Pohodlí nebo láska?

LoTé

Pozn.: Volné pokračování ffek On Top Of The World a Když válka, tak válka.

Dvě čárky. Jako fakt? Do prdele. Nebo ne? Vždyť já ani nevím... Povzdechnu si a sednu si na sklopený poklop záchodu. Jak to řeknu Drewovi, napadne mě, když mi zrak padne na prstýnek. Už tři měsíce jsem oficiálně paní Chadwicková. A už tři měsíce oficiálně bydlím i s Drewovou matkou Kristy, která momentálně klepe na dveře koupelny a dožaduje se vstupu. Ach bože jak já ji nesnáším!
"No to je dost," ušklíbne se, když naštvaně otevřu dveře a vrhnu na ni vražedný pohled.
"Nekouřila si tam doufám?" položí mi řečnickou otázku a vstoupí do koupelny, načež mě vystrčí ze dveří a přibouchne je zevnitř. Protočím oči, ale potom si opět vzpomenu na těhotenský test, který jsem si před chvílí udělala. Jak to Drewovi řeknu? Nějak romanticky, třeba na tom obrovském kopci, na kterém mě před pár měsíci požádal o ruku... 
Usměju se při vzpomínce na dobu, kdy bylo ještě všechno perfektní, ale vzápětí ztuhnu. Z koupelny se totiž ozve šílené zaječení, po kterém Kristy vyběhne ze dveří jako šílená a utíká do obýváku, kde se Drew dívá na fotbal. Co se jí stalo? Ale ne... Ten test! Okamžitě se rozběhnu za ní, abych zabránila nejhoršímu, ale oba je najdu ve šťastném objetí. No to snad ne!
"Je to pravda Bi? Budeme mít miminko?" Přiběhne ke mně šťastně Drew a já jenom kývnu, protože mám momentálně v krku takový knedlík, že nejsem schopná mluvit. To já jsem mu to měla říct, to mě měl šťastně objímat, to se mnou měl žít... Najednou si mi začnou po tvářích řinout slzy jako hrachy a já musím okamžitě pryč. Poslední co vidím, je Kristyn škodolibý pohled, a pak už jen slyším Drewovo zmatené volání. 

"Co se stalo?!" vyděsí se Lauren jen co mě uvidí ve dveřích a já jí okamžitě padnu do náruče. Nic neříká, jen mě pevně obejme a pomalu mě odvede na sedačku, abych jí mohla vyložit, co se stalo. 
"Jsem těhotná," vzlyknu, když se uklidním natolik, abych ze sebe byla schopná dostat nějaké slovo. 
"To je úžasný! Gratuluju! Drew už to ví?" Zapomene Lauren najednou na to, že jsem se k ní přiřítila s pláčem a nadšeně si plánuje výlety s kočárkem. 
"Tak ví to?" zeptá se když jí neodpovídám a já jen kývnu. 
"On to nechce?!" upřímně se zhrozí, ale já zavrtím hlavou. 
"Tak co je?" zeptá se nakonec zmateně, což ve mně vyvolá další výbuch pláče, doprovázený hlasitými zvuky. 
"Biancooo," obejme mě znovu Lauren a očividně je ze mě už zoufalá. Jenže já jsem zoufalá ze všeho co je kolem mě. Z tohohle života, z Drewovy matky a nakonec i z Drewa, protože on s tím stále nic nedělá, ačkoli jsem ho o to už několikrát žádala. Kristy bych přežila, kdyby těsně před svatbou nefingovala těžké dýchací potíže a nenakvartýrovala se nám až do obýváku. Doslova. Od té doby je maminčina polívka lepší než ta moje, maminka žehlí košile líp než já, maminka je zkrátka senzační a já jsem mu dobrá akorát tak jako hračka do postele. A ani to už není co to bývalo - maminka je přeci hned vedle!
Když tohle všechno vyložím Lauren u kbelíku čokoládové zmrzliny, bez zaváhání se zvedne a vezme do ruky svůj mobil, načež vytočí čísi číslo. 
"Co to děláš?" zeptám se a narvu do sebe další lžíci čokoládové zmrzliny. Vážně, tohle by měli prodávat místo antidepresiv. 
Člověk, kterému Lauren volá to zvedne po prvním zazvonění a já z hlasu okamžitě rozpoznám mého manžela. 
Lauren ho nechá sotva pozdravit a okamžitě na něj spustí: "Nazdar pitomče, tady nejlepší kamarádka tvojí zoufalé manželky. Chci ti jen říct, že dorazila v pořádku, kvůli tobě mi tady půl hodiny řvala a teď se cpe čokoládovou zmrzlinou a dneska u mě přespí. A ještě bych ti ráda dala jednu radu - rozhodni se, jestli chceš žít se svou matkou, nebo ženou, protože u tý druhý výrazně klesáš na žebříčku popularity, nazdar." Zavěsí a mrkne na mě. 
"Zítra ho tu máš i s kytkou, pustíme si nějakej film?" zeptá se mě, ale já zavrtím hlavou. Půjdu si lehnout a doufat, že se skutečně rozhodne pro mě. Já si tím totiž po tolika věcech, které dělá Kristy líp, nejsem tak zcela jistá.

