Konec světa, 1.díl

LoTé

"Max? Max vzbuď se!" Lomcuje se mnou mamka a já ztěžka otevřu oči. Strach a naléhavost v těch jejích mě ale naprosto probere.
"Mami co se stalo?" Prudce se posadím a podívám se na budík, ležící na mém nočním stolku. 3:35. Tohle není dobrý. 
"Rychle si zabal pár nejnutnějších věcí a vezmi i Lauru." Podívá se zoufale na postýlku, ve které spí moje roční sestřička a pak odběhne do vedlejšího pokoje, zřejmě vzbudit Willa. Prohrábnu si vlasy a zoufale se podívám kolem sebe. Kam jdeme? Proč teď? Co se vůbec děje?! Hlavou se mi honí zoufalé otázky a strach, který na mě máma před chvílí přenesla, se hromadí, až mám pocit, že mi
pukne hlava. Panický záchvat? Ne, teď ne! Zoufale zaskučím, ale už je pozdě. Celá se třesu a mám mžitky před očima. Dám hlavu mezi kolena a pomalu se houpu dopředu a dozadu. Musí to rychle přejít, musím vzít Lauru a udělat, co po mně máma chtěla. Musím...
"Max? Zlato, slyšíš mě?" ozve se kousek ode mě povědomý hlas a já překvapeně vzhlédnu. Táta? Táta!
"Tati!" padnu mu do náruče a pevně ho obejmu. Jak dlouho jsem ho neviděla - šest, sedm měsíců? Tisknu se k němu a on mě konejšivě hladí po vlasech. 
"To bude dobrý holčičko, jsem tady," šeptá a já se v jeho objetí pomalu uklidním. Pak mě ale začnou hryzat pochybnosti. 
"Co tady děláš? Měl jsi se vrátit až na Vánoce!" zeptám se ho a teprve až teď si všimnu, že má na sobě pořád vojenské oblečení a trochu páchne střelným prachem. Musel přiletět přímo z nějaké mise. Táta si jen hluboce povzdechne. 
"Jsi už velká, a tak ti to řeknu. Víš, že se v poslední době ve zprávách objevovaly zprávy o kanibalství a velmi nemocných lidech trpících silnou horečkou a halucinacemi?" zeptá se mě a já roztržitě kývnu. Posledních pár dní se vlastně nemluví o ničem jiném, máma kvůli tomu byla dost nervózní, ale já jsem si to až tak nebrala. Všechno přijde a zase odejde, to je zákon přírody. 
"No tak se ukázalo, že ta nemoc je silně nakažlivá a nutí ty lidi..." Táta se zasekne a promne si oči, jako by tomu sám nemohl uvěřit. "Jíst další lidi..." dopoví a já zblednu. To snad ne. 
"A šíří se to strašně rychle, musíme hned odjet." Podívá se na mě naléhavě táta a já jen kývnu a začnu se rychle oblíkat. Táta mi ani neřekne, kam vlastně pojedeme, a rychle odejde z mého pokoje. 

"Kam vlastně jedeme?" zeptám se až když jsme všichni naskládaní v autě a táta vyjíždí z garáže. Vyjede tak prudce, že se sotva stihnu otočit a naposledy se na náš dům podívat. Tuším, že se sem nějakou dobu nepodíváme.
"Do hor, na sever. Musíme pryč z měst, z civilizace. Ale na druhou stranu musíme mít dobrý přístup k pitné vodě a jídlu. Snad najdeme nějakou horskou chatu," povzdechne si táta a já pohladím Lauru po tvářičce. Trochu pofňukávala, když jsem jí vzbudila, ale teď ticho v autě ruší hlavně posmrkávající máma. Táta se natáhne a vezme mámu za ruku, aby ji aspoň trochu uklidnil. Máma se na něj usměje a ruku mu stiskne. Mám štěstí, že mám rodiče, kteří se tolik milují.
I když, mluvit o štěstí je v téhle chvíli spíše nevhodné. Netuším, co se děje ve světě a ani, kde budeme všichni zítra...

Tak tady je to menší překvapení, o kterým jsem vám včera říkala. Další vícedílovka, která se bude střídat s tou o Kamale! Nejsem si úplně jistá, jak to budu stíhat, ale myslím, že to nějak dám a doufám, že s obouma ffkama budete spokojené :) Mimochodem ano, je to na téma "The Walking Dead", takže se máte skutečně na co těšit :) Mějte se krásně!

Peace and Love,

LoTé