Nový život, 21.díl

LoTé

Ztuhnu a otočím se směrem, kterým před chvilkou pokynula hlavou. 
Pak ale zesmutním. Člověk, který jde totiž naším směrem je sice kluk, kterého znám, ale je to Keaton.
"Angie, to je přeci Keats," povzdechnu si, ještě před tím, než k nám Keats dojde a Angie se chytne za pusu. A to doufala, že mě potěší. 
"Ahoj Kam, ahoj..." otočí se Keaton s úsměvem na Angie a mě při pohledu do jeho očí, které má jen pro Angie, píchne u srdce. 
Probudím se až když do mě Angie kopne pod stolem. Falešně se usměju a představím je jeden druhému. Ti dva se na sebe usmívají jako měsíčci na hnoji.

"Tak já už půjdu," rozhodnu se, že jim nebudu zaclánět a trochu mě píchne u srdce, že ani jeden z nich se mě nesnaží zastavit. No co už, aspoň napíšu Lukovi, chtěla jsem to udělat už dlouho. 
"Ahoj!" pozdravím je nahlas, ale dostane se mi jen polovičaté odpovědi a tak se už bez dalšího slova otočím na podpatku a vydám domů.

"Ahoj Toby, aspoň ty mě rád vidíš, viď?" pohladím skákajícího pejska po hlavičce a zamířím do kuchyně, kde se na mě Lori, kuchtící něco u plotny, usměje. 
"To jsi nemusela přijít až tak brzy, nejsem taková kruťanda," mrkne na mě, ale já beze slova zamířím do svého pokoje. Cestou zaklepu na Sab s úmyslem jí požádat o zapnutí počítače a naklikání příslušné stránky, abych na "list papíru" mohl Lukovi jenom vypsat všechny svoje myšlenky a pocity. 
"Sab mohla bys prosimtě," začnu, ale nestihnu ani doříct myšlenku a Sab mě vtahuje do útrob svého pokoje. 
"Co je?" vyjeknu překvapeně, ale Sab se jen tajemně usměje a začne něco ťukat do počítače. No bezva, to mě sem jako vtáhla kvůli tomu, aby si mohla dál spokojeně ťukat do počítače? Tak to tleskám, geniální nápad, mě by to skutečně nenapadlo. 
"Počkej chvilku," vycítí Sab moji netrpělivost a já si proto sednu na její postel a zadívám se na fotky, které má vylepené všude na stěnách. Je tu ona s Lori jako malá, ona s Lori jako větší, jenom Lori, spící Drew, běžící Toby, západy slunce, pavučina s ranní rosou a... já a moje rodina, jak sedíme před našim domem a pleteme korálky. A pak děti hrající si na louce kousek od domu. A dědeček s tátou jak se vrací od řeky s plným košem ryb. Při vzpomínce na všechno krásné, co jsem doma zažila a hlavně na všechny mé příbuzné, se mi do očí nahrnou slzy. 
"Sab? Vadilo by ti moc, kdybych si tyhle fotky vzala k sobě do pokoje?" zeptám se a ukážu na "svatou" trojici, na které jsou vyobrazeny lidé, které mám tak ráda.
"Jasně, že ne," odpoví mi Sab bez zaváhání a pak natočí obrazovku počítače směrem ke mně. 
To, co na ní uvidím, mě rozbrečí už úplně, a tak nejsem chvilku schopna jediného slova. Až když naberu dech, dokážu na obrazovku vykouzlit ten nejširší úsměv spolu s hlasitým zvoláním: "Luku!"

Já vím, dneska to stojí za hovno, ale když vidím, co se v tom světě děje, ani nemám občas chuť psát, promiňte :(

Další díly:
Konec Světa, 21.díl - 16.10.
Nový život, 22.díl . 18.10.