School of Wizards 2.díl

Annabellka

U školy stálo asi 10 lidí, kteří drželi papírové cedule se jmény. Cedulku s mým jménem držela blondýnka s modrými šaty.
Šla jsem k ní. „Ahoj, já jsem Angeeline Treterová”
„Jo dobře, ahoj, já jsem Sandie Abellová. Jsem tvoje spolubydlící” usmála se a žačala muchlat papírovou cedulku. Tu potom vyhodila do vzduchu a papírová muchlanina se rozprskla na milion jiskřiček. Ty bláho, já zírám!
Sandie si všimla mého výrazu a zasmála se. „Copak?”
„Promiň, já jsem nikdy nic podobnýho neviděla”
„Neviděla?” vypadalo to, že nevěří vlastním očím.
„Ne. Vyrůstala jsem s mámou a ona je smrtelník. Táta čaroděj se odstěhoval do Kanady, když jsem byla prcek”
„Áha, tak to tě budu muset nějak zaškolit” mrkla na mě.
Popadla jsem kufr, nebo jsem chtěla, ale kufr se ne a ne odlepit od země.
„Co je, Angee? Jdeš?” otočila se Sandie.
„Nevim, ten zatracenej kufr se nechce odlepit od země”
Sandie se rozhlédla kolem sebe a najednou někoho spatřila.
„Aha, už vím, kdo je ten šotek, co ti to provádí” ukázala nenápadně na přesně toho kluka, kterému jsem před chvilkou stáhla kalhoty. Stál asi 20 metrů od nás a ruce držel mírně pokrčené před sebou.
„Tomuhle jsem před chvílí stáhla kalhoty“ řekla jsem a neuvědomila si, jaký dvojsmysl to ze mě vyšel.
To zapříčinilo Sandiin divný pohled. „Cože? Tys už stačila přefiknout Keatona Stromberga?“
„Ne“ zasmála jsem se. „Počkat, Keatona Stromberga? To je jeho jméno jo?“ podívala jsem se na něj a on s kouzlem hned přestal. Začal něco říkat svým kámošům a pak šli směrem k nám.
„Ty ho znáš?“ šeptla jsem směrem k Sandie.
„Jo, chodí sem už dlouho, ještě dýl než já“
„Co si myslíš že jsi?“ sjel mě hned Keaton, když se objevili s klukama u nás.
„Co si myslim že jsem?“ dělala jsem jako že hrozně přemýšim. „Čarodějka“ věnovala jsem Keatonovi zářivý úsměv. Jeho kámošům zacukaly koutky, ale Keaton se pořád tvářil vážně.
„Ne, ty si hlavně neuvěřitelná naivka. Myslíš, že jsi mocnější než já?“
„Keatone, nech jí na pokoji“ vyjela na něj Sandie a přimhouřila oči.
„Nebo co? Co mi uděláš, Abellová?“
„Tss“ sykla po něm, chytla mě za ruku, do druhé ruky vzala můj kufr a šli jsme do budovy školy. Já jsem jí ten kufr, ale hned vytrhla, nebude mi přece dělat šerpu.
„Co si o sobě ten debil myslí?“ řekla velmi naštvaným hlasem Sandie, když jsme došli do budovy internátu.
„Že je ten nejnamyšlenější kouzelník, kterého jsem kdy viděla“ řekla jsem a pořád se rozhlížela kolem sebe. Ta škola byla nádherná, sice vypadala staře, ale mně se to právě líbilo.
„Slečno Treterová, ráda vás tu vidím“ přišla k nám paní ve středním věku s vysokým drdolem.
To musí být ředitelka, slečna Perryová, pomyslela jsem si.
„Dobrý den, slečno Perryová“ podala jsem jí ruku a ona mě s ní lehce zatřásla, jako na uvítanou.
„Sandie, ukaž Angeeline školu. Hlavně jí ukaž bratry Strombergovi a pana Chadwicka, musíš jí seznámit s covenem“ povzdechla si ředitelka. „Snad ty kluky už někdo zkrotí, třeba to budeš ty“ usmála se na mě.
„Já? Proč já?“
„Angeeline, tvoji předkové byli jedni z nejmocnějších kouzelníků. Ostatní si domysli sama“ otočila se na podpatku a odešla.
Otočila jsem se vyděšeně na Sandie a ta jen přikyvovala.

Pozn. autorky: Slečny moje, omlouvám se, že jsem nemohla napsat dřív další díl, ale stěhovali jsme se a já neměla vůbec čas. Stěhování ze země do země je děsný, to vám povim...well, teď už budu psát díly častěji...vaše Annabellka