Need You (30)

EmBee

"Holy?" zavolala jsem na ni přes celou kuchyň,  ale nikdo se neozval. Šla jsem tedy obhlídnout jestli není třeba v obýváku. Pomalu jsem tedy kráčela do obývacího pokoje, když v tom se od nikud ozvala Holy a já málem dostala infarkt. "Copak hledáš krásko?" Zeptala se, a při tom rozklepávala vajíčko na pánvičku."Volala jsem tě." úplně jsem ignorovala její otázku."Ou promiň,  hledala jsem pánvičku." Usmála se. A sundala si jedno sluchátko z uší. Až teď jsem si jich všimla. Měla sluchátka,  tudíž mě při honbě za pánvičkou, nemohla slyšet. "Holy... rozmyslíš si to ještě, viď?" Opatrně jsem se ji zeptala a únavou jsem sebou hodila na barovou židličku, přece jen jsem byla ještě slabá."Už
není co rozmýšlet." Řekla a hodila skořápky do koše. "Ale..." pokusila jsem se ji ještě přesvědčit, ale vypadalo to, že už v tom má jasno."Nenechám ani tebe odjet, dokud nenavštívíš svého tátu." při tom jak řekl svého tátu se mi zvedl žaludek a ruce se mi sevrely v pěst. "Co s tim má společnýho můj otec?!" Přecedila jsem skrz zuby. Nechtěla jsem na ni být hnusná, ale vnitřně jsem to prostě nezvládala."Anne!" Křikla na mě rázně. Normálně bych už sklapla, ale nedokázala jsem tu zlost udržet v sobě."Nepůjdu za tím paprdou, kvůli kterýmu už tu není máma!" Vztekle jsem praštila pěstí do baru, až se rozcinkaly všechny skleničky do nádherné melodie. Neudržela jsem v sobě ani slzy. Pomalu si hledly cestičky po mé tváři a stekaly mi na tričko. 

"Anne...on za to nemůže!" Křečovitě svírala kuchyňskou linku.

"Když ne on, tak kdo?!" už jsem přes závoj slz neviděla skoro nic.

"Já..." zlomil se ji hlas. Nevěřícně jsem na ni zírala, stále jsem se snažila pobrat, to, co mi právě řekla. Neměla jsem na to slova.
"Já a tvůj otec..." těžce polkla. Po tvářích jí stékala slza po slze a ruce měla zaryté do linky.
"Beth...ona... ona je tvá nevlastní sestra." vykoktala ze sebe. To už na mě bylo moc. Vždy jsem brala Beth jako moji sestru, ale nikdy, vážně nikdy, mě nenapadlo, že ve mě i v Beth proudí stejná krev."Cože jsem?" ozvalo se najednou ve dveřích."Beth..." snažila se jí to Holy vysvětlit, ale ta už se řítila ven do chladných londýnských ulic. Luke stál ve dveřích a zíral na nás nechápavě."Ehm... půjdu najít Beth." vypadlo z něj po chvíli a konečně zmizel.Holy se mi pokoušela vše vysvětlit, ale vážně už toho na mě bylo dost. Beze slova jsem se zvedla a vyrazila ven, do parku. Potřebovala jsem všechno vstřebat. Jedna otázka mě však tížila nejvíce. Nesnáším víc Holy, nebo otce?

Čauky, tak je tu další část a ta je konečně aspoň o něčem:D narozdíl od toho posledního dílu:D Vlastně ani nevím proč jsem to takhle udělala:D ale ve sprše mi to přišlo jako dobrý nápad... 

EmBee♥