The brothers war, 4.díl

Simapj

Společně s Keatonem jsem se posadila na jednu lavičku u školy. Byla to trochu divná situace, přece jenom ještě ráno jsme se nesnášeli a teď tady spolu sedíme na zahradě, svítí měsíc a my určitě vypadáme jako dva milenci. Sakra! Rozhlédla jsem se kolem, naštěstí tady nikdo nebyl. Jak naštěstí? Já jsem s ním tady sama, to ne! Najednou mě chytl za ruku a pevně mi jí stiskl. Znovu jsem se kousla do rtu, který už přestal krvácet. Jenže teď to přišlo nanovo.
"Přestaň to dělat. Ubližuješ si," napomenul mě jemně a zastrčil mi jeden pramínek hnědých vlasů za ucho. Ještě víc mi stiskl ruku a usmál se na mě. Olízla jsem si krev, vytékající ze rtu.
"Já musim. Jsem nervózní a tohle mě uklidňuje," odpověděla jsem tichým hlasem. Až potom, co jsem to vyslovila, jsem si uvědomila, co jsem to vlastně řekla.
"Nervózní? Ze mně?" zeptal se pobaveně. Né, z toho měsíčku na obloze! Jasně, že z tebe, blbečku. Z toho jak jsi blízko, z toho jak mě držíš za ruku a taky z toho, že jsi se ke mně teď naklonil.
"Chtěla jsem se tě na něco zeptat," prohlásila jsem ve snaze odvést řeč jinam a to hodně rychle. Směr, kterým se začal ubírat náš rozhovor se mi vůbec nelíbil.
"Jason... Jason a Wesley. Co si udělali?" zformulovala jsem těžce otázku. Usmál se na mě a znovu mi pěvně stiskl ruku. Pak se zahleděl na oblohu k měsíci.
"Nesnáší se..."
"Nepovídej! Vážně? Já si toho vůbec nevšimla," vyhrkla jsem pohotově. Popuzeně se na mě podíval s pozvedvednutým obočím. Zhluboka se nadechl a pokračoval.
"Nesnáší se kvůli holce. Jmenovala se Mia, chodila s Jasonem do třídy. V tu dobu se ještě kamarádil s Wesleyem. Až do osmé třídy to tak bylo. Jenže pak se oba zamilovali do Mii. Přestali s spolu mluvit, hodněkrát se porvali. Stejně nakonec Mia skončila s mým bratrem. Nediv se Jason v té době nevypadal jako teď. Byl to takový malý kluk s baculatýma tvářičkama. Teď, když vypadá jako model to je dost divný, že jo?" prohlásil s nejistým úsměvem. Podrbal se ve vlasech a otočil se na mě.
"Jak to dopadlo?" zeptala jsem se zvědavě. Někde v hloubi duše jsem věděla, že v tom bude holka. A taky jsem tak trochu tušila, že tohle ještě není to nejhorší.
"Nó... chodili spolu dva měsíce. Než ho omrzela. Rozešel se s ní dost hnusným způsobem. Nevím, co přesně jí řekl, ale nic hezkýho to nebylo. Miu to úplně zničilo a Jasona zase zničilo to, co se stalo z jeho životní lásky," dopověděl mi a pevně semkl rty, že jimi neprošla ani žiletka. Mračil se na celé kolo, ale mě to prostě nedalo. Musela jsem se zeptat.
"Co se s Miou stalo?" zeptala jsem se váhavě a podívala jsem se na něj.
"Mia... Mia se pokusila o sebevraždu. Naštěstí se jí to nepovedlo, ale pak začala fetovat. Připletla se do nějaké party, brala marihuanu, pila tvrdý alkohol. To se stalo jejím denním programem. Z té nevinné, nadějné holčičky se stala fetka. Byla to nejchytřejší holka z naší třídy. Měla obrovskou šanci dostat se na Harvard a můj bratr jí takhle zničil," kroutil nad tím hlavou. Zpomaleně jsem dýchala, to je celkem síla. Rychle jsem se nadechla, najednou jsem neměla vzduch. Opřela jsem se o opěradlo lavičky.

Keaton

"Už půjdu dovnitř, je mi zima, Shreku," prohlásila po chvilce ticha.
„To je děsná přezdívka," sdělil jsem jí trochu škytavě. „Taky bych ti měl nějakou vymyslet, Chadwiková."
„Drew mi říká puso," vyrazila ze sebe pomalu, „ale jestli mi tak někdy řekneš, zabiju tě. A navíc bys nebyl originální…"
„Já ti něco vymyslím," slíbil jsem jí zlomyslně. „Jak se jmenovala ta zlobří princezna vůbec?"
„To určitě, ještě mi budeš krást nápady," ušklíbla se. „Jen si namáhej hlavičku."
„Já na něco přijdu," ujišťoval jsem ji. „Třeba ďábel, nebo boží dopuštění…"
„To tys vrazil do mě," upozornila mě.
„Já vím," šeptnul jsem.
Nastala další z našich pravidelných minut ticha. Ale poprvé to bylo příjemné. Což se změnilo, když pustila moji ruku a chtěla odejít. Otevřel jsem pusu, abych něco řekl, ale ona zakroutila hlavou. „Už musím jít."
Usmála se a otočila se.
Nenechal jsem ji odejít. Jednal jsem naprosto iracionálně, impulzivně a asi jako úplnej pitomec. Ale v životě jsou chvíle, kdy vám mozek vypne a vy vůbec nevíte, co děláte. A u mě tenhle moment nastal právě teď - v okamžik, co se moje rty dotkly těch jejích.
Vzal jsem její tvář do svých dlaní a zavřel jsem oči, jak jsem čekal na ránu, kterou bych si jistojistě na tom místě zasloužil.
Ale když se její prsty dotkly mojí čelisti, vůbec to nebolelo. Bylo to to nejněžnější pohlazení, jakého se mi kdy dostalo. A společně s vědomím, že mi polibek hned nato oplatila, se rozpustila i poslední myšlenka, co by mohla ještě dávat smysl.
Jenn…
A najednou byla moje náruč prázdná, sladkost na rtech pryč a její tiché dobrou noc se vznášelo na vlnách chladné noci.
Jsem v hajzlu.

Poznámka autora: Tak jsem se snažila, tentokrát rychleji a doufám, že se ta trochu kratší kapitolka líbila.

Takhle si představuji hlavní postavy: