"Tohle je skvělý!" vykřikne Kamala už po několikáté a já se jen škrobeně usměju. Skvělý? Vážně? Prsty mám od těch pitomejch drátků rozpíchaný, jako bych dělala stojku na jehličkách, oči mě pálí, protože na ty pidi kamínky v týhle boudě nevidím, ale ano, jinak je to naprosto úžasná a bezkonkurenční zábava, kterou každému doporučuju. Drew se mému trpícímu výrazu jen zasměje a dál pomáhá Kamalině dědečkovi navazovat háčky na podomácku vyrobené rybářské vlasce.
"Budu pak moci jít s váma?" zeptám se s nadějí, protože strávit další tři hodiny nad touhle piplačkou, by byla stoprocentně moje smrt.
"No," protáhne Drew, jelikož ví, že místo téhle zábavy bych klidně i leštila Victorii její pantofle. Očima ho prosím o smilování a on po chvilce váhání kývne.
"Ale!" Zvedne varovně prst ještě dřív, než začnu skákat radostí.
"Budeš dávat pozor na co šlapeš," dodá, když se leknu, co po mně tak může chtít, ale když slyším jeho podmínku, jenom nad tím mávnu rukou.
"Přežila jsem jednou, přežila bych i po druhý, ne?" zasměju se, ale on se ke mně nepřidá.
"Sab, já to myslím vážně," řekne s vážným obličejem a já se zklidním. Ok, blbej vtip, uznávám.
"Budu dávat pozor," slíbím tiše a pak se znovu zaměřím na maličký kamínek, který už se několik hodin snažím obmotat pichlavým drátkem. Netuším, jak to, že Kamala už má sedm náramků a její babička dělá pátý náhrdelník.
"Sab, tak jdeš?" promluví na mě Drew a já sebou cuknu. Před chvílí se mi konečně podařilo udělat na drátku první smyčku, a tak jsem se do práce zřejmě trochu víc zabrala.
"Už?" zeptám se smutně, až sama sebe překvapím. I když, u mě je pravidlem, že mě věci začnou bavit až poté, co mi začnou jít. Klasika.
"No jasně, dělej," kývne Drew a já se rychle rozloučím s Kamalou. Tentokrát nejde, drátkování jí zřejmě zaujalo víc.
"Budeme lovit ryby?" rozsvítí se mi oči, když zamíříme nejkratší cestou k nedaleké řece a Drew zakoulí očima.
"Ne, mamuty, dělej prosimtě." Popožene mě a já na něj vypláznu jazyk. Rychle se oklepal z toho, že jsem před pár dny byla málem mrtvá. Naschvál ho předejdu a chci rychle přeběhnout rozcestí, které se před námi objevilo, ale Drew mě chytne za ruku a stáhne zpět k sobě.
"Bacha!" zařve současně s obrovským rachotem, který vyprodukovalo stádo motorek, projíždějící těsně za sebou hned vedle mě. Na nich sedí docela mladí kluci v metalovém oblečení, plní tetování a piercingů, kteří se na nás jen zašklebí, když si všimnou, že mě málem sejmuli.
"Co to sakra bylo?!" vydechnu naštvaně, když motorky přejedou a já se, celá ještě třesoucí, odlepím od Drewa. Než mi Drew stihne cokoli odpovědět, přiběhnou ke mně všichni indiáni, kteří šli napřed, a tak měli rozcestí už dávno za sebou, když se tu ti piráti přehnali. Všichni začnou naráz brebentit něco ve španělštině, čemu nemám šanci rozumět a tak se jen zmateně dívám na Drewa a zpátky na ně. Drew se taky netváří, že by jim dvakrát rozuměl, ale snaží se a svrašťuje obočí tak dlouho, dokud nezachytí alespoň jedno slovo, kterému ale rozumím i já.
Pytláci.
Fájn lidi, sorry že je to zase o den později, ale včera jsem se celý odpoledne učila a pak mi kompl zasedla máti :D Aspoň je tam nějaká akce nóó.. Tak doufám, že se vám díl líbil, mějte se krásně! :)
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee