Frajer z deštnýho pralesa, 4.díl

LoTé

"Ok lidi, hádám, že jste dost unavení z toho letu a tak dále, takže se jenom najezte, dejte vědět rodičům, že jste zatím všichni živí a padejte do postele, ráno nás čeká kupa práce," mrkne na nás Peter potom, co dorazíme do "tábora". Mamka i Peter mě strašili, je to mnohem lepší než jaké jsem to čekala. Bydlet budeme v malém domečku na kraji pralesa ve kterém je zavedená voda, elektřina a dokonce i topení i když nebude vůbec potřeba. Na jídlo budeme chodit do protějšího baráčku, kde pracují profesionální kuchařky, takže v tomhle opravdu problém nebude. 
Jediné co mi dělá starost, je pokoj. Strašně ráda bych měla pokoj sama ale vzhledem k
velikosti baráčku je mi jasné, že si v tomhle ohledu moc vyskakovat nemůžu. A taky že ne, Peter nás s Carly a Victorií hodí s naprosto antifeministickými předsudky do jednoho pokoje (jsou holky, budou si rozumět) a kluci se můžou rozdělit jak chtějí. Nakonec to vyjde tak, že Drew s Wesem jsou v jednom a Patrick s Keatsem a Tobym v druhém. Patrickovi se očividně uleví, že nebude muset dělat Victorii poskoka ještě večer v pokoji, ale nám s Carly se silně přitíží. Je nám jasné, že soužití s touhle fiflenou rozhodně nebude žádný med. 
"Tak teď se pojďte najíst!" zavelí Peter a všichni kluci se nahrnou do malé jídelny, jako by jídlo neviděli týden ani zdálky. Victoria se drobnými smyslnými krůčky vydá za nimi, jen my s Carly se šineme za nimi jak dva šneci a obě dvě pravděpodobně polemizujeme nad tím, jestli tahle dobrovolnická práce byla dobrý nápad. 
"To zvládnem," šťouchne do mě před jídelnou loktem a tím mě jen utvrdí v tom, že my dvě si rozumět budeme. 
"No jasně, budeme koalice dvě proti jedný," zašklebím se na ni a ona se usměje. 
"Tak pojď, ať nám to všechno nesní," chytne mě za ruku a dovnitř už vstoupíme jako nerozdělitelné kamarádky. No, aspoň když půjde o Victorii, se na sebe budeme moct spolehnout. 
"Hele kočky už se nám skamarádili," zavolá Drew jakmile vstoupíme dvojsmyslně přes celou jídelnu aby na sebe strhl pozornost a já zrudnu. 
"Kašli na něj," mrkne na mě Carly. "Jen se předvádí," vysvětlí mi, ale dodá, že hodnějšího kluka než je on, snad nezná. Jo tak to bych pochybovala, odfrknu si sama pro sebe ale nahlas neřeknu nic. 
"No vlastně ještě Wes, ale to se nepočítá že jo," Carly trochu zrůžoví tváře a já se na ni usměju. Poté si stejně jako ona naberu jenom nějaký salát a vydám se na opačný konec stolu, než sedí Drew a celá jeho parta. Tedy chci se vydat.
"Ale ale, na to ani nemysli," chytí mě Drew kolem pasu a trochu se posune aby mi vedle sebe udělal místo. Nemám ale v plánu si vedle něj sednout jen kvůli tomu, že to chce a tak mi prostě vezme tác a postaví ho na stůl. Protočím oči a kecnu na zadek vedle něho. 
"To víš kotě, já se jen tak nevzdám," ušklíbne se a já stisknu zuby. Když mu řeknu ať mi tak neříká, ještě víc ho v tom podpořím a tak nad ním jen zavrtím hlavou. 
"Hele už se začíná vzdávat," zasměje se Wes když uvidí moje gesto, čímž schytá výhružný pohled od Carly. Okamžitě ztichne a my s Carly si vyměníme lehké úsměvy. 
"Prosimtě, spíš se neumí bránit," odfrkne Victoria a nikdo jí na její hnusnou poznámku nic neřekne. Já vlastně taky ne, čímž jí jenom dokážu její pravdu a ona se na mě vítězně usměje. Zbytek večeře už nepromluvím ani slovo. 

Božee nesnáším chudinky který se neumí bránit ale věřte mi, Sab má k tomu důvod :D No, snad se vám moje narychlo sepsaná ffka líbila jelikož mám momentálně plnou hlavu miminka, které se každou chvíli narodí Kevinu Jonasovi, taky knížky Hvězdy nám nepřáli, kterou jsem včera přečetla a depresi z ní jsem musela zajíst třemi pomeranči a nakonec taky zítřejší písemky z chemie, na kterou se fakt MUSÍM naučit a přitom na to mám už jen asi 45 minut jelikož mi v osm začíná Škoda lásky a to se ještě musím najíst a vykoupat a... áá úplně jsem odbočila od toho, že Sabara má ke svému chování vážně důvod takže mi ji prosím vás neodsuzujte, protože mám tuhle holku vážně docela ráda :D 

Peace and Love,

LoTé