"Tati?" zeptám se tiše, ale táta si povzdechne, protože je to za posledních deset minut snad stá otázka. Může jen doufat, aby to tentokrát bylo něco smysluplného.
"Ano Max?" řekne s hranou trpělivostí a já ukážu na cestu před námi, která vypadá, jako by nikde nekončila.
"Seš si jistej, že jedeme správně?" chci se ujistit, protože táta už delší dobu nepromluvil, ačkoli i při zombie apokalypse má při řízení vždy plnou pusu vtipných poznámek.
"Max ten úkryt jsem vybíral sám," otočí se na malý okamžik na mě a já chápavě přikývnu, ale přitom si pomyslím, jak je teda možný, že to teď nemůže najít.
Zbytek cesty už ale nepromluvím ani slovo.
"Támhle! Támhle jsou!!" zakřičí táta a prudce zastaví, že vezmu hlavou o palubku. To mě zaručeně probudí z počínající dřímoty, protože se dnešní den už chýlí ke konci. Člověk by neřekl, co všechno se může za pouhých pár hodin změnit.
"Drew!" zavolám hned, co vylezu z auta a Drew ke mně přiběhne. Nemůžu se nabažit pohledu do jeho nádherných očí, a když mě obejme, cítím se jako v nebi.
"Ty žiješ," zašeptám se slzami v očích a políbím ho na první možné místo.
"Ty taky," oplatí mi taktéž šeptem a zvedne mě do vzduchu. Cítit tlukot jeho srdce je v tuhle chvíli snad to jediné, co opravdu potřebuji. A najednou si něco uvědomím. Nechápu, jak jsem mohla být na pochybách, jestli bych Drewa vyměnila za životy těch, o které jsme přišli. Jo, měla jsem je moc ráda a bylo mi strašně líto, když jsme je ztratili, ale za Drewovo obětí a láskyplná slova, která nepatří nikomu jinému než mě, bych nikdy nic nevyměnila. Miluju tohohle blázna a trochu se stydím za to, že jsem o tom pochybovala.
"Miluju tě, miluju tě, miluju tě," přistihnu se, jak to stále opakuji a Drew mě líbá do vlasů. Až nervózní pokašlávání ostatních nás vytrhne z bláznivé zamilovanosti.
"Mami," usměji se, když mě Drew pustí a obejmu ji. Stejně jako všechny ostatní a pak si od Drewa vezmu malého Isaaca, který už touží po mé náručí.
"Ty jsi v pořádku," vyhrknu se slzami v očích a políbím malého na čelíčko. On nadšeně zaplácá ručičkama a položí svou hlavičku na moji hruď. To je po náročném dni nejlepší odměna, jakou jsem si mohla přát.
Pohladím malého po zádech a přitisknu se k Drewovi, který mě k sobě přitáhne tak, abych se o něj mohla pohodlně opřít. Pak mě začne lehce drbat na zádech a já spokojeně zavrním. Tohle nikdy nepřestanu milovat. Teprve teď se rozhlédnu kolem sebe. Jsme v oploceném areálu, řekla bych, že to kdysi bývaly jesle, podle všudypřítomných prolézaček, mezi kterými naše skupinka rozdělala malý oheň a všichni se sytí skromným přídělem, kterým byli obdarováni. Kvůli nepřátelské skupině jsme sice přišli o úkryt, ale ani jeden člověk nepřišel o život, takže je nás stále plný počet.
"Proč nejdeme dovnitř?" zeptám se nechápavě, protože zvuky nemrtvých nikde v okolí neslyším a jeden z mužů hodí hlavou k našemu autu.
"Čekali jsme na vás, abyste nás našli," vysvětlí a já kývnu na znak pochopení.
"Tak ale teď už dovnitř můžeme," zavelí táta a udusá ohýnek.
"Držte se pohromadě. Mělo by tam být čisto, ale naposled jsme to kontrolovali před týdnem, mohlo se stát cokoli," přikáže nám a my proto v pevné formaci vyrazíme vstříc nové budoucnosti.
Čau lidi, nezdá se vám, že ta moje holka je uřvaná stejně jako EmBeeina? :D Jinak, snad se líbí a mimochodem, mám novej blog (založila jsem ho kvůli staronovému kanálu na YT, kde jsem se rozhodla dělat videa česky a neptejte se mě jak to, když si furt stěžuju, že mám málo času, protože jsem prostě pitomá a tak mám teď času ještě míň ale jinak dobrý no :D) tak pointa je, jestli se chcete podívat, tak zde → crazy-teenagegirl.blogspot.com
Další díly:
Nový život, 24.díl - 1.11.
Konec Světa, 24.díl - 3.11.
božííí ! :33
OdpovědětVymazatDíky :)) LoTé
Vymazat