Life Full of Fear 4.díl - Facka

EmBee

"Děkujeme, nashledanou." podal si konečně, po už druhým zvoněním oznamující konec další hodiny, Ian s ředitelem Johnsonem ruku. Ptáte se, co tam tak dlouho probírali? Ráda bych vám to řekla, ale sama nevím. Seděla jsem tam celá znuděná a snažila se vnímat, ale bylo to vážně těžký. Jediný pohyb, na který jsem se zmohla bylo kývání hlavou. Zprava doleva, nebo nahoru a dolu. Podle toho co bylo právě potřeba.

"Co to mělo znamenat?" vyštěkl na mě Ian ihned, jak za sebou zavřel dveře od ředitelny.

"Co jako?" vyštěkla jsem na něj stejně naštvaně. A raději se vyhnula jeho pohledu.

"Ty se mě ještě ptáš? Nejsi ve škole ani deset minut a už si mě volá ředitel!" Byla jsem si
jistá, že nás musí říďa slyšet, ale nejspíš s tím nechtěl mít nic společného.

"A koho to byl nápad mě sem strčit, huh?!" Rozmáchla jsem se kolem sebe. Opět nade mnou zvítězil vztek, ale ten ihned nahradil bolest. Ian nerozdýchal moji poznámku a vrazil mi facku, až se mi otočila hlava na stranu. S otevřenou pusou, celá zmatená jsem zírala na Iana, který právě vstřebával svůj čin. Prsty jsem si opatrně přejela po tváři. Sice to byla jen facka, ale bolest byla úděsná. Ani jsem si to neuvědomila, ale když jsem odtáhla ruku, uviděla jsem jak mám mokré konečky prstů. Brečela jsem. 

"Jasmine..." šeptl po chvíli. Že by si uvědomil, že mě právě uhodil? Bylo to poprvé a tak nějak jsem měla pocit, že ne naposledy. Rychle jsem se otočila a rozběhla se opačným směrem, pryč od něj. Vůbec jsem netušila, kam to vlastně běžím, bylo to tu jak v bludišti. Měla jsem pocit, že furt běžím kolem stejných dveří, ať už si vyberu jakoukoliv odbočku, jak nějaký křeček v běhacím kolečku.

Když jsem konečně našla cestu ven z tohodle ústavu, vrazila jsem do nějakýho, až nepřirozeně svalnatýho kluka, který vyšel z rohu.
"Houhouhou, kam ten spěch?" rozchechtala se ta hromada svalů, ale já ji ignorovala a běžela co nejrychleji ven. Cestou jsem minula ještě pár kluků, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Za což oni mi věnovali až moc pozornosti.

"Jasmine! Nastup si." Prosil mě už po šestý Ian, ale dál jsem ho ignorovala a kráčela po neznáme ulici dál.
"Co chceš, abych udělal Jas?! Mám ti postavit mrakodrap, nebo co?" nevydržel to už, ale stále se držel.
"Ne! Jen mě nech prostě napokoji!" strčila jsem mu naštvaně hlavu do okýnka. Hrozně se mě lekl a dupl co nejrychleji na brzdu, aby mi neusekl hlavu. Otevřel pusu, aby mohl něco namítnout, ale než stačil vydat jediný hlásek, odkráčela jsem pryč.

Už v tomhle díle se objevil Keats i když ne tak úplně:D ale slibuju, že už tam brzo bude a že se stane něco zajímavějšího než to, že dostala facku:D 

EmBee♥