Simapj
Vběhla jsem do společenské místnosti a nevšímala si spousty zvědavých pohledů. Rozběhla jsem se do schodů a zastavila jsem se až v prvním patře, kde jsem se svalila na poslední schod. Schovala jsem tvář do dlaní. Co jsem to dělala? Šla jsem s ním ven, připravená mu jednu vrazit, kdyby se zase choval jako kretén. Jenže… my si povídali. A já se někdy v půlce večera přistihla, že se mi s ním povídá dobře.
A udělala jsem to nejhorší, co jsem mohla - chtěla jsem tuhle kladnou emoci utopit. A ona nejspíš umí plavat. Jeho ruce kolem mého těla, dopálený výraz v jeho obličeji, sakra, i to, jak voněl… Naše propletené prsty… a to nejhorší nakonec. On mě políbil. A já mu to
oplatila. Zabořila jsem tváře ještě víc do dlaní a zavrtěla hlavou. V tu chvíli mě někdo pohladil po vlasech a poklepal mi na rameno. Jestli je to on tak jsem s prominutím v hajzlu. Zvedla jsem hlavu a přimhouřenýma očima jsem se podívala na dotyčného. Když jsem uviděla Jasona se starostlivým výrazem na tváři, oddychla jsem si tak hlasitě, že to musela slyšet snad celá severní polokoule.
"Co se děje?" ozval se.
"Mám problém..."
"Jakej?"
"Obrovských rozměrů a neptej se, stejně za to můžeš ty," zamumlala jsem a zabodla se pohledem do schodů. Vlasy mi napadaly do obličeje, takže nemohl vidět můj kyselý výraz. Měla jsem pravdu, kdyby neřekl, že si s Keatonem promluvím, tak by se to nestalo. Ale nesváděj vinu na ostatní, jednou by se stalo stejně, okřikla jsem se v duchu. Už musím přestat svádět vinu na ostatní. Kdybych mu nedovolila aby mě políbil, tak bych teď nemusela sedět na schodech jako hromádka neštěstí.
"Já za to můžu? A jak si na to přišla?" chtěl vědět.
"Nemůžeš za to, odvolávám to," odsekla jsem napruženě.
"Fajn a teď bych rád veděl, za co nemůžu," podotkl. Zvedla jsem k němu pohled. Usmíval se na mě.
"Ani se neptej. Je to katasrofa," povzdechla jsem si s stáhla si vlasy do culíku, už mě nebavilo, jak mi pořád padaly do obličeje. Opřela jsem si lokty o kolena.
"Trochu přeháníš. Nic tak hrozného se stát nemohlo," ušklíbl se na mě.
"Políbil mě," zamumlala jsem potichu. Rozzářily se mu oči.
"No tak vidíš, to není vůbec hrozný." Sakra, už zase má pravdu. Měla bys si konečně ujasnit, co chci. Jo uznávám, Keaton je sexy, ale znám ho sotva den a neudělal na mě zrovna nejlepší dojem. Zaslechla jsem hlasy. Tři moc dobře známé hlasy, které způsobily, že jsem se zvedla a bleskurychle vyrazila do schodů. Jason se za mnou chvíli zaskočeně díval, než se ke mě připojil. Běhal hodně rychle, takže mu nedalo moc zabrat, dostihnout mě. Zastavili jsme se ve třetím patře, kde byl můj pokoj. Otevřela jsem dveře a zapadla dovnitř.
"Ahoj," přivítala mě nějaká drobná blondýnka.
"Jsem Maddelaine, ale říkej mi Maddie," pokračovala dřív, než jsem stačila cokoliv říct. Na tváři měla pořád ten připitomělý úsměv.
"Ahoj, já jsem Jennifer, ale většina lidí mi říká jenom Jenn," představila jsem se a podala jí ruku, kterou mi jemně stiskla. Někdo zaklepal na dveře a já potlačila nutkání, schovat se pod postel, kdyby to náhodou byla ta nechtěná osoba. Místo toho jsem se otočila a došla otevřít.
"Baf!"
"Idiote," vyštěkla jsem na bratra. Ušklíbl se na mě a vytáhl mě z pokoje. Zabouchl za námi dveře.
"Co děláš?" zpražila jsem ho okamžitě.
"Co sis udělala s Keatonem? Já myslel, že jste se udobřili a ty před ním zdrháš, jakoby ti hořela koudel u zadku," obořil se na mě. Založila jsem si ruce na prsou a shlédla jsem na něj ze svojí úctyhodné výšky.
"Já se nechovám, jakoby mi hořela koudel u zadku. A i kdyby náhodou jo, tak k tomu mám pádný důvod," odsekla jsem napruženě. Jak si to vůbec dovolil říct.
"A co je to za důvod, puso?" nedal mi pokoj a opřel se o dveře, abych se náhadou nepokusila zdrhnout dovnitř.
"Políbil mě," zavrčela jsem otráveně a pokusila jsem se ho odtáhnout ode dveří. Bohužel, neúspěšně. Jsem sice vyšší, ale on je pořád silnější. Zafuněla jsem, jak jsem se namáhala dostat ho pryč, jenže on se nehnul ani o krok.
