Konec Světa, 23.díl

LoTé

Nevím jak dlouho tu sedím, ale po celou tu dobu slyším zvuky boje linoucí se ze všech koutů obchoďáku. Snažím se být klidná, ale dost dobře mi to nejde, když vím, že všichni, které miluji, jsou právě teď v ohrožení. 
Dost dobře taky nevím, co budu dělat, když vyhraje druhá strana a všichni od nás padnou. Ti lidé mě najdou a taky zabijou? Nebo ještě hůř? Budou si se mnou dělat co se jim zachce, dokud se jim neomrzím?
Obejde mě mráz a tak se stulím do klubíčka a obejmu svá kolena dlaněmi. Připadám si najednou tak malá, skoro neviditelná. Takhle jsem vždycky čekala na Willa, když jsme si hráli na schovávanou a já v tu neviditelnost tenkrát skutečně doufala. Kdybych nevěděla, že je to nemožné, přeji si to i dnes.

Najednou někdo vezme za kliku a silně s ní zalomcuje. Polekaně vyskočím a s pohledem určeným na dveře jsem připravená na cokoli. Člověk za nimi ale zjistí, že s dveřmi nepohne, a tak hlasitě zanadává a zřejmě se otočí k odchodu. Vzápětí ale šíleně zařve a já uslyším již známe zvuky chodců, kteří se na člověka, který podle hlasu rozhodně nepatří k nám, vrhli. 
Já tam jen stojím a čekám, dokud bolestivý křik neustane a chroptění nemtrvých odezní v chodbě, kterou se určitě dají k dosažení dalšího cíle. 
Ale i několik minut poté, co křik ubožáka ustane, se nemrtví stále pohybují okolo dveří a zkoušejí do nich nejrůzněji tlačit. 
Co teď, víc naráz jich nezvládnu, pomyslím si právě ve chvíli, kdy někdo venku všechny postřílí a otevírá dveře. 
"Tati!" vyjeknu, když uvidím známou tvář a rozběhnu se mu do náruče. 
"Díky bohu jsi v pořádku holčičko, pojď!" přivine mě k sobě na chvilku, ale potom mě vezme za ruku a táhne chodbou někam směrem ven. 
"Drž se při mě, ať se ti nic nestane," poručí mi a já ho bez protestů poslechnu, jeden mrtvák mi už dneska stačil. 
"Kam jdeme tati?" zeptám se po chvilce, když už na dvoře míříme k menší dodávce a táta se uchechtne. 
"Pryč přeci, nechceš tady snad zůstat, ne?" zeptá se mě a já ztuhnu. Můj táta snad není stejný jako Drew, nebo ano?
"Tati to ne," zavrtím hlavou a otočím se zpátky o obchoďáku. Nemůžeme je tam přeci všechny nechat, to jsem mohla jít rovnou s Drewem, celá akce v tom případě neměla žádný smysl. 
"Co ne? Všichni už jeli, vidíš tu snad nějaký auto?! Tak pojď, ať je brzy dostihnem," natáhne táta ruku a já si oddychnu.
"Ale jak jeli, to jste tu měli nachystaná auta?" doženou mě vzápětí další pohyby a táta nechápavě rozhodí rukama. 
"No jistěže, přece si nemyslíš, že bysme někde byli jen tak bez pojistky. A Drew je v pořádku neboj, řekl jsem mu, že tě najdu, měl totiž už Isaaca," odpoví mi táta a ani netuší, kolik kamenů mě spadlo ze srdce jen díky jeho jediné větě. 
Pak už bez protestů nasednu do auta a nechám se tátou vézt na nějaký jiný konec světa s vědomím, že všichni, které miluju, jsou v pořádku. 

Další díly:
Nový život, 24.díl - 28.10.
Konec Světa, 24.díl - 30.10.