Úplatek

Kačka

„Tak Michelle, my odjíždíme. Postarej se o svého malého brášku, „ volali na mě rodiče. „Vrátíme se v pondělí ráno, snad to tady zvládnete. Jacksone, pojď se s námi taky rozloučit. Budeš hezky poslouchat svojí velkou ségru jasný? A žádné ponocování! “ Jasně mami, tak čau,“ odsekl Jackson a běžel nahoru do svého pokoje hrát jednu z jeho oblíbených PC her. Dveře se zabouchly a já měla před sebou děsivý víkend. Musím hlídat svýho bláznivýho osmiletýho bráchu. Podle mých rodičů jsem zodpovědná dospělá osoba, která si s naším malým ďáblíkem dovede poradit . Doufám, že ho ty nesmyslné hry zabaví na hodně dlouho a já si budu moct pozvat domů mé nejlepší kamarády
Wesleyho, Drewa a Keatona. Známe se skoro od malička a pro mě jsou tihle kluci jako bráchové. Je s nima ohromná zábava. Už dlouho jsme měli naplánováno, že si u nás uděláme takový filmový odpoledne, tak snad to dneska vyjde. Už jsem jim volala ráno.
Přesně ve čtyři hodiny zazvonil zvonek. Ve dveřích stál Drew s Keatonem. „Ahoj Michelle, tak jsme tady. Přesně na čas.“ „Čau kluci a kde je Wesley,“ zeptala jsem se trochu překvapeně. „Vždyť říkal, že přijde.“ „No ono mu do toho něco vlezlo, moc se ti omlouvá,“ odpověděl Drew. To je teda super. Já se na Wesleyho tak těšila. Sakra. No, abych to vysvětlila, Wes se mi hrozně líbí. Ne co to melu? Zas tak moc se mi nelíbí… Jo dobře tak asi jo, jinak bych tak nevyváděla a pořád na něj nemyslela. Ale on je naprosto dokonalej kluk. Ne že by Drew s Keatsem nebyli dokonalý, jasně že jsou, ale k Wesleymu mě to nějak táhne. Já vím, měla bych na to radši zapomenout, jsme jenom kamarádi. Ale někdy mi přijde, že se mu líbím i já a dost spolu flirtujeme. A tak mě napadlo, že bych si s ním dneska mohla promluvit… A on si klidně nepřijde!
„Tak co si pustíme,“ zeptal se Keaton. „Výběr nechám zcela na vás kluci. Ale na žádnou akční hovadinu nekoukám. To je jediná podmínka. Filmy, kde musí bejt každých pět minut alespoň deset mrtvých mě nezajímaj. Jdu ještě něco připravit do kuchyně a za chvilku musím zkontrolovat Jacksona, jestli se nenudí.“ „Jj my počkáme.“
„Keatone teď! Musíme makat.“ Drew vyběhl nahoru po schodech do Jacksonova pokoje. „Nazdárek prcku, jak se vede?“ „Já nejsem prcek, co tady děláš, já tě tady nechci.“ „Klídek Jacksone, chtěl jsem se tě jen na něco zeptat. Nechtěl by sis vydělat nějaký peníze? Co takhle pět dolarů a k tomu pizza zadarmo?“ „Jé to chci a co za to?“ „No tak trošku utečeš svý sestřičce. Půjdeš do tý pizerky naproti v ulici a objednáš si nějakou pizzu. Chvilku tam počkáš a pak si pro tebe přijde strejda Wes. Chápeš to?“ „Super,“ zatleskal rukama Jackson. „Můžu si dát sýrovou?“ „Jasně, můžeš si dát jakoukoliv brácho. Ale teď pojď se mnou, musíme se proplížit, aby tě neviděla Michelle. Tak poběž!“ zašeptal Drew a zavřel za Jacksonem dveře. „Tak kluci, už se to nese. Můžeme začít. Ale za chvilku musím jít uložit brášku.“ „Jasně to je ještě dost času,“ odvětil Drew a šibalsky se usmál na Keatona. Asi půl hodiny jsme se koukali na film, ale pak jsem si vzpomněla na Jacksona. Otevřela jsem dveře od jeho pokoje. „Jacksone, kde jsi? Ty si chceš hrát na schovku? Já teď ale nemám čas Koukáme se strejdou Keatonem a Drewem na film. Halo, Jacksone?“ Strašně jsem se vyděsila. Rychle jsem seběhla dolů do obýváku. „Kluci, brácha není ve svým pokoji!“ „To není možný, určitě trajdá někde po domě, neboj najdem ho,“ odpověděl klidným hlasem Keaton. Asi po deseti minutách jsme přestali hledat. „On nikde není. Jestli se mu něco stane, naši mě zabijou. Je to můj malej bráška…“ V tu chvíli zazvonil zvonek. Venku stál a držel Jacksona za ruku. „Nazdárek, nechybí vám doma někdo?“ „Bože Wesi, kdes ho našel? Není mu nic?“ „Žádný strachy Michelle, je v pořádku. Já jsem měl ještě něco na práci, ale stihnul jsem to dodělat dřív a tak jsem se za váma ještě chtěl stavit. A cestou jsem potkal na ulici tady mladýho pána. Zašel si na malou procházku a na pizzu támhle naproti.“ „Jacksone, jak si mohl odejít bez dovolení? Víš jakej jsem o tebe měla strach?“ „Promiň Michelle, já už to neudělám,“ odpověděl Jackson a roztomile mrknul na Wesleyho, který mu to oplatil. Měl obrovskou radost, že se mu jeho plán vydařil. „Jacksone, teď běž k sobě do pokoje, ještě si promluvíme.“ „Hlavně na něj nebuď zlá,“ řekl Wesley. „Je to ještě malej kluk.“ „To určitě, ale je už dost velkej, aby věděl, že odcházet z domu, aniž by to někomu řekl, to se prostě nedělá. Ježiši já ti ani nepoděkovala, žes mi ho přivedl.“ Byla jsem tak šťastná, že jsem ho musela obejmout. „Ale ale, nezasloužil by si zachránce větší odměnu?“, řekl Wes a políbil mě. „No fuuuj,“ ozvalo se ze schodů. „Za tohle mi musíte dát ještě příplatek. No to je hnusný,“ křičel malý Jackson. „Chci aspoň dalších pět dolarů!“ „Cože, co tím myslí Wesley, jakej příplatek?“ „Bože ty máš fakt ukecanýho bráchu. No jak bych tito vysvětlil… Víš tak trošku jsme se s Jacksonem domluvili, že odejde z domu a že já ti ho přivedu zpátky. Měl to bejt takovej vtip. No, jsem trochu sobeckej, chtěl jsem vypadat jako „pan dokonalej“, kterej ti zachránil brášku a… prostě jsem se chtěl jenom vytáhnout, promiň Michelle.“ „Cože, já bych tě nejradši zabila Wesley ale…, to nejde, protože tě mám tak ráda a nedokážu se na tebe zlobit. Tak mi dej ještě jednu pusu ty pane dokonalej. Ale opovaž se ještě někdy podplácet mýho brášku a uvidíš!“

Pozn.: Nevím, jak mě tohle mohlo napadnout, ale snad se vám bude aspoň trošku líbit :) Pracuje se na dalších :)