Frajer z deštnýho pralesa, 15.díl

LoTé

Probudím se celá polámaná po téměř probdělé noci jen co mi první paprsky slunce dopadnou na obličej, a tak ztěžka otevřu oči. Ne, že by se mi nechtělo vstávat, ale madam, která si momentálně spokojeně vyspává na vedlejší posteli, mě včera sekla tak šikovně nehtem do víčka, že ho dneska nejsem schopná otevřít snad ani způli. 
Kráva, pomyslím si, když si Victoria hlasitě prdne, zamlaská a otočí se na druhou stranu. 
Rozhodnu se využít toho, že všichni stále ještě spí a zamířím opět do sprch. Na chodbě ale zjistím, že všichni rozhodně nespí. Minimálně ještě jeden člověk kromě mě je vzhůru. A zrovna ten, kterého chci hned po Victorii potkat úplně nejméně.
"Ahoj," kývne na mě suše Drew když kolem něj procházím a já mu pozdrav opětuji. Beze slova se ke mně přidá a tak společně a v tichosti dojdeme do koupelny. Mně to nevadí, ale na Drewovi poznám, že ho to žere až do morku kostí. A ještě víc ho štve včerejší scéna v Peterově kanceláři. 
Já na to ale dobrovolně řeč nezavedu ani náhodou, pokrčím trucovitě rameny i když Drew moji vnitřní konverzaci nemohl zaslechnout, a vlezu si do sprchy, ve které strávím dlouhé minuty. Dokonce si zde i horko těžko namažu bolavá záda, protože nehodlám riskovat, že Drew na mě u zrcadel čeká. 
"Jo jsem tady pořád," ozve se najednou, po dalších dlouhých minutách, které strávím zavřená ve sprše, doufající, že už se na to vykašlal.
"Tak co chceš?" vylezu poraženecky a zamířím k němu a k zrcadlům. Když před ním ale stanu, leknu se tak, že sebou moje tělo nekontrolovatelně cukne. 
"Co je?" poleká se Drew taky a na chvilku mu z tváře zmizí poker face, který po celou tu dobu úspěšně předstíral.
"Takhle vypadám?!" řeknu skoro plačtivě a nemůžu ze sebe spustit oči. Tvář mám plnou oděrků, nos napuchlý jako klaun a nateklé víčko hraje všemi barvami. 
"Vybarvilo se to no," pokrčí Drew rameny a já protočím oči. 
To jsem si vážně všimla, chci vypustit z pusy, ale včas se zarazím. Myslím, že ten včerejšek nám v mnoha ohledech zamíchal vztahem až přespříliš a tudíž ho už nechci nijak pokoušet. Místo toho se na něj vyčkávavě zadívám. 
"Co to mělo znamenat?" zvážní, když si uvědomí na co čekám a já trhnu rameny. 
"Jen jsem ti řekla pravdu," odpovím neurčitě a začnu se nervózně přehrabovat v taštičce s kosmetikou. 
"Ale... proč?" stejná otázka se mu určitě zračí i v očích, ale já nemám odvahu se mu do nich podívat. 
"Prostě to nejde Drew, nestačí ti tohle jako odpověď?" podívám se na něj konečně a zoufale se mu zadívám do očí. Vidím v nich podobnou emoci jako moji, ta jeho se ale mísí se silnou dávkou vzteku. 
"Ne nestačí!" chytne mě vztekle za ruku a mě hrdlo sevře strach a v očích se mi objeví slzy. Automatická reakce na jakýkoli agresivnější dotyk, jak by řekla moje psycholožka. Drew si mé reakce také všimne a překvapeně mě pustí. 
"Sab, já bych ti nikdy neublížil, doufám že to víš," zvedne mi ukazovákem bradu a já sebou i při tak něžném dotyku přeci jenom cuknu. 
"Ježiši co se ti stalo?" vyjede zoufale Drew a chytne se za hlavu. 
"Chápeš, že když to nevím, nedokážu se ani vyvarovat věcí, kterými to ještě zhoršuju?" podívá se mi do očí a já rezignovaně pokrčím rameny. 
"Mně už stejně nic nepomůže," pokrčím rezignovaně rameny a otočím se k odchodu. 
"Stůj!" zazní za mnou najednou tak naléhavě, že si nedovolím udělat už ani krok a otočím se zpátky k Drewovi, který se ke mně ale přiblíží dvěma dlouhými kroky. 
"Otoč se," přikáže mi a já ztuhnu a chci utéct ale on to čeká a nepustí mě. Opatrně mi vyhrne triko a šokovaně zalapá po dechu. 
"Kdo ti to udělal?" zašeptá, když bříšky prstů zlehka přejede moje hluboké jizvy. Tyhle jizvy ale nejsou nic v porovnání s jizvy na mé duši, které se nezahojí nikdy.

Takže za prvý... se tááááááákhle moc omlouvám, že to sem zas dávám o den později ale jedinej frajer kterej mi včera dělal společnost byl mrtvej Torricelli :P Jako revanš se tam dneska přihodila docela zajímavá věcička a mimochodem včera jak jsem byla vysílená po psaní toho Torricelliho, tak mě napadlo skvělý pokračování pro tuhle věcičku, pak skvělý pokračování pro můj soukromej projekt a také pár skvělých inspirací na jednodílovky, který vám sem nasázím v průběhu následujících 14 dnů, jelikož EmBee se třídou odjíždí na lyžák a já ne, tudíž budu mít nějaký ten volný čásek navíc (doufám :3) A teď se jde vaše milovaná autorka LoTé odstřelit jelikož se po celou dobu psaní těší, že půjde sledovat The Walking Dead a zapomněla si to kráva stáhnout :))) Mějte se krásně! 

Peace and Love,

LoTé