"Hajzlové," zamumlám už poněkolikáté a vztekle nakopnu první kámen, který mi přijde pod nohu.
"Nenaděláš." Snaží se mě Drew uklidnit, ale i na něm jde vidět, že ho přítomnost pytláků v téhle netknuté přírodě lehce vyvedla z míry.
"Když to je tak nefér!" Podívám se na něj rozhořčeně, ale on jen pokrčí rameny.
"Je no, ale co chceš dělat? Málem tě zabili a to jenom projížděli kolem. Myslím, že zrovna s těmahle týpkama moc valná domluva nebude," konstatuje fakta, které už mi dávno došly, jen jsem si je nechtěla připustit.
"Koukej!" Ukáže Drew do dálky, asi aby mě přivedl na jiné myšlenky a já se tím směrem podívám.
"Ty kráso!" ujede mi a Drew se rozesměje.
"Nádhera viď?" zeptá se, ale ani z poloviny nesdílí moje nadšení. Dřív, než se ho stihnu zeptat, jak to, že nádherným zákoutím v podobě řeky, vysokých stromů a drobných keřů, není tak okouzlen jako já, dojde mi, že Drew tady není poprvé. Proto beze slova zapnu foťák, který mi díky němu od rána visí na krku, a začnu fotit.
Tak se do zachycování zdejší krásy zaberu, že bych téměř přeslechla křik domorodých mužů, kteří na mě volají, abych si šla vyzkoušet lov ryb.
"Já?!" Zajíknu se při myšlence, že jakmile vstoupím do vody, sežere mě krokodýl, nebo mě strhne silný proud, a tak zběsile vrtím hlavou.
"Ale no tak, nebuď srab, budu tě jistit," podá mi Drew ruku a já si až teď všimnu, že stejně jako ostatní muži stojí po kolena ve vodě a bez trika chytá na vlastnoručně vyrobené vlasce jejich dnešní večeři. Vskutku pohled pro bohy... A ne, nemyslím ty vlasce.
Přijmu jeho ruku a opatrně vstoupím do vody, která je překvapivě docela teplá. Nevím, proč jsem si myslela, že bude v tomhle vedru příjemně chladná.
"Chm," brouknu si, když se přesvědčím, že se v nejbližším okolí nenachází nic, co by si mě rádo dalo ke sváče, a odvážím se ještě hlouběji, až k Drewovi. Ten mě otočí abych k němu stála zády, a pevně mě chytne okolo pasu.
"Teď sleduj." Vezme si od jednoho z mužů vlasec a rychlým pohybem, který téměř nestihnu zaregistrovat, na něj napíchne ubohého červíka.
"Chudák," fňuknu a Drew nade mnou jen zavrtí hlavou.
"Zákon přírody kotě, větší žere menšího," poučí mě, jako bychom byli ve školce a já protočím oči.
"Na." Podá mi už připravený vlasec do ruky a kývne směrem k větší hloubce. Pochopím, že bych tam vlasec měla hodit, jestli chci něco ulovit, a tak se napřáhnu a vší silou vlasec hodím tak do třetiny řeky. Kamalini příbuzní okolo mě obdivně pokývají hlavami, ale pak se začnou hlasitě smát, když si všimnou, že mi vlasec vyklouzl z ruky a já jsem tím pádem bez úlovku.
"Sakra," ulevím si a zrudnu.
"Pojď sem, trdlo," zasměje se Drew a naváže pro mě druhý vlasec. Chci si ho od něj znovu vzít, ale Drew zavrtí hlavou.
"Ne-e, tentokrát spolu." Podá mi druhý vlasec do dlaně, ale jeho konec stále drží on. Zopakuji stejný postup jako před chvílí, a stejně jako před chvílí mi vlasec po chvilce vyklouzne z ruky. Tentokrát ho ale za mnou drží ještě Drew, takže ho znovu chytnu a dělám, jako by se nic nestalo. Drew mě v tom nechá, a když vlasec začne na druhém konci podezřele cukat, pomůže mi ho vytáhnout.
"Jé ryba!" řeknu šťastně, když se nám úlovek podaří dostat z vlasce, a tak si ani nevšimnu návštěvníků, kteří se mezitím nahromadili na břehu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee