School of Wizards 3.díl

Annabellka

Nechtěla jsem přemýšlet nad svými předky a tak jsem radši popadla kufr a šla do patra do pokoje.
„Angee, jdi napřed, já ti jdu ještě vytisknout rozvrh. Ty jdi zatím do pokoje 313“ otočila se zády ke mně, udělala tři kroky a zase se otočila. „Jo, chtěla bys mít na tělocvik hry s míčem nebo tanec?“
„Tanec, rozhodně,“ pak jsem se ale zarazila. „tady se vyučuje tanec?“
„Jo, ale neboj, žádný standardní tanec to není. Je to moderna, takže super“ usmála se na mě Sandie, na podpatku se otočila a odešla.
Šlapala jsem po ebenových schodech až do 3. patra, abych našla náš pokoj. Vystoupala jsem do našeho poschodí a vydala se doprava. Zastavila jsem se před pokojem 313, odemkla a otevřela.
Vešla jsem do malého pokoje, jehož stěny byly vymalovány do tmavě modré. Postele, stoly, a komoda byly sněhově bílé a povlečení na postelích byly stejné barvy jako stěny pokoje. Položila jsem si plátěný baťůžek na postel, která byla ustlaná a kufr postavila ke komodě. Odhrnula jsem bílou záclonku a vykoukla z okna. Venku bylo plno lidí, hlavně malé děti, maličcí kouzelníci. Všichni kouzelníci a čarodějky se sem dostali po tom, co udělali nějaký kouzelnický průšvih. Tyhle děti musely udělat průser hned při prvním kouzle. Najednou jsem opět zahlédla ty tři kluky, Keaton, Drewa a Wesleyho. Koukli se směrem, kde bylo naše okno, tak jsem rychle závěsy zahrnula a schovala se pod okno. Cítila jsem se jako v klipu od Carly Rae Jepsen, bylo to šílený. Upřímně, nevim, proč jsem se před nima schovávala.
Najednou se prudce otevřely dveře. „Angee, co tu vyvádíš?“ vykulila oči, když mě spatřila. Hodila můj rozvrh na stůl a dál se na mě koukala vyděšeně.
„Nic,“ rychle jsem vstala. „jsem v pohodě. Jen jsem někoho zahlédla“
„Coven?“
„Jo. Nevim, mám z Keatona špatnej pocit“ zakroutila jsem hlavou.
„Prosimtě, z Keatona nemusíš mít strach. Pokud nemá za zadkem svýho bratra a Drewa, je naprosto nahranej“
Podívala jsem se do země. „No jo. Hele, Sand, já se musím převléct. Tohle oblečení mě mučí, musim si vzít nějaký šaty“
„Dobře, Angee. Hlavně si neber moc vyzývavý oblečení, nebo tě Perryová přerazí“
„Jasný“ zasmála jsem se. „Nemusíš se bát“
„Tak já jdu na notebook“ otočila se Sandie ke svému stolu a otevřela nouťas.
Vyhrabala jsem z kufru růžový svetřík, tmavé džíny a růžové vansky.
„Tak co myslíš?“ obrátila jsem se na Sandie a ta se otočila.
„Vypadáš vynikajícně, Angeeline“ řekla a usmála se.
„Díky“
Najednou začal někdo klepat.
„Dále“ řekla Sandie.
Otevřely se dveře a v nich stála černovláska se strašně světlýma očima. „Ahoj Angeeline, chtěla jsem se ti představit, jmenuju se Patricie Ledfordová a jsem předsedkyně žákovského parlamentu“ podala mi ruku a já ji přijala. „No, to je vše, tak já už půjdu“ obrátila se ke dveřím a odešla.
„Co to bylo?“ zeptala jsem se Sandie.
„Největší kráva z Bruja de la Escuela“ obrátila oči v sloup. „Ta si tě omotá kolem prstu a pak tě shodí ze schodů“
„Aha no. Každopádně, musím jít. Jdu si opláchnout ksichtík, je mi nějaký vedro, z toho všeho tady“
„Jo, úplně tě chápu, Angee,“ zakývala souhlasně Sandie hlavou. „taky je mi strašně“
„Tak zatim“ zavřela jsem za sebou dveře a šla směrem ke koupelkám.
Po chvilce jsem šla kolem otevřených dveří pokoje 304. Najednou mě do toho pokoje někdo zatáhl...

Pozn. autorky: Ano, vím, že jsem slíbila, že budu díly posílat častěji, ale škola v Rumunsku je strašná a pořád se musim učit. Je to divný se přesídlit z Česka do Rumunska a měnit školy, by the way :D no, opravdu vám nebudu slibovat, že budu posílat díly častejc, ale pokusim se, vaše Annabellka :))