Life Full of Fear 15.díl - Noční můra

EmBee

"Možná bych měl jít," zkonstatoval po chvíli ticha, který brázdil jen můj tlukot srdce. Otočil se na mě, jako by doufal, že ho zastavím. Ale já nebyla schopná jediného pohybu.
"Přijdu tě večer zkontrolovat, aby byl Ian v klidu," zabouchl za sebou dveře. Mě se však vůbec neulevilo. Žaluzie ještě nebyli roztáhnutý a v pokoji bylo pěkně šero. Ideální podmínky pro spánek. Spolkla jsem prášky a uložila se do postele. Nemohla jsem však vůbec usnout, protože mě každý zvuk za dveřmi neskutečně děsil k smrti. A taky jsem se před chvílí teprve vzbudila. Chtěla jsem však na chvíli vypnout a nemyslet na to, co se stalo. Po velmi dlouhé době se mi to nakonec povedlo a já zavítala do říše snů. Vlastně ne. Zapletla jsem se do
pavučiny nočních můr. Opět do své minulosti.
"Čau číčo," uslyšela jsem za sebou několik hlasů až mi naskočila husí kůže. Měla jsem Jareda poslechnout. Proč jsem tak tvrdohlavá? Kdybych nevlezla do téhle černý uličky...
"Neutečeš nám zlato!" snažila jsem zrychlit, ale nestačila jsem dechem. Neměla jsem šanci jim utéct, ale něco mě napadlo. Ne zrovna něco inteligentního, ale zkusit jsem to mohla. Prudce jsem se zastavila a čekala dokud nedoběhnou ke mě. Potom jsem máchla rukou a praštila jednoho z nich. Avšak můj plán probojovat se mezi nimi, měl jednu malou trhlinu, vlastně hodně velkou, bylo jich víc a byli o mnohem mohutnější než já. Dostala jsem ránu do hlavy a už jsem ležela na zemi.
"Pomo..." než jsem stačila zavolat o pomoc, dostala jsem další ránu. Ještě než jsem upadla do bezvědomí, ucítila jsem, jak se mi po tváři kutálí jedna veliká slza. Noční můra však neskončila, ale spíše teprve začala, když jsem se probudila do chladného rána. Ležela jsem nahá na studené zemi vlhké ještě po ranním deštíku.
Od pasu dolů jsem byla celá od krve a hlava mi tříštila, jak o život. Tak moc jsem byla vyděšená a slabá, že jsem se zmohla jen na zoufalý pláč.
"Jarede pomoz mi," klepala jsem se zimou a pomalu vzdala naději, že tu neumřu.
Probudila jsem se celá zpocená, na mokrém polštáři od slz. Celá jsem se z toho klepala. Byl to jen sen. Snažila jsem se sama sebe uklidnit, to mi však vůbec nebylo platné, protože jsem se nehorázně polekala, když jsem ucítila něčí dotek na ruce.
"Pšššt, jsem tady, nemáš se čeho bát," vyděšeně jsem se na toho člověka podívala a nemohla uvěřit vlastním očím.
"Jarede," vypadlo ze mě užasle.
"Jasmine, tak moc se mi po tobě stýskalo," pohladil mě po tváři a naše rty se spojily v jedno. Cítila jsem ten příjemný pocit v břiše, když se náhle něco změnilo. Jared už nebyl Jared, ale změnil se v Benjamina.
"Nééé," prořvala jsem se do svého motelového pokoje, který jsem momentálně obývala jen já. Hrůzou jsem se posadila a prohlídla si vše kolem mě, zda už doopravdy nesním.
"Jas?!" vlítl do pokoje Keaton a starostlivě se posadil ke mě na postel. Byla jsem však ještě zmatenější, doopravdy se mi to nezdá? Nebo je to další past?
"Jsi skutečný?" rukou jsem kopírovala každou křivku jeho tváře a ujišťovala se, že to není další podvod.