"Keatsi, spíš?" drbnu do Keatna ležícího kousek ode mě a on jenom něco zamumlá. Asi spí. Ale já s ním potřebuju mluvit. Drbnu do něj ještě jednou a on se zavrtí a potom otevře oči.
"Nespíš!" řeknu vítězoslavně a on zavrtí hlavou.
"Nespím, co potřebuješ?" zívne a mě je najednou líto, že jsem ho budila kvůli takový hovadině.
"Slyšíš to?" zeptám se ho i přesto, teď už jeho spánek nevrátím.
"Co přesně?" snaží se rozespalý Keaton cokoli, čím myslím "to", zaslechnout, ale nedaří se mu.
"No tohle," hodím hlavou k oknu když uslyším další praskot větviček podezřele blízko k zabedněnému oknu a zblednu, když mi dojde, co to asi je.
"Neboj, to je jen vítr," snaží se mě Keaton gentlemansky uklidnit, ale já jen povytáhnu obočí. Jestli je pravidelné praskání větviček vítr, tak já jsem asi čínský bůh srandy. Najednou mě napadne zajímavá myšlenka. Co když jsou ti "lidé" jen nemocní a tím, že k nám chodí se nám snaží říct, že potřebují pomoct? A my je místo toho zabíjíme a utíkáme před nimi...
Ve chvíli mi v hlavě uzraje plán, a tak znovu drbnu do již usínajícího Keatse, a když otevře oči, vyhrknu na něj: "Pojď se mnou ven!" A už se hrabu z nepohodlného gauče bez matrací, jelikož ty dostal Will, spící na zemi v pokoji s Wesleym a Drewem. Nás s Keatsem nechali v pokoji pro hosty, kde mi Keaton mile přenechal celý gauč a sám spí chudák na zemi.
"Cože?" vyjekne a tentokrát zcela probuzeně otevře oči. Vyskočí a snaží se mi zabránit vůbec vyjít ze dveří, ale já jsem rychlejší.
"Co blbneš?" šeptá rozčileně, když mě následuje dlouhou chodbou k zadnímu vchodu.
"Co když se nás jen snaží poprosit o pomoc? Třeba nás vůbec nechcou zabít!" vyložím mu naléhavě svoji teorii, ale Keaton jen naštvaně zavrtí hlavou.
"Max prosím, vrať se do postele," zaprosí mě zoufale, než otevřu dveře na zahradu, ale já jen zavrtím hlavou. Jsem tím posedlá, určitě to musí být pravda!
Když odemknu zadní dveře, vydám se přímo k vrátkům, které brácha s klukama dneska celé odpoledne zajišťovali a začnu odendávat desky, kterými jsou vrátka přikrytá.
"Max, nedělej to!" varuje mě naposledy Keaton, když odendám poslední zarážku a nadšeně chytnu za kliku. Bude koukat až zjistí, že jsem měla pravdu! Prudce otevřu dveře a vykouknu ven. Nikde nikdo není. Keaton za mnou si slyšitelně oddechne, ale já si naopak povzdechnu. Tak moc jsem mu chtěla dokázat, že mám pravdu! Už chci vrátka zavřít, ale v tom se mezi němi objeví seschlá kostnatá ruka a tlačí proti mé snaze dveře zavřít.
"Max!" vyděsí se Keaton a snaží se mě od vrátek odstrčit, ale je už pozdě. Osoba na druhé straně plotu mě přetlačí, vrátka se doširoka rozrazí a já najednou zírám do tmavých očí ohraničených žlutým povlakem.
"Ehmm... ahoj!" usměju se na něj, když se kreatura ani nehne. Jakmile na ni ale promluvím, pustí se klátivým krokem přímo na mě.
"Max utíkej!" zakřičí na mě Keaton a sám přirazí vrátka, aby už se sem nemohl dostat nikdo jiný.
"Klid, on je hodnej!" zavolám vztekle na Keatna a na klátící se osobu se omluvně usměju.
"Promiň, on se tě bojí," omluvím se, ale sama bázlivě couvnu, když už je předmět mého zájmu až moc blízko.
"Ehmm, jsem Max," pokusím se to napravit tak, že k němu natáhnu ruku, ale když po ní vyjede zuby, vyjeknu a znovu couvnu. Tentokrát ale zakopnu o kořen trčící ze země a dosednu přímo na zadek do trávy. Kousač toho okamžitě využije a nahne se nade mě. Snažím se couvat dál, ale noha se mi do prokletého kořene nějak zaklínila a já se tak nemůžu ani hnout. Jediné, co můžu, je tlačit kousači na hruď tak, aby neměl šanci mě kousnout. Má ale zatraceně velkou sílu.
"Keatne pomoc!" vykřiknu zoufale, ale Keatse nikde nevidím. Najednou mě kousač přetlačí a jeho pusa je jen kousek od mé hlavy. Zoufale zaječím a zavřu oči. Nemám šanci. Najednou ucítím, jak tíha na mých loktech mizí a po chvilce zvuků zápasu utichne i kousačovo soustavné vrčení. Až pak se odvážím otevřít očí. Přede mnou klečí Drew a vytahuje mi nohu z pod kořene. Usměju se na něj, ale on mě sjede mrazivým pohledem.
"Co sis myslela ty huso jedna pitomá?!"
Začíná se mi vážně líbit, jak se to vyvíjí :D Snad i vám :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee