I hate you 5.díl

EmBee

"Crrrrrn, crrrn,..." otevřela jsem oči a zjistila, že jsem v pokoji pěkně pod peřinou a v teplíčku. Vypla jsem budík, protože už mě jeho pronikavý řinčení lezlo na nervy a pořádně se protáhla, přitom jsem někoho vedle mě švihla rukou do ksichtu. Sedla jsem si na postel a koukla vedle, koho jsem to vůbec flákla. Wes?! Když jsem zjistila, že jsem spala vedle Wese hned jsem z tý postele vyskočila jako kdyby tam lezl pavouk, velký a chlupatý. Když jsem hledala koupelnu, vlezla jsem do pokoje, kde spali sladce Keaton a Drew, vypadali tak ňuňatě. Nechala jsem je teda spát a šla dál hledat koupelnu. Když jsem ji konečně našla, dala jsem si pořádnou sprchu a vrátila se do pokoje. Otevřela jsem dveře a Wes nikde, šla
jsem si teda sednout na postel a rozčesat vlasy. "Ááá..." pořádně jsem zakvičela když na mě Wes vylil celý kýbl studený vody, beztak jsem tím vzbudila ty dva. "Ty debile, to ti včera jedna facka nestačila?" křikla jsem na něj, když jsem letěla zpátky do koupelny, abych ze sebe konečně sundala to na durch mokrý triko, který strašně studělo. Konečně jsem to ze sebe dostala, ale byl tu problém, nevzala jsem si s sebou suchý oblečení. Mokrý oblečení už jsem na sebe nechtěla dávat a v koupelně byl jen nějakej ručník "Jen si dojdu pro suchý věci". Obtočila jsem si ho kolem těla a cupkala zpátky do pokoje pro oblečení. Právě jsem se ohýbala pro triko do kufru, když mě někdo začal lechtat, beztak Wesley, kdo jinej. Začala jsem se strašně smát a nemohla jsem se vůbec nadechnout, Wes z toho měl dost velkou show. Až do tý doby než jsem pustila ručník. Hned přestal, ale pořád zíral a s otevřenou pusou. A ještě, aby toho nebylo málo, vešli do pokoje Drew s Keatnem. "Hele říkali jsme si s Drewem, že...." zasekl se Keaton "ježiši, my nevěděli, že..." až teď mě to docvaklo, asi bych na sebe ten ručník měla dát. "Ale my...nic..." snažil se to Wes nějakým způsobem vysvětlit. "Ne my chápem, už vás nebudem obtěžovat" řekl Drew a hned s Keatnem odešli. Zvedla jsem se, vzala oblečení, vyšla z pokoje a pořádně zabouchla dveřma. Když jsem se konečně zamčela v koupelně, svezla jsem se zase po dveřích a začala brečet. Bylo toho na mě moc. "Kelly" začal někdo klepat na dveře, zvedla jsem se, vzala jsem první věc, co mi padla do ruky a hodila to po dveřích. "Vypadni Wesley!" začala jsem řvát. "Kelly to jsem já Keaton." "Bež pryč, prosím" pustila jsem vodu do vany a čvachtala se v ní. Seděla jsem tam asi hodně dlouho, protože, když jsem vylezla, nikdo v pokoji nebyl. Všude byla tma a ticho. Vylezla jsem zase na střechu a házela z ní kamínky. Najednou mi začal zvonit mobil. Drew "Co zase chce?" chvíli jsem se jen koukala na displej, ale nakonec jsem ho přece jen zvedla. "Co je Drew?" "Mohla by si prosím pro Wese?" "A to jako proč? To jako netrefí do hotelu?" "Kelly nevím co se mezi vámi stalo, ale momentálně potřebuju pomoct. Jedeme totiž s Keatnem do rádia, Wes se nám tu opil a potřebujeme ho dostat zpátky do hotelu, aby byl do zítřka fit." "To ale není můj problém" odpověděla jsem mu chladně. "Kelly prosím" "ale.." "prosím" "fajn, ale nebude to zadara" "s tím jsem ani nepočítal" uchechtl se "Kde je?" Drew mi řekl adresu toho baru a típnul. Zavolala jsem si taxíka a jela pro něj. "Proč to dělám?" zeptala jsem se sama sebe, když jsem řidiči dořekla tu adresu. "Říkala jste něco?" "Co? Ne!" celou cestu jsem už raději mlčela a tiše přemýšlela. "Tak už jsme na místě" vytrhl mě řidič z myšlenek. Zaplatila jsem mu a vylezla ven. Už jen ten puch a hluk co šel z toho baru mě odpuzoval, ale musela jsem. Vlezla jsem teda dovnitř a začala hledat Wese. Když jsem ho konečně našla, zarazila jsem se na místě.