně jsem? Kolik hodin nebo dokonce dní?" zhrozila jsem se v duchu, ale dál jsem to neřešila. Potřebovala jsem se odtud dostat, a to co nejrychleji. Převlékla jsem se a hodila své nemocniční prádlo na lůžko, tak aby to vypadalo, že tu stále jsem. Jsem si jistá, že to toho člověka, který mě sem donesl, neoblbne. Ale určitě mi to nasbírá trošičku víc času.
Opatrně jsem se vykradla ven z pokoje. Na konci chodby stál Darren a Holy. Rychle jsem se k ni otočila zády, než si mě stihli všimnout, a pádila opačným směrem ven z nemocnice. Potřebovala jsem najít Beth, potřebovala jsem vědět, že je v pořádku. Nechtěla jsem ji tu nechat s Darrenem, nerada to přiznávám, ale mým otcem, a s Holy. Zmocnil se mě pocit, že ji před nimi musím chránit, ať se stane, co se stane. Vážně nevím, proč. Možná to bylo kvůli tomu, že je moje sestra, i když nevlastní.
Zrychlila jsem krok, protože jsem věděla, že zanedlouho přijdou na to, že jsem utekla. Přišlo mi to jako úplná blbost, ale přece jen jsem to musela zkusit. Rozeběhla jsem se k Bethinýmu domu. Kapky deště, které se teď vznášely ve vzduchu, mě teď bodaly přímo do obličeje. Ale jediné, co jsem věděla, bylo, že se nesmím vzdát, musím jí najít. Dostat jí z Londýna. Musíme utéct.
Když jsem doběhla k domu. Domovní dveře byli rozvalené dokořán. Zmocnila se mě panika. Vběhla jsem do domu a vrazila přímo do Luka, který se valil ze schodů dolů. Přímo z domu. Skončila jsem rozpláclá na dveřích od koupelny, a hlava mě tříštila. Zatímco Luke nervózně těkal očima na mě a na východ pryč z domu. Nakonec zvolil druhou možnost a vydal se svižným krokem ven.
"Počkej prosím!" vydechla jsem. Byla jsem si jistá, že mě nemohl slyšet, ale slyšel a zastavil se na půli cesty.
"Kde je Beth, potřebuju ji vidět. Prosím Luku. Vím, že mě nesnášíš, ale potřebuju ji dostat co nejdál od... od nich." vydechla jsem unaveně.
"A to kam jako? U mě doma je v bezpečí." řekl chladně a otočil se opět k odchodu.
"To si myslíš, že je hned nenapadne, že je u tebe?" sykla jsem zlostí. Zastavil se s sevřenými pěstmi a dlouze vydechl. Jeho teplý dech v tom studeném počasí vytvořil dým před jeho ústy.
"Kam byste utekly?" vydal ze sebe po chvíli. Otočil se ke mě a zkoumal mě pohledem.
"Do států." řekla jsem ihned.
"Slíbíš, že už jí víckrát neublíží?" upustil její kufr na mokrou zem. Neměla jsem slov. Vážně mu na ní záleželo. Tomu obru na něčem vážně záleželo, mělo to i city a ne jen samou svalovou hmotu. Jen jsem němě přikývla.
Nakonec jsme Bethyniny věci nechali v domě a odjeli jsme k Lukovi domů.