Frajer z deštnýho pralesa, 7.díl

LoTé

Probudí mě hlasité pípání mého budíku a tak ho rychle zamáčknu a opět zavřu oči, abych mohla pokračovat v nádherném snu, který se mi celou noc promítá v hlavě. Překvapí mě ale, že mi Teddy ještě neolízal celý obličej a že se nedožaduje každodenní ranní procházky. Když si uvědomím, že vlastně vůbec neležím ve své posteli a že Teddy i máma jsou ode mě stovky kilometrů daleko, vyděšeně otevřu oči. Trochu se uklidním, když zjistím, že obě moje spolubydlící ještě spí a tak jim nemusím vysvětlovat, proč do koupelny klušu tak brzo, když je slunce sotva nad obzorem. 
Díky tomu osvětluje stromy ze zvláštního úhlu a a tak vytváří neuvěřitelně krásný obraz, který
by byl hřích nevyfotit. Vyndám svůj ošuntělý foťák, který jsem si koupila za svoji první výplatu v životě a z okna vyfotím pár úžasných fotek, se kterými jsem opravdu spokojená. Těším se, až půjdeme do nějaké domorodé osady, snad se domorodci nechají vyfotit. A na přijímačky na žurnalistiku se mi určitě článek plný fotek hodit bude, zasním se při představě příštího roku, kdy se budu připravovat na moji vysněnou školu. Ze snění mě vyruší rána dveří a klučičí hlasy. 
"Do prdele, do prdele, do prdele," zanadávám potichu a rychle se ženu ke koupelně. Kdybych se na nějaké focení vykašlala, nemusím se o ni teď dělit s nimi, nadávám po celou cestu a zapřemýšlím, proč je vlastně koupelna kluků a holek spojená.
Ale co, jsme dospělí a jednotlivé sprchy jsou dostatečně oddělené, takže je to vlastně jedno, zhluboka se nadechnu a vstoupím. Ale ne! Jen on ne, povzdechnu si, když si všimnu jedinýho návštěvníka sprch s bílým ručníkem okolo pasu.
"Čau kotě, jsi vzhůru nějak brzo," mrkne na mě a vyplivne pastu. Ani mu neodpovím na pozdrav a vlezu pod sprchu. Studené kapky vody jsou pro mě po ránu to nejlepší. Hned po nich je kafe a dlouhá procházka s Teddym. No, to třetí budu muset na následujících pár týdnů bohužel vynechat.
Překvapí mě, že když vylezu, Drew je stále tady a kouká přímo na mě díky zrcadlu. To se mi vůbec nehodí. Kvůli čemu jsem asi vstávala tak brzo, abych tu byla sama! Mám chuť si vztekle dupnout jako malé dítě ale udržím se a začnu si čistit zuby. 
"Jak jsi se vyspala?" snaží se Drew rozvinout konverzaci a nevypadá, že by měl v plánu odejít. Dojde mi, že když dám najevo svou nechuť k němu, nikdy s tím pošťuchováním nepřestane a tak mu jednoduše odpovím. 
"Šlo to, ty?" zeptám se a očividně ho tím vyvedu z míry. 
"Skvěle, zdálo se mi o jednom roztomilým kotěti," odpoví sebevědomě a navíc udělá krok ke mně, čímž mě donutí udělat krok zpátky. 
"Aha, takže kotě stále škrábe co?" blýskne mu v očích emoce, kterou nedokážu rozeznat a pak pokrčí rameny. 
"Však já si počkám," mrkne na mě a odkráčí z koupelny. Na tohle jsem celou dobu čekala! Rychle z malé taštičky vyndám chladivou mast a vyhrnu si triko abych si bolavá záda mohla namazat. Úlevně vydechnu, když mast začne působit a rychle si triko zase shrnu dolů, protože slyším další hlasy, blížící se ke koupelně. Rychle popadnu všechny svoje věci a vyrazím z koupelny. Akorát včas, protože se ve dveřích srazím s Victorií, která bez tuny make-upu vypadá snad ještě hůř než já. Očividně si je toho vědoma, protože na mě okamžitě vyštěkne: "No ty vypadáš. Prosimtě dej si na ten obličej aspoň pytel, to je něco hroznýho. A to triko je taky strašný. Krátký rukávy? Snad i takovej looser jako ty ví, že teď nejvíc letí tílka," odfkrne si a odstrčí mě z cesty. 
Kdybys tak věděla, krávo, pomyslím si a zamířím zpět do našeho pokoje.

Wohoo, čau lidi, hodně vás sere, že nevíte co má s těma zádama co? :D Mrzuté, že? Ne slibuju, že tak v následujících asi tak deseti dílech se to snad dozvíte :D Jo a sorry, že je to dneska jen o koupelně, já to chtěla udělat i se snídaní ale copak já můžu za to, že tam Drew tak dlouho opruzoval a Sab se nemohla namazat? No nemůžu žejo :D Další bude v pondělí, snad už se dostanu k nějaký akci, těšte se ;D

Peace and Love,

LoTé