"Drew, já nevím, co mám dělat!" zaúpěla jsem, když jsem úplně vzdala tu zbytečnou snahu.
"Líbí se ti? Líbí, tak co řešíš?"
"Jak můžeš vědět, že se mi líbí!" zakňučela jsem dopáleně.
"Vidím ti to na očích."
oplatila. Zabořila jsem tváře ještě víc do dlaní a zavrtěla hlavou. V tu chvíli mě někdo pohladil po vlasech a poklepal mi na rameno. Jestli je to on tak jsem s prominutím v hajzlu. Zvedla jsem hlavu a přimhouřenýma očima jsem se podívala na dotyčného. Když jsem uviděla Jasona se starostlivým výrazem na tváři, oddychla jsem si tak hlasitě, že to musela slyšet snad celá severní polokoule.
"Co se děje?" ozval se.
"Mám problém..."
"Jakej?"
"Obrovských rozměrů a neptej se, stejně za to můžeš ty," zamumlala jsem a zabodla se pohledem do schodů. Vlasy mi napadaly do obličeje, takže nemohl vidět můj kyselý výraz. Měla jsem pravdu, kdyby neřekl, že si s Keatonem promluvím, tak by se to nestalo. Ale nesváděj vinu na ostatní, jednou by se stalo stejně, okřikla jsem se v duchu. Už musím přestat svádět vinu na ostatní. Kdybych mu nedovolila aby mě políbil, tak bych teď nemusela sedět na schodech jako hromádka neštěstí.
"Já za to můžu? A jak si na to přišla?" chtěl vědět.
"Nemůžeš za to, odvolávám to," odsekla jsem napruženě.
"Fajn a teď bych rád veděl, za co nemůžu," podotkl. Zvedla jsem k němu pohled. Usmíval se na mě.
"Ani se neptej. Je to katasrofa," povzdechla jsem si s stáhla si vlasy do culíku, už mě nebavilo, jak mi pořád padaly do obličeje. Opřela jsem si lokty o kolena.
"Trochu přeháníš. Nic tak hrozného se stát nemohlo," ušklíbl se na mě.
"Políbil mě," zamumlala jsem potichu. Rozzářily se mu oči.
"No tak vidíš, to není vůbec hrozný." Sakra, už zase má pravdu. Měla bys si konečně ujasnit, co chci. Jo uznávám, Keaton je sexy, ale znám ho sotva den a neudělal na mě zrovna nejlepší dojem. Zaslechla jsem hlasy. Tři moc dobře známé hlasy, které způsobily, že jsem se zvedla a bleskurychle vyrazila do schodů. Jason se za mnou chvíli zaskočeně díval, než se ke mě připojil. Běhal hodně rychle, takže mu nedalo moc zabrat, dostihnout mě. Zastavili jsme se ve třetím patře, kde byl můj pokoj. Otevřela jsem dveře a zapadla dovnitř.
"Ahoj," přivítala mě nějaká drobná blondýnka.
"Jsem Maddelaine, ale říkej mi Maddie," pokračovala dřív, než jsem stačila cokoliv říct. Na tváři měla pořád ten připitomělý úsměv.
"Ahoj, já jsem Jennifer, ale většina lidí mi říká jenom Jenn," představila jsem se a podala jí ruku, kterou mi jemně stiskla. Někdo zaklepal na dveře a já potlačila nutkání, schovat se pod postel, kdyby to náhodou byla ta nechtěná osoba. Místo toho jsem se otočila a došla otevřít.
"Baf!"
"Idiote," vyštěkla jsem na bratra. Ušklíbl se na mě a vytáhl mě z pokoje. Zabouchl za námi dveře.
"Co děláš?" zpražila jsem ho okamžitě.
"Co sis udělala s Keatonem? Já myslel, že jste se udobřili a ty před ním zdrháš, jakoby ti hořela koudel u zadku," obořil se na mě. Založila jsem si ruce na prsou a shlédla jsem na něj ze svojí úctyhodné výšky.
"Já se nechovám, jakoby mi hořela koudel u zadku. A i kdyby náhodou jo, tak k tomu mám pádný důvod," odsekla jsem napruženě. Jak si to vůbec dovolil říct.
"A co je to za důvod, puso?" nedal mi pokoj a opřel se o dveře, abych se náhadou nepokusila zdrhnout dovnitř.
"Políbil mě," zavrčela jsem otráveně a pokusila jsem se ho odtáhnout ode dveří. Bohužel, neúspěšně. Jsem sice vyšší, ale on je pořád silnější. Zafuněla jsem, jak jsem se namáhala dostat ho pryč, jenže on se nehnul ani o krok.
"Drew, já nevím, co mám dělat!" zaúpěla jsem, když jsem úplně vzdala tu zbytečnou snahu.
"Líbí se ti? Líbí, tak co řešíš?"
"Jak můžeš vědět, že se mi líbí!" zakňučela jsem dopáleně.
"Vidím ti to na očích."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee