"Nelekněte se, nemám tam úplně uklizeno," usměje se na nás Drew nesměle předtím, než strčí klíč do zámku svého bytu. Sab mávne rukou a hodí na něj zamilovaný pohled a já jen pokrčím rameny. Na můj názor se tady ale zřejmě nikdo neptá.
Drew otevře dveře a obě nás pustí dovnitř. Kecal, zas takovej bordel tu není. Zhluboka se nadechnu a překvapeně se na Drewa podívám. Ten můj pohled zaregistruje a pobaveně se ušklíbne.
"Vanilka no... miluju svíčky." Napůl pokrčí rameny a napůl hodí rukou ke stolku, kde jich hoří snad deset.
"Ty je nezhasínáš, když jdeš pryč?" podivím se automaticky a povytáhnu obočí.
Asi chce vyhořet, no.
"Ale jo, jen jsem se na vás tak těšil, že jsem vyletěl jako šílenec a zapomněl jsem na ně," vysvětlí Drew a já se ušklíbnu. Kdyby místo "na vás" řekl "na Sab", pak by to sedělo.
Sab se na něj opět usměje jako měsíček na hnoji a já si povzdechnu. Doba, co s nimi strávím než přijede Lori, bude snad nejdelší v mém životě.
"A kde je vlastně Wesley s Keatonem? A Carly? Ráda bych je viděla," zeptá se Sab, když si sednu do kulatého křesla a usměju se na sochu buclatého Buddhy, kterého má Drew položeného hned vedle poličky plné knih.
"Můžu se mrknout?" zeptám se ho, a když kývne, natáhnu se pro první knížku, která mi přijde pod ruku. Karma. Zajímavé.
"Kluci tu budou každou chvíli, už jsem jim psal, že jste tady. Nemůžou se vás dočkat," odpoví Drew Sab a já se znovu ušklíbnu. Opět - nemůžou se dočkat "nás", ale pouze jí, nevím, co si pořád nalhávají. Vždyť já o všech těch lidech znám jen z nadšeného vyprávění Sab.
"A co Carly?" zeptá se znovu Sab a já namátkově prolistuju knížkou, kterou jsem si před chvílí vzala do ruky. Žádné obrázky. Tak nic.
"No, s tou se budeš muset sejít jindy, s Wesem se rozešli," oznámí jí Drew a Sab spadne brada.
"Proč proboha, vždyť jim to spolu tak slušelo!" Téměř vykřikne rozhořčeně a Drew ji konejšivě vezme kolem pasu.
"Já nevím, Wes o tom nechce mluvit a já ho do toho nutit nebudu. Třeba něco zjistíš od Carly," uklidní ji a pak jí dá pusu na čelo. I tak se ale Sab zakaboní a zavrtí hlavou.
"Třeba," řekne jen nakonec a já se znovu otočím k poličce plné knih. Asi bych neměla poslouchat rozhovor o někom, koho vůbec neznám.
"Nemáte hlad?" zeptá se po chvilce Drew, aby změnil téma a já zavrtím hlavou, i když se mi žaludek téměř svírá. Vím ale, co by následovalo potom, co bych cokoli pozřela - rychlý návrat zpět a to se mi zrovna nechce podstupovat.
"Ale Kam, měla bys něco jíst," zaprotestuje Sab, protože je jí úplně jasné, jak na tom jsem. Jen cuknu rameny a ani nevzhlédnu. Poslední dobou se mi jen při myšlence na jídlo dělá špatně, nehodlám nic riskovat. Sab si ještě povzdechne, aby mi dala najevo, že s tím nesouhlasí, a potom se vydá s Drewem do malé kuchyňky. Než tam ale stihnou dojít, někdo zaklepe na dveře.
"To budou kluci!" řekne Drew a jde otevřít.
"Kamalo, pojď se s nimi seznámit," ozve se hned po něm Sab a já zrudnu. Já se nechci s nikým seznamovat! I tak se ale beze slova zvednu a jdu ke dveřím, kde se Sab vítá s jakýmisi kluky. Bez objímání pochopitelně.
"Wesley, Keatsi, tohle je Kamala," řekne Drew, když mě zaregistruje a na mě se otočí dva páry očí. Jeden z nich, modrozelený pohled, mě úplně odrovná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee