Need You (29)

EmBee

Beth mi vyprávěla, jak se potkala s Lukem. Chvílemi jsem myslela, že se přetrhnu smíchy. Ale ani mě to u ní moc nepřekvapovalo.

"Ehm… Bethy?" vzpomněla jsem si na to co mi říkala máma. Na to, že bych se měla vrátit do Californie.
"Co je Buřte?" snažila se stále popadnout dech.

"Pojedeš se mnou do Huntington Beach? S zastávkou v New Yorku?" mrkla jsem na ni. Vytušila jsem její odpověď, aniž by musela promluvit.
"Vážně se mě ptáš? Vážně?!" skákala po posteli a přitom řvala na celý dům.
"No tak já si říkala, že bych se tě mohla zeptat než tě potáhnu do letadla přes Atlantik."
pokrčila jsem rameny.
"Ty jseš Buřt! Miluju tě Buřtééé!" pusinkovala mě tam a já si myslela, že se těma jejími vlasy udusím.
"Holky, co se tu sakra děje?" vlítla do pokoje Holy.
"Mamí! Já jedu do Californie!" skočila na Beth na svou mámu, až se obě málem svalily na zem.
"Vážně?" povytáhla Holy obočí a ruce si zkřížila na prsou
"Mami, prosím. Prosííííím." dělala na ni Beth psí oči a snažila se ji přesvědčit, ale já věděla, že si z ní Holy jen dělá srandu.
"Jěště si to rozmyslím" řekla vážně a odkráčela pryč.
"No tak si asi srandu nedělala." Pomyslela jsem si. Beth se jen zhroutila na postel a mlčky zírala do země. 
"Ona změkne, uvidíš" snažila jsem se ji utěšit, ale moc mi to nešlo. 
"Víš co? Půjč mi mobil." Hodila mi ho a vůbec ji nezajímalo, co provádím. Napsala jsem Lukovi, aby ihned přijel, že je to akutní a on se za cca. 3 minuty objevil. Vyváděl jak kůň, ale když jsem mu vysvětlila proč jsem ho zavolala, zpražil mě pohledem, až jsem strachy pár kroků ustoupila. Nechala jsem je samotný v pokoji a šla za Holy do kuchyně.