Frajer z deštnýho pralesa, 6.díl

LoTé

"To bylo skvělý Sab," poplácá mě Carly po zádech když se vrátíme do našeho pokoje a já sebou trhnu. 
"Promiň, nemáš ráda, když na tebe lidi sahají?" zeptá se se smíchem ale když kývnu, zvážní. 
"Tak to fakt sorry, myslela jsem, že tě štve jen Drew," usměje se omluvně a dřepne na svou postel. 
"Celkově nemám ráda kontakt s lidmi," oznámím jí věcně a ona se na mě nechápavě podívá. 
"Tak proč jsi se přihlásila na brigádu, kde se s lidmi budeš setkávat každý den?" povytáhne obočí a já opět jen trhnu rameny. Tuhle brigádu jsem si vybrala na poslední
chvíli a byla to první věc, na kterou jsem přišla. Všechno se v tu chvíli jevilo jako lepší alternativa než zůstat v New Yorku. Carly dojde, že jí na tuhle otázku asi neodpovím a tak rychle změní téma. 
"Chceš něco vidět? Rozplyneš se nad tím?" zamává svým mobilem a poplácá na volné místo na posteli. Zaváhám, ale nakonec přelezu k ní a natáhnu krk abych líp viděla na malou obrazovku. Vzápětí se mi na tváři rozlije úsměv. 
"Kdo je to?" téměř zašišlám při pohledu na baculaté miminko tahající Carliny blonďaté vlasy a smějící se na celé kolo. 
"Isaac, synek Wesleyho ségry," usměje se nad mou reakcí a přejede na další fotku. Tady je Isaac u Wesleyho a profesionálně zkoumá jeho ucho. Mám pocit, jako bych měla začít každou chvilku slintat. A ne, ne kvůli Wesleymu. 
"Určitě mám aspoň jedno video," využívá Carly mojí náhlé otevřenosti a hbitými prsty rychle najede na položku, kterou hledá. 
"Mrkej," strčí mi mobil až pod nos a já se na něj s úsměvem zaměřím. Tvář se mi ale zkrabatí, když uvidím toho namyšlenýho frajera jak si hraje s tím nádherným miminkem. 
"Víš jak se pozná hodnej kluk?" zeptá se mě Carly a já zavrtím hlavou a přesunu se zpět na svou postel. 
"Tak, že miluje děti," odpoví a já se zasměju. Mělo mi dojít, že i za obyčejným sledování videií bude schovaná nějaká kulišárna. 
"To je blbost," zavrtím hlavou a napíšu mámě esemesku, že jsem v pořádku. Teď už jí volat nebudu, bůh ví kolik je v New Yorku hodin. 
"Není," odpoví Carly na moji předešlou myšlenku a já si jen odfrknu. Táta si se mnou taky pořád hrál když jsem byla malá a kde je teď?
"V koupelně je volno," vepluje Victoria do pokoje jako bohyně pomsty a sjede mě vražedným pohledem. Netuším, co jí přeběhlo přes nos a ani mě to nezajímá. Momentálně se snažím vymyslet rozumnou výmluvu, proč nechci jít s Carly do koupelny společně. Zachrání mě zvonění mobilu. Maminka jako vždy nezklamala a navzdory pozdní hodině v místě mého bydliště, si se mnou chce jistě velice vážně pohovořit. Zamávám proto zvonícím mobilem a omluvně pokrčím rameny. Carly musí jít do koupelny sama.

"Jo mami neboj, budu," pokusím se už poněkolikáté ukončit rozhovor prostým kýváním na vše, ale ani to matku nepřeruší v poučování snad i o tom, že si mám zuby čistit dvakrát denně. Teď mě pro změnu zachrání Carly, která otevře dveře do pokoje a kývne na mě, že je koupelna volná. 
"Hele mami, já vážně musím jít, právě se uvolnila koupelna a nechci aby mi tam někdo zase vlezl, ahoj." Položím dřív, než stačí něco říct a Carly se pobaveně usměje. 
"Tos nemusela, kluci už chrněj. Mám pocit, že šli spát bez koupele," zasměje se a já zavrtím hlavou. 
"Prasata," podotknu a rychle čapnu kosmetickou taštičku a vypadnu z pokoje, aby mámu nenapadlo mi volat znovu. 

"Konečně," vydechnu když na mě začnou dopadat kapičky vody a já se úlevně opřu o chladné kachličky na stěně. Vzápětí ale syknu a otočím hlavu. Nevidím moje celá záda ale i tak vím, co na nich je. A absolutně netuším, jak to v tomhle vedru před všemi schovám.

Dneska se musím pochválit, když to nikdo neudělá :3 Dneska jsem s tím dílem vážně spokojená, i když možná není nic moc :D Mně se líbí, že už se to začíná pomalu rozjíždět a těším se na to, až se všechno co mám momentálně v kebuli, dozvíte i vy :) Mějte se krásně lid (lajky a komenty potěší :D)

Peace and Love,

LoTé