"Uff, konečně doma," oddechne si Drew, když dorazí do svého skromného bytečku a sedne si na pohovku. Já se jen usměju a počechrám ho ve vlasech. Já se nikdy neunavím, ale jeho únavu teď zřetelně cítím, a tak mu pošlu slabý paprsek energie, aby se mu na tváři objevil ten křivý úsměv, který tolik miluji. Drew se po mém zášlehu energie trochu otřese a sám pro sebe se usměje. Pak se zvedne a jde si udělat večeři do kuchyně. Já ho pochopitelně následuji. Nepustím ho z očí ani na chvíli.
Když se dosyta nají a sedne si zpátky na pohovku, aby si před spaním přečetl něco ze svých oblíbených knížek, zachytím na jeho duši náznak smutku. Smutku ze samoty. Povzdechnu si a opatrně okolo něj rozprostřu svá křídla.
"Musíš vydržet," šeptám mu lehce do ucha a i když mě Drew neslyší, kolem malé temnoty v jeho auře se rozprostře zlaté světlo a tak jde pro dnešek spát s úsměvem na tváři.
"Drew dělej!" zakřičí na mého svěřence jeho nejlepší kamarád Wesley, a rozjede se na svém skateboardu ještě rychleji. Občas lituji jeho strážného anděla, má to s ním chudák těžké.
"Jo vždyť jedu!" zakřičí na něj Drew a odrazí se tak, aby svého kamaráda co nejrychleji dostihl. Potutelně se usměju. Za chvilku ho čeká to nejkrásnější z celého života a on o tom nemá ještě ani tušení.
Drew svého "skorobráchu" skutečně dojede třemi rychlými odrazy, ale když se pokusí zařadit vedle něj, podaří se mu zakopnout o vlastní nohu a skončí na tvrdém asfaltu los angeleské ulice. Jindy už bych k němu běžela a snažila se co nejvíc zmírnit jeho bolest, ale dnes ne. Dneska se budu zpovzdálí koukat na jednu z nejkrásnějších věcí, kterou může člověk ve svém životě zažít.
"Brácho jsi v poho?!" lekne se Wesley a ihned si k Drewovi přisedne.
"Ale jo, jen jsem blbej no," otře si Drew krvácející koleno a podívá se na Wese. Jeho pohled ale upoutá pohyb za jeho nejlepším kamarádem.
"Anděl," vydechne, když k němu doběhne sympaticky vypadající brunetka a starostlivě se podívá na jeho koleno.
"Jsi v pořádku?" zeptá se ho, ale Drew není schopný říct ani slovo. Láska na první pohled. Jak jsem řekla, jedna z nejkrásnějších věcí, jakou může člověk zažít.
"Já, Drew Chadwick, beru si tě Angelo Kendová za svou zákonitou manželku a slibuju, že tě budu ctít a chránit, dokud nás smrt nerozdělí," odříká Drew s láskou v očích a navlékne šťastné Angie na levý prsteníček kroužek, který jejich lásku zpečetí na vždy. Já s Angeliným strážným andělem se šťastně chytneme za ruce a podíváme se k nebi. Přivoláváme anděla manželství, aby naši dva svěřenci zůstali spolu na věky věků. Já si ale myslím, že tihle dva k sobě cítí tolik lásky, že žádného anděla na podpoření jejich vzájemného citu nepotřebují.
"Bude to kluk!" vykřikne Angie, když se vrátí domů, a skočí Drewovi, který právě dává dohromady poličku, kolem krku. My tři andělé se na sebe jenom usmějeme a zaměříme se na Angelino bříško, kde se vedle maličkého miminka vznáší drobné světýlko. Čtvrtý andílek.
"Dávej na sebe, prosím tě, pozor!" obejme Angie usměvavého Erica a on protočí oči.
"Prosím tě mami, vždyť jedu jen na vejšku, neodcházím do války," pozlobí svoji matku dvacetiletý mladík, ale i tak ji láskyplně obejme a statečně zadržuje slzy.
"Chovej se slušně chlape!" dá Drew svému synovi ránu do ramene, ale pak ho stejně jako jeho žena obejme a stejně jako Eric drží slzy jen silou vůle. Až moc dobře si pamatuje, jak Erica viděl hned poté, co se narodil. Byl tak maličký, bezbranný, a teď má vlastní auto, maturitu a odjíždí na vejšku!
"Budeš nám psát bráško?" sřeknou se obě malé holčičky, které se mému svěřenci a jeho manželce narodili osm let po jejich prvním, a on je obě pevně obejme.
"Jasně že jo, princezny!" ujistí je a potom rychle nasedne do auta. Naposledy své rodině zamává a zbude po něm jen oblak prachu a uplakaná Angie.
"Dědo!!" zatřese s Drewem jeho malá vnučka a on sebou polekaně cukne. Už dávno to není ten pružný mladík, který měl celý život před sebou a užíval si ho plnými doušky. Jeho modré oči a bystrý pohled mu ale zůstali dosud.
"Copak chceš princezno?" osloví svoji vnučku a vezme si ji na klín.
"Budete mi s babičkou povídat, jak jste se potkali?" přitulí se ten pětiletý drobek blíž k Drewovi a ten ji láskyplně pohladí po tváři.
"Já ano, ale babičku nebuď, není jí dobře," řekne malé Jasmine a v očích se mu zalesknou slzy. Malé to neřekne, ale moc dobře ví, že láska jeho života umírá. A stejně dobře ví, že on bez ní na tomhle světě už být nechce.
"Tati, nechceš jít k nám?" nabídne svému otci Eric, už ne to dítě, ani nadšený mladík jedoucí na univerzitu, nýbrž muž v nejlepších letech, kterému už také vlasy prokvétají stříbrem.
"Ne díky synu, chci být sám," zavrtí Drew hlavou a zadívá se na hrob, ve kterém před pár minutami navždy zmizela jeho největší láska. Eric chápavě kývne a otce naposledy obejme. Stejně tak jeho dvě dcery, které vyrostly v překrásné zralé ženy, a potom Drewa nechají osamotě.
Ten si sedne pod rozložitý strom a zavře oči. Když uvidím temnotu, která prorůstá celou jeho duší, rozprostřu kolem něj svá křídla, ale i tak vím, že to nenahradí objetí od jeho milované Angie, která ho objímala minulých padesát let. A najednou to ucítím. Náhlý chlad, který projde celým jeho tělem a on naposledy vydechne. Nemohl bez ní žít.
Udělám, co musím a natáhnu ruku k jeho duši, která pomalu opouští tělo. Otevře oči a vyděšeně se podívá nejprve na mě a potom na svoji tělesnou schránku. Už je to zase ten mladík plný života.
"Kdo jsi?" zeptá se jeho duše a já ho s úsměvem vezmu za ruku.
"Tvůj anděl strážný, byla jsem s tebou celý život."
"Ale, že ten život byl, viď?" usměje se smutně Drew, když si uvědomí, že je všeho konec a já mu úsměv opětuji.
"To teda. Pojď, Angie už na tebe čeká."
Táák, já vím, že je to možná trochu divná ffka, ale já jsem včera četla úryvek z jedný knížky o strážních andělech a tak nějak mě to donutilo přemýšlet, tak jsem prostě napsala tohle :) Jestli jste dočetli až jsem tak díky a snad se vám to líbilo :) Mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee