Frajer z deštnýho pralesa, 12.díl

LoTé

Před vstupem do jídelny mě zarazí výbuch smíchu a tak mi ruka, která dosud setrvávala na klice, samovolně sjede. Tak strašně se mi mezi ně nechce, že přemítám, že dnes zůstanu bez večeře. 
"Co tady blbneš tak potmě?" ozve se za mnou vesele Peter a ani nečeká odpověď, otevře dveře a strčí mě téměř doprostřed jídelny. Společnost ale moji přítomnost na vědomí téměř vůbec nevezme, až na Drewa, který sklopí hlavu ke svému talíři a podezřele ztichne. 
Rychle si naberu skromnou večeři a posadím se notný kus od celé skupinky. Večeři do sebe naházím během pěti minut a rychle spěchám nahoru do svého pokoje, abych
stihla rychlou sprchu před tím, než se tam nahrnou všichni ostatní. 
"Sab!" zavolá na mě najednou někdo a já se polekaně otočím. Když se ve venkovní tmě trochu zorientuju, rozpoznám silnou mužskou postavu s rozcuchanými vlasy, která se ke mně rychlými kroky přibližuje. Mimoděk ucouvnu, ale k útěku mi Drew už nedá šanci a pevně mě chytne za zápěstí. Pevně ale přitom něžně. 
"Co chceš?" zeptám se tiše a sklopím pohled. Nedokážu se mu dívat do očí, i když je v téhle tmě skoro nevidím.
"Omluvit se," řekne pevným hlasem i když skrz ruku, kterou se mě dotýká ucítím, jak se zachvěje. 
"To je v pohodě, začala jsem si," přiznám svoji vinu a chci se mu vytrhnout ale on mi to opět nedovolí. 
"Ale to mi v žádným případě nedalo právo být tak strašně zlej a nefér," řekne naléhavě a já se mu zadívám do očí. Nebo aspoň do míst, kde tuším, že se nacházejí.
"Ani v nejmenším jsem to nemyslel vážně. Já... už ráno jsem se dozvěděl, že mi umřel děda a... snažil jsem se to nedat na jevo a nějak to přežít ale... víš, děda byl strašně proti drogám a všemu kolem, od mala mi vtloukal do hlavy že by mě snad zabil kdybych se toho jen dotkl a ty pak..." zasekne se a utře si slzy, které mu vyklouzly z očí. Cítím se jako by mi někdo vytrhl srdce z hrudi, zapálil ho a dal ho zase zpět. Popravdě, byla bych mnohem radši kdyby to někdo skutečně udělal, než abych musela čelit tomu obrovskému pocitu viny smíšené s až směšným studem. 
"Drew, já jsem tak blbá..." zadrhnu se taky, protože si uvědomím, jak těžké to pro něj muselo být a že já jsem mu to rozhodně neulehčila.
"To je v pohodě, nevěděla jsi to," zavrtí hlavou a mě se v očích objeví slzy, když si uvědomím, jak strašně je na mě hodnej, i když k tomu nemá vůbec žádný důvod. Možná jsem se v něm zmýlila, pomyslím si a pohladím ho po rameni. 
"Je mi to moc líto," zašeptám a on slabě kývne. 
"Omlouvám se," zřekneme se a oba se na sebe smutně usmějeme. Drew udělá další krok ke mně a roztáhne paže ale já couvnu a zavrtím hlavou. Drew je zase stáhne a zadívá se na mě. I přes tu tmu je mi jasné, že mě propaluje pohledem. Tentokrát to ale není pohled plný zloby, spíš zvědavosti. A přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. 
"Já už budu muset jít," udělám další krok vzad a on jenom kývne. 
"A Sab? Nikomu to neříkej," poprosí mě, když se po jeho zavolání otočím. Jen kývnu a co nejrychleji se rozběhnu do svého pokoje. 

"Konečně," vydechnu, když chladivá voda dopadne na moje záda, která mě po dni stráveném v tak velkém horku už několik hodin neuvěřitelně pálí. Po sprše se cítím mnohem líp ale když se natočím k zrcadlu tak, abych na svoje záda viděla, jen si povzdechnu. Nevidím mnoho, ale moc dobře vím, že zarudlá jizva začínající na levé lopatce se táhne až po pravý bok a rozhodně není na mých zubožených zádech jediná.

Čau lidi, vím, že to sem dávám pozdě a tudíž si to nikdo z vás už dneska nepřečte ale pro mě je důležitý, že jsem to sem vůbec stihla dát. A víte proč? Je to totiž můj rekord v délce psaní povídky! Normálně napíšu jeden díl vícedílovky tak za půl hodiny a dneska jsem to psala přibližně čtyři :D Důvod? Kupa sraček do školy, nervy drásající hokej a teď tu sedím v kuchyni ve tmě s notebookem v žirafovským pyžamu s velkejma sluchátkama ze kterých lezou dráty takže vypadám jako přátelský mimozemšťan a sleduju Brit Awards ;D No nic, doufám, že jsem vám potěšila usmířením Drewa se Sab a také lehkým poodhalením co má Sab na zádech... ale co se jí stalo, že? :D Kdo ví 3:) Mějte se krásně ;)

Peace and Love,

LoTé