I hate you 1.díl

EmBee

"Nechte mě bejt" křičela jsem z plných plic na ty dva kretény za dveřma, co si říkaj rodiče. Vytáhla jsem z podpostele kufr a naházela do něj jen ty nejpotřebnější věci. Uteču někam hodně daleko. Ještě jednou ty dva ksichty uvidím a rozflákám jim čumák. "Kelly ihned otevři!" pche to určitě. Dobře tak teď už mám všechno sbalený. Málem bych zapomněla ještě notebook a jde se, oknem samozřejmě. Hodím z okna nejprve kufr a pak z něj vyskočím i já. "Fůůů.." doufám, že mě Buddy, naš pejsek, nezpozoruje. Bude mi chybět, ale s sebou si ho vzít nemůžu. "Tak teď už jsem konečně na svobodě." oddechla jsem si když už jsem seděla ve vlaku směřujícího na druhý konec země do Huntington Beach v Californii.
"Tak prozatím si tu najdu nějakou ubytovnu a pak se bude hledat škola a brigáda." řekla jsem si pro sebe, když jsem vycházela z nádraží, a vyrazila vstříc novému životu. 
Super ubytovaná už jsem a teď jen najít nějakou práci. Projíždím tu stránku po stránce už asi 3 hodiny a nic. Hele uklízečka v nahrávacím studiu. No práce mých snů to není, ale teď se hodí cokoliv, radši budu dělat uklizečku, než abych se vrátila tam do toho pekla. Napsala jsem si adresu na kousek papíru a hnedka vyrazila. 
"Dobrý den, ee... našla jsem inzerát, že hledáte uklízečku a..." ani mě nenechal domluvit a už kecal. "No dobrý den, ano hledáme sem nějakou uklízečku, tak pojďte. Tudy prosím." "Uhm" podržel mi dveře do nějaký dlouhý chodby. "Šéfe?" zaklepal na dveře na jejím konci. "Dále" uslyšela jsem hluboký hlas z místnosti. "Tak prosím" otevřel mi dveře a nechal mě projít první. Hmm, jakej džentlmen, ale jaksi vypadal a choval se jak pošuk. "E..Dobrý den" "Dobrý slečno...eee...vy tu jste..." "Jo já...našla jsem váš inzerát, že hledáte uklizečku, tak..." "Miku už můžeš jít" řekl muž v křesle tomu pošuku, který následně zmizel. Asi 3o minut jsme diskutovali o blbestech, podepsala jsem smlouvu a už jsem mohla jít konečně domů. Zítra už nastupuju, tak bych se měla asi prospat. V tom vlaku se nedalo spát a ještě k tomu jsem pořád jen přestupovala z vlaku na bus, z busu na taxíka a z taxíka na vlak. Přece jenom jsem sem cestovala 3 dny.
"Dobrý den" pozdravila jsem Mika, hned jak jsem vešla do studia. "Dobrý..ee..včera jsem se nestihl představit, ahoj jsem Mike." podal mi ruku. "Já Kelly" usmála jsem se na něj, jak nejmilejc jsem uměla. "Jo šéf říkal, že ti to tu mám všechno ukázat a taky říct, že dneska tu nahrávaj Emblem 3 jeho oblíbenci, takže jestli by ses nemohla trochu víc snažit." vychrlil to na mě jedním dechem. "Jo jasně a co jsou vůbec ti Emblemi zač?" "No to jsou tři úžasně zpívající kluci" "Jo, takže bych se pak měla hnedka klidit, že?" "No asi jo" usmál se a dál mě provázel studiem. 
"Skvělý, už jenom jedna nahrávací místnost a už padám domů." zaradovala jsem se a začla s bubny. Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet zazpívat si v nahrávacím studiu "Kelly teď máš skvělou příležitost" říkala mi část mého já, druhá zas "Kelly v žádným případě potřebuješ peníze a nemůžeš si dovolit, aby tě hned první den vykopli." jelikož měla ta druhá část mého já pravdu, neodolala jsem, chytla mikrofon a začala zpívat.

"There's a fire starting in my heart
Reaching a fever pitch and
It's bringing me out the dark
Finally I can see you crystal clear
Go ahead and sell me out
And I'll lay your shit bare
See how I'll leave with every piece of you
Don't underestimate the things that I will do
There's a fire starting in my heart
Reaching a fever pitch and
It's bringing me out the dark
The scars of your love remind me of us
They keep me thinking that we almost had it all
The scars of your love, they leave me breathless
I can't help feeling"
"Waau, jak může tak nádherná holka s tak báječným hlasem dělat uklizečku?" uslyšela jsem za sebou neznámý hlas. On mě někdo slyšel? pomalu jsem se otočila o 180° a tam stáli tři kluci, kteří na mě zírali a přitom se blbě usmívali. "Já se moc omlouvám, jáá... no...moc mě to lákalo.." přiznala jsem se a koukala přitom do země.  Když jsem zvedla hlavu ty tři paka se pořád přiblble usmívali. "Co je, mám snad na hlavě koště?" no doprčic, až když jsem se jich zeptala, jsem si uvědomila, že jsem si na hlavu dala spodní část koštěte jako paruku. Panebože trapas. Rychle jsem to z hlavy sundala a valila jsem pryč od nich. "Ty vole ta holka je ale kus. A ta paruka ji moc slušela..." slyšela jsem je ještě na konci chodby. Asi se hanbou propadnu několik kiláků do země.