Hloupý nápad

LoTé

"Ty seš takovej kretén!" zařvu Keatonovi do obličeje a přirazím mu dveře od našeho domu před obličejem. 
"Co se stalo?!" Přiběhne do předsíně okamžitě máma s rukama od těsta a já jen vztekle mávnu rukou. 
"Nic! Jen je to debil a já ho už nechci nikdy vidět!" Chci to zakřičet tak, aby to slyšel i můj bývalý přítel, který mimochodem stále buší na dveře, ale v polovině věty se mi hlas zlomí a já se sesypu na botník. Máma mě napůl obejme a napůl směřuje bráchu, aby sem teď nelezl. 
"Co se stalo?" Neposlechne ji pochopitelně Mike a přiklekne ke mně. Já se na něj jen zoufale podívám a znovu se začnu třást v nekontrolovatelném záchvatu pláče.
Ve stejné chvíli začne Keaton znovu bušit na dveře a prosit, abych ho pustila dovnitř. 
"Vypadni!" zařvu na něj a Mikovi se rozsvítí oči v náhlém poznání. 
"Co ti ten hajzl udělal?!" vyjekne vztekle a během chvilky otevírá dveře aby mohl Keatse chytnout pod krkem. Vzápětí ho ale pustí. 
"Koukám, že někdo už tě zmlátil za mě," uchechtne se pobaveně, když si Keatse pořádně prohlídne a já hlasitě posmrknu. 
"Jdi pryč Miku, my si to dokážeme vyřídit sami," odstrčím staršího bráchu, ale zároveň Keatonovi zastoupím cestu dovnitř domu. 
"Ale no tak Dawn, řekl jsem ti, že jsem to neudělal naschvál, vyprovokovali mě." Utře si Keaton čůrek krve stékající mu po čele a zopakuje větu, kterou jsem za těch pár minut slyšela snad už stokrát.
"A kdyby ti řekli, ať skočíš z okna, tak to taky uděláš? Protože to je přibližně stejně nebezpečný jako to, co jsi udělal!" Zamračím se na něj a on si povzdechne. Já mu to ale nehodlám nijak ulehčit. A ani ne tak kvůli tomu, že jsem na něj naštvaná protože se choval jako idiot, ale spíš protože jsem o něj měla neuvěřitelný strach. 
"Dawn, vždyť jsem skoro v pohodě," zkusí to Keaton znovu, ale já vyletím jako čertík z krabičky. 
"Děláš si srandu? Tomu roztrženému obočí a sedřeným kolenům říkáš v pohodě?! Keatone ty to nechápeš?! Můj táta na motorce umřel a ty se necháš vyprovokovat nějakýma puberťákama abys na to sedl i když to vůbec neumíš?!" Snažím se pořád křičet, ale hlas se mi zase zlomí a já se rozbrečím. Nechápu jak mě mohl něčemu takovýmu vůbec vystavit.
"Ššš," přitiskne mě k sobě Keaton a dá mi pusu do vlasů. Asi mu došlo, jaký to pro mě bylo, vidět ho tam ležet bez helmy a se sedřenýma nohama.
"Keatone," vzlyknu, ale on zavrtí hlavou. 
"Já to chápu Dawn, odpusť mi, jsem idiot." Přitiskne mě k sobě ještě víc a já si povzdechnu. 
"Pojď dovnitř, ti to vyčistím," vezmu ho za ruku a dovedu až do kuchyně, kde ho posadím na židli a dojdu si pro lékárničku. Mezitím se do kuchyně dostaví i můj ctěný bratr a kývne na Keatona: "Ty jsi dobrej pitomec, co?" Ušklíbne se a sedne si naproti němu. 
"Tak poslouchej kamaráde. Ještě jednou Dawn něco uděláš a dostaneš takovou nakládačku, že tě ani vlastní máma nepozná, jasný?" Hrozivě se na něj podívá a Keaton jenom kývne. Moc dobře ví, že kdyby se Mike dozvěděl, co se vlastně stalo, skutečně by ho jeho máma asi nepoznala.
"Sleduju tě," udělá Mike špiónské gesto, jaké odkoukal v akčních filmech a potom se odebere do obýváku. Sednu si na jeho místo a opatrně Keatsovi přitisknu tampónek s dezinfekcí na čelo. Sykne, ale nic víc neříká. 
"Bolí?" zeptám se ho soucitně, ale on zavrtí hlavou. 
"Ne tak, jako mě mrzí, že jsi na mě byla naštvaná," povzdechne si a chytne mě za ruku. Lehce se mu vysmeknu a pohladím ho po tváři. 
"Ale já nebyla naštvaná, jen šíleně vyděšená Keatsi. Chápej, můj táta se na tom zabil a pak vidím tebe, jak se na tom vybouráš jen kvůli tak hloupému nápadu. Měla jsem strašný strach že tě ztratím jako jeho, chápeš?" Polknu slzy, které se mi derou do očí a on přikývne. 
"Já to chápu Dawn a moc se omlouvám, nechápu, jak jsem to mohl udělat. Miluju tě."
"Já tebe taky," usměju se na něj konečně a pak svoje rty spojíme v hořkosladkém polibku. 

Čau lidi, já vím, že bych měla psát jednodílovku na téme LUNA PARK, ale dneska se moje ségra vyflákala na motorce (nic jí není, je jen pitomá) a tak jsem si prostě sedla a napsala tohle. Snad se vám to líbí a strašně ráda bych vás poprosila, abyste na takovýhle hovadiny nesedali, když nemusíte. Můžete bejt jak chcete dobrý, ale jak se říká: "Nejhorší je srážka s blbcem." A mimochodem, včera jsem nahrála nový video, který je najednou ještě aktuálnější, než jsem si myslela, byla bych ráda kdybyste se na něj podívali a napsali upřímnej názor nebo to aspoň ohodnotili palci :) Je ZDE. Takže se prosím vás opatrujte a mějte se krásně! :)

Peace and Love,

LoTé