"Sab? Sab, prober se!" zatřese se mnou někdo jemně a já otevřu oči. Když nad sebou uvidím Luka, leknu se a rychle si sednu.
"Co je, co se stalo?" nechápu jeho noční návštěvu v nemocnici a Luke se ošije.
"Něco s Drewem?" napadne mě první možná oběť a vyděšeně se podívám na postel, ve které se převaluje Drew. Vypadá v pořádku, ale to neznamená, že bych o něj po týdnu stráveném v nemocnici přestala mít takový strach.
"Ne, ne, Drew je v pohodě, máme jinej problém," ošije se zase Luke a očividně se mu do vyzrazení problému, kvůli kterému sem jel v noci až z jeho stanoviště, které se nachází nedaleko toho našeho, moc nechce.
"Potřebuju, abys jela se mnou," jde na to oklikou a já se zamračím.
"Luku, můžeš mi to říct hned? Já tady nemůžu nechat Drewa samotnýho. A nemůže to počkat aspoň do rána?" zívnu a promnu si oči. Luke jenom zavrtí hlavou.
"Ne, je to vážně hrozně důležitý," řekne naléhavě a já si povzdechnu.
"Tak mi to řekni!" Zvýšila bych hlas, ale nechci vzbudit Drewa. Nakonec zjistím, že je to zbytečné, Drew se ještě párkrát zavrtí, ale najednou také sedí a ospale zírá na nečekaného návštěvníka stojícího uprostřed našeho momentálního domova, nemocničního pokoje.
"Luku?" zašeptá Drew nechápavě a stejně jako já před chvílí, si promne oči.
"Co tady děláš?" zeptá se a Luke se na něj zadívá.
"Páne, ty vypadáš." Úplně ignoruje Drewovu otázku a prohlíží si jeho obličej, na němž jdou stále vidět silné známky toho, že se Drew dostal do parádní bitky. Před týdnem to ale bylo mnohem horší.
"No to víš, tři motorkáři na jednoho, zas takovej borec nejsem, abych je dal," vezme to Drew s humorem, ale Luke překvapivě zvážní.
"No právě proto jsem tady," začne konečně vysvětlovat důvod své návštěvy, ale potom se zase zasekne.
"Luku už to vyklop proboha!" Můžu si konečně dovolit zvýšit hlas, když už Drew nespí, a Luke se zhluboka nadechne.
"Jde o Kamalu." Řekne jenom a já vylítnu z postele jako střela.
"A proč jsi to neřekl hned?" hledám v té tmě pokoje svoje kalhoty a je mi úplně jedno, že mám na sobě jen kalhotky a Drewovo vytahané triko.
"Přišla až na vaši základnu teď v noci a byla strašně vyděšená, pořád brečela. Jediný, co jsme z ní dostali, bylo tvoje jméno, tak jsem se pro tebe hned rozjel no." Vysvětlí Luke a já protočím oči. Nepochopím, proč mu trvalo tak dlouho, než se vymáčkl, už jsme mohli být na cestě.
"A není nijak zraněná, že ne?" zeptám se a konečně vytáhnu kalhoty, které si hověly na zemi za skříňkou. Přísahala bych, že večer jsem si je dávala vedle pohovky, ale co už.
"Ne to ne, ale," chce mi Luke asi ještě něco říct, ale já už ho neposlouchám.
"Tak hlavně že je celá, jedem." Dám Drewovi rychlou pusu a vytáhnu Luka z pokoje. Celou cestu ho popoháním a neuvěřitelně mě vytáčí šnečí rychlost, kterou se pohybujeme.
Když konečně dojedeme na naši základnu, vyběhnu do jediného pokoje, kde se svítí, a na Luka ani nečekám. Při pohledu na ubrečenou a třesoucí se Kamalu, se mi sevře žaludek a uvědomím se, že se stalo něco strašného. Sednu si vedle ní a ona se ke mně okamžitě přivine. Pevně ji obejmu a několik minut jí jen tak držím, než se konečně uklidní natolik, aby byla vůbec schopná něco říct.
"Sab," polkne a já jí očima ujistím, že mně může říct cokoli. "Oni mě znásilnili."
No... tak snad se líbí lidi :) Je to vážně jeden z posledních dílů, ale zas mě napadla další vícedílovka, takže se mě asi jen tak nezbavíte :D Mimochodem, všichni si padejte přečíst EmBeeinu Homelesačku, je povedená :) Takže asi tak a... mějte se krásně! :)
Peace and Love,
LoTé
dalšiuuuu!!! :D
OdpovědětVymazat