School of Wizards 10.díl

Annabellka

Na chodbě jsem s Keatonem skončila sama. Zatím jsem si neuvědomovala, jaké nebezpečí mi hrozí, byla jsem úplně v klidu a v klidu jsem se s ním smála. Ale po dost velkém záchvatu smíchu jsem ti to možné nebezpečí začala uvědomovat. I Keaton se začal chovat divně, asi vycítil, co se stalo. Došlo mi, že to, že jsem byla drzá na hodině, byla největší chyba století.
„Keatone, já musim jít. Jdu do pokoje psát tu essay“ řekla jsem rychle a odběhla a doufala, že Keaton nepůjde za mnou. Ale každý se někdy plete.
„Angele, počkej“
„Nech mě, Keatone“ snažila jsem se mu utéct.
„Co se děje?“ řekl a zůstal stát nahoře nad schody společně se mnou. Bála jsem se, co udělá, a tak jsem máchla rukou směrem dolů a shodila ho ze schodů
nebo se o to aspoň pokusila. Keaton byl dost mocný kouzelník a těsně před spadnutím se vznesl a tím nenarazil tvrdě na zem. Rychle jsem vyšlapala schody, zaběhla do našeho pokoje a zamkla dveře. Tašku jsem hodila na židli a sedla si na postel. Slyšela jsem kroky na chodbě, které se zastavily před mým pokojem.
*ťuk ťuk*
„Angele, otevři, co se děje?“
„Keatone, dej mi pokoj“ řekla jsem ostře.
„Co jsem ti udělal?“
„Ty se ptáš?“ Nepamatuješ na včerejšek?“ vyjela jsem na něj přes dveře.
Chvilku mlčel.
„Jasně že pamatuju, ale nehodlám tebou manipulovat nebo tě ovládat. Chtěli to Wesley a Drew, já ne a to jsem ti říkal“
Tentokrát jsem mlčela já. Nechtěla jsem na to odpovídat, měl pravdu.
„Angele?“ zeptal se mě Keats.
„Keatone já-“
„To holky, co? To ony ti řekly, co jsem zač?“ přerušil mě a tuto větu řekl se zaťatými zuby.
„No, ani ne. Tak nějak ses mi zhnusil sám, svým chováním“
„Panebože, Angele“ zaklel Keaton a tak jsem konečně otevřela dveře.
„O co ti pořád jde, Keatsi?“ zeptala jsem se ho a on se na mě zašklebil. Začal se ke mně přibližovat a já jsem automaticky začala couvat. Když byl i on v pokoji, zavřel dveře a zamkl je. Otočil se na mě a já si všimla jeho ztmavených očí. Znovu se ke mně začal přibližovat a já opět couvala, až do té doby, než jsem narazila do dveří od koupelny. Natlačil své tělo na to mé a dýchal mi do ucha. Chytil mě za boky a já vyjekla strachem.
„Copak, Angele? Ty se mě bojíš?“ zašeptal mi do ucha.
„N-ne“ vykoktala jsem. To jsem samozřejmě lhala.
„Ale no tak, já vím, že se mě bojíš“
„Nebojim se tě, proč bych měla?“
„Jsem mnohem mocnější než vy, slečno Treterová“ zašeptal znovu a podíval se svýma očima do těch mých zelených. Úplně jsem se v jeho kukadlech ztrácela.
„Moc bych chtěl něco udělat“ šeptl, podíval se na okamžik na mé rty a poté opět zase do očí.
„Tak to udělej“ šeptla jsem nazpět.
Keaton se začal přibližovat. Cítila jsem jeho dech na mé tváři a zavřela jsem oči. Za vteřinku se jeho měkké teplé rty dotkly těch mých.

Pozn. autorky: Děvčátka moje, jak už jste četly, tak jsem bohužel neměla v poslední době čas. Udělala jsem si takový menší trip do Bukurešti a pak větší trip do Prahy kvůli tancování, které jsem před tím musela vynechat kvůli zlomenině a následné operaci, při které mi dali do nohy destičky, abych mohla tancovat, chodit,...:D Na mistrovství jsme s mým tanečním partnerem skončili 5. z 20, což mi přijde jako velký úspěch.
Ale teď k dnešnímu dílu...nejsem s tím vůbec spokojená, abych byla upřímná. Ale je tam na konci speciální kiss scéna, tak :D Pevně doufám, že i po delší pauze vás to potěšilo a díky, že máte se mnou trpělivost :)) určitě mi do komentářů napište, co byste chtěli v dalších dílech, jestli se vám dnešní díl líbil nebo co očekáváte, protože sama ještě úplně nevím :DD

Cu Dragoste

Annabellka