"Bianco? Bi. Miláčku!" šeptá mi někdo do ucha sladká slůvka a já se s úsměvem protáhnu, ale oči nechávám zavřené. 
"Drew... Drew!" Uvědomím si, co všechno se včera stalo a prudce si sednu. Drew sedí hned vedle mě na posteli s obrovskou kyticí šeříků a tváří se jako oukropeček. Vrhnu se na něj a hladově ho políbím. Nechci slyšet žádné omluvy, mně bohatě stačí, že přišel. Vybral si mě!
"Bi, počkej," zasměje se Drew, když ho začnu i svlíkat a něžně mě odstrčí. 
"Chci se ti omluvit," podívá se mi do očí a já si povzdechnu. I když jsem šťastná, že přišel, pořád mě trochu mrzí, že ho k tomu musela dokopat moje nejlepší kamarádka. Měl prostě přijít sám. 
"Já vím, že se máma občas chová trochu dominantně, že chce všechno a všechny řídit a jo, je i dost protivná, ale je to moje máma a já jsem na to zvyklý, takže jsem si to ani neuvědomoval. Chápu ale, že pro tebe to muselo být strašně těžký, a proto se ti tímto omlouvám a budu strašně rád, když se mnou teď půjdeš domů." Podá mi kytku a já jí váhavě přijmu. Jsem ráda, že se omluvil, ale on to snad vůbec nepochopil. Drew ze mě zřejmě vycítí drobnou váhavost a proto do mě drcne čelem. 
"A s mámou jsem si promluvil. Odstěhuje se zpátky k sobě," oznámí mi a mě se na tváři objeví obrovský úsměv. 

"Připravená?" zeptá se mě Drew před dveřmi našeho bytu a já se na něj překvapeně podívám. Co proboha zase plánuje? 
Než se ho stihnu na cokoli zeptat, Drew mě čapne do náruče a slavnostně mě přenese přes práh až do kuchyně, kde mě postaví na zem. 
"Ahoj mami," pozdraví osobu stojící za mnou a mně najednou obrovský úsměv, který jsem až doteď měla na tváři, zmrzne. 
Otočím se a málem se svezu. Za mnou skutečně stojí Kristy.
"Neboj se, už mám sbalené kufry," usměje se na mě a je to snad poprvé co její úsměv shledávám jako skutečně upřímný. Natáhne ke mně ruku a já ji váhavě přijmu. 
"Dlouho jsme s Drewem včera mluvili a všechno jsme si vyjasnili. Proto bych s tebou moc ráda začala od znovu, Bianco," osloví mě poprvé za život mým skutečným jménem a já se na ni usměju. Že by to přeci jenom nebyla stará čarodějnice žeroucí malé děti a nevyhovující snachy? Uvidíme...

Já vím, já vím, já vím, jsem táááááákhle moc opožděná, protože miminkovský témata už jsou dávno někde v propadlišti dějin a času, ale na druhou stranu tohle není až tak miminkovský téma (mimochodem, téma pro následujících pár dnů je LUNA PARK, takže posílejte na adresu emblem3-ff@seznam.cz svoje drahocenné návrhy), a já tuhle ffku prostě už dlouho chtěla napsat, takže tady ji máte a snad se líbí :) Mějte se krásně!

Peace and Love,

LoTé