"Sab?" podívá se na mě Carly, když už čistá a uvolněná vejdu do pokoje.
"Uhm?" usměju se na ni a natáhnu se pro mobil. Tři zameškané hovory a dvě zprávy. Vše od mamky, pochopitelně. Odepíši ji na zprávu, kterou mi sděluje, že mezinárodní hovory stojí moc a tudíž budeme muset komunikovat pouze přes esemes a pak obrátím svoji pozornost zpět ke Carly.
"Co jsi chtěla?" zeptám se a ona se těžce nadechne.
"No... vy jste se s Drewem pohádali?" zeptá se opatrně a já nakrabatím obočí.
"Hm... proč myslíš?" odpovím lehce diplomaticky a ona pokrčí rameny.
"Já jen, že byl na večeři podezřele ticho, nevíš
o tom něco?" zeptá se mě a já jí chci odpovědět ale Victoria mě předběhne.
"Asi mu jeden den s ní bohatě stačil. Už jí má plný zuby, chudáček," obšťastní nás svým názorem a udělá na svůj foťák duck face.
"Nezáviď!" vyjede ze mě dřív, než si to stihnu uvědomit a Carly s Victorií se na mě šokovaně podívají. Já to vážně řekla?
"Hezky Sab!" natáhne Carly se smíchem ruku a já si s ní nesměle plácnu. Už jsem zase ta stará Sab, bojící se jen otevřít pusu. Victoria zrudne a chvilku nenachází slov. Potom se ale pro změnu rozjede na plné obrátky.
"Co si o sobě myslíš ty... ty... ty chudinko!" vylítne na nohy a tyčí se přede mnou jako kobra, které jsem šlápla na ocas a ona je připravena k útoku.
"Jak si vůbec dovoluješ na mě nebo o mně mluvit, když se tě nikdo neptal?!" zaječí na mě a najednou se na mě vrhne. Žádný útok nečekám a tak ani nemám šanci na jakoukoli obranu. Victoria je překvapivě silná a tak se ani Carly nepodaří ode mě odtáhnout a tak jenom rychle otevře dveře a volá o pomoc. Victoria mě mezitím, škrábe, mlátí a já na tváři najednou ucítím krev, řinoucí se mi ze všech škrábanců a dokonce i z nosu, do kterého mě uhodila pěstí. Mám pocit, že mi ten nos zlomila a v hlavě mi hučí, jako by mě do ní mlátila minimálně baseballovou pálkou a ne jenom rozzuřenými pěstmi.
Po pár vteřinách boje, které ale mě osobně přijdou jako celá věčnost, bere někdo Victorii kolem pasu a konečně ji ode mě odtrhne. Ihned poté mě někdo zvedá z postele a bere do náruče. Nemusím ani otvírat oči na to, abych věděla, že je to Drew. Až teď si uvědomím, že se celá klepu a vzlykám. Tohle se nemělo stát.
"Vem mě odsud," vzlyknu a zabořím hlavu do jeho ramene.
"Hned," zašeptá mi do vlasů a přitiskne mě k sobě ještě víc.
"S tebou si to ještě vyřídím," promluví úplně jiným tónem k jiné osobě, zřejmě k Victorii. Ta něco zaječí a podle zvuku se ke mně snaží znovu dostat, ale kluci ji zřejmě zastaví, protože neslyším opět nic jinýho než její hlasitý křik. Leknu se a proto se k němu ještě víc přitisknu. On to zřejmě ucítí a tak se dá konečně do pohybu. Z pod zavřených víček vnímám jenom různé změny světla a Drewův konejšivý hlas, který už mi zdaleka nepřijde tak namyšlený jako ještě dneska odpoledne. Ze setrvačnosti trochu posmrknu, protože mi krev z nosu téct nepřestává a Drew mě lehce zhoupne.
"Už tam budem," zašeptá zase konejšivě a já nosem omylem zavadím o jeho triko.
"Zašpinila jsem ti triko," málem se znovu rozbrečím ale on jenom zavrtí hlavou.
"To přeci vůbec nevadí," řekne něžně a opatrně mě posadí na nějaký stůl.
Ach jóóó co to ti dva blbnou já nechci aby spolu byli doprčic :DD Ale vsadím se, že vaším romantickým dušičkám se z tohohle vývoje tetelí srdíčka co? :D Né tak je to fajn, ale já radši provokuju ;D Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
mala jej jednu pri.... tej victorii :D :D ale neva :) skvelá časť len tak ďalej :))
OdpovědětVymazat