Frajer z deštnýho pralesa, 33.díl

LoTé

Když mě přejde euforie z právě ulovené ryby a podívám se na břeh, ztuhnu. Šklebí se na mě odtamtud pět motorkářů, kteří nevypadají, že by si s námi přišli přátelsky poklábosit. 
"Ale, ale, ale, koho to tu máme?" zeptá se jízlivě zřejmě nejstarší z nich a mě proběhne mráz po zádech. Svým tónem mi připomene Ashtonův hlas z chvil, které jsme spolu trávili naposled, a tak se mimoděk přitisknu k Drewovi. Ten mě zastrčí za sebe a z řeči jeho těla poznám, že je připravený se na ty motorkáře kdykoli vrhnout a rvát se na život a na smrt. Ani Indiáni se netváří nijak nadšeně a motorkáři se po chvíli, ve které jim nikdo z nás neodpověděl na jejich otázku, rozchechtají. 
"Tak nám dejte ty ryby a my půjdem," kývne
jiný z nich k plnému košíku, který už stihli Indiáni nachytat, zatímco jsem se snažila ulovit svoji čudlu. Když se ale k odevzdání ryb nikdo nemá, otráveně vzdychne, sleze z motorky a chce si košík vzít. V tu chvíli ale Drew bleskově vystartuje a těsně před motorkářem košík vezme a drží ho pevně v rukách. 
Motorkář není nijak překvapen, spíš si Drewa přeměří pohrdavým pohledem a pak se na něj bez varování vrhne. Drew ale zareaguje překvapivě rychle. Odhodí košík, který si k sobě okamžitě vezme jeden z Kamaliných strýců, a převalí se nad překvapeného motorkáře, který si nadvládu neudržel moc dlouho. Motorkář vyvalí oči, ale potom se podvědomě přikrčí před ránou od Drewovi pěsti. Ta ale nepřijde. Nechápavě se na Drewa podívá a i ostatní, kteří se chystali svému spolujezdci na pomoc, se překvapeně zastaví. Drew vytáhne motorkáře na nohy za límec u kožené bundy a pak ho hodí ostatním k nohám.
"A padejte odsud!" rozkřikne se hrozivě a já jsem na něj v tu chvíli neuvěřitelně pyšná. Mohl toho pitomce zmlátit do bezvědomí, ale zachoval se jako chlap, ne jako nevyzrálej kluk. 
Motorkáři ale na něj zřejmě nahlížejí jinak. 
"Ty jsi blbej." Zhodnotí jeden z nich Drewův čin a bez větších problémů vytrhne Kamalinu strýci košík s celodenním úlovkem. 
Drew se na něj chce znovu vrhnout, ale cestu mu zastoupí tři další, v čele s tím, kterého Drew před chvílí ušetřil svých ran.
"Podržte mi ho," poručí těm dvoum a já vyválím oči. 
"Ne!" Chci se vrhnout před něj, ale poslední motorkář mě pevně chytne kolem pasu a já už nemůžu udělat ani krok. 
"Nechceš si užit kotě?" zašeptá mi můj věznitel do ucha a já ztuhnu. Ne, tohle ne. Prosím, ne znovu, už to nechci zažít! Při vzpomínkách na události dávno minulé se mi z očí začnou valit slzy jako hrachy, což motorkáře ještě víc rozesměje. 
"Ale neboj se, mi ti ho nezabijem, jen trochu pomlátíme," dostane ze sebe mezi dalším záchvatem smíchu a mnou najednou projede vztek. Vší silou dupnu mému vězniteli na nohu a on překvapeně povolí sevření. Využiju toho momentu, rychle se otočím a vší silou ho nakopnu kolenem. Motorkář se s výkřikem zhroutí na zem, ale já rychle přijdu na to, že jsem si tím nijak nepomohla. Teď se ke mně blíží ten, co ukradl košík, a na něho bohužel moment překvapení využít nemůžu. Nakonec se ale ukáže, že to ani nebudu potřebovat. Indiáni se totiž asi až teď probrali z šoku a Kamalini strýcové a otec se okamžitě vrhnou po všech zbývajících motorkářích, takže je po chvilce dobojováno. 
"Tohle nebylo naposled!" zakřičí motorkáři na rozloučenou, ale potom nakopnou motorky a jeden po druhém odjíždějí. Já jim ale už nevěnuji pozornost, místo toho se skloním k zakrvácenému Drewovi a pohladím ho po tváři. 
"Drew? Drew, řekni něco!"

Jo lidičky... Drew možná umře...