"Max, podej mi to," zavolá na mě táta a já se otočím, abych mu mohla podat jakýsi šroubovák, kterým se snaží zprovoznit zámek u starých dveří.
"Ale tohle přeci ne," povzdechne si, když mu podám zřejmě něco úplně jiného, než chtěl a já zoufale pokrčím rameny. Copak tomu rozumím?
"Max, pojď mi radši pomoct sem," zavolá na mě máma z maličké kuchyně domku, který jsme si našli na přespání. Je nemožné a vlastně i dost nebezpečné abychom se všichni mačkali v autech. Vloupání do domu se zřejmě nabídlo jako přijatelnější řešení.
"Já nemůžu, pomáhám tátovi!" Ukážu na tátu zabraného do práce, ale ten jen mávne rukou.
"Jen jdi, maminka tě potřebuje víc," zamaskuje tak, že jsem mu vlastně úplně k ničemu a já jen pokrčím rameny. Za to já nemůžu, že na tohle jsem úplný antitalent.
"Tak já jdu," řeknu tátovi, který mě ale už neposlouchá a hrabe se krabici s nářadím. Všimnu si, že má na rameni trochu krve. Uvědomím si, že to má od toho... tvora, co se na něj vyhrnul z křoví, a otřesu se. Na tohle vážně nemám. Otočím se a první co udělám je, že šlápnu na nohu člověku, který šel ve stejnou chvíli proti mně. Není to nikdo jiný, než Drew.
"Koukej kam koukáš," zasměje se a cvrkne mě do nosu. Vzpomenu si, že přesně tohle dělal před chvílí naší malé a zamračím se na něj. No jistě, bere mě jako malý dítě, jak taky jinak. Odstrčím ho a vydám se za mámou a Anne do kuchyně, kde se spolu s Brooke snaží z chabých zásob uvařit něco pro tolik hladových krků. Jasně přitom v zádech cítím jeho nechápavý pohled.
"Podržíš ho prosimtě?" usměje se na mě Brooke a aniž by čekala na odpověď, strčí mi svého syna do náruče. Isaac se na mě křivě zařehní a poslintá mi celé triko i s částí pracně upleteného copu.
"Ale máma chtěla s něčím pomoct..." protestuji chabě a obrátím se na mamku, která momentálně sekunduje Anne u plotny.
"No vždyť to je ono, Max, vezmi Isaaca a Lauru a nějak je zabav. Hlad by mít neměli, tak si s nimi prostě hraj." Mrkne na mě a já si povzdechnu. I při konci světa jim nejsem dobrá pro nic jinýho, než je hlídání prťat.
"Keaton ti určitě rád pomůže," usměje se na mě povzbudivě Anne, což jak jsem zjistila není pravá máma kluků, a já jí úsměv chabě opětuji. S Keatonem se mi zrovna mluvit nechce, je celý smutný z toho, že neví, kde je jeho pravá máma a ségra. Kdo by nebyl? Rozhodnu se ale nepřidělávat svojí mamce starosti a proto se s oběma batolaty přesunu do prostorného obývacího pokoje. Musím uznat, že dům táta s Robertem vybrali pořádný, tím těžší ale je ho zabezpečit.
"Kde jsou všichni?" zeptám se, když si přisednu na gauč vedle Keatse a děckám dám do ruky nefungující ovladač. Všimnu si totiž, že celý jeho zbytek rodiny, i s naším Willem, někam zmizel.
"Šli obhlídnout zahradu, abysme byli všichni v pořádku," odpoví mi Keaton a chytne Lauru, která se pokusila udělat pár kroků a pochopitelně málem spadla.
"Díky," usměji se na něj a natahující sestřičku si od něj vezmu.
"A proč jsi nešel s nimi?" pokusím se konverzaci udržet v pochodu a Keaton škubne rameny.
"Asi jsem ještě moc malej," řekne vztekle a já kývnu. Chápu ho víc, než si myslí.
"Tak to budem asi hlídat mrňata spolu," zašklebím se, ale potom se na něj usměju. On mi úsměv váhavě opětuje a já si všimnu jeho zvláštního pohledu. Co bych dala za to, kdyby se na mě takhle díval Drew!